reklama
 

Syndrom vyhoření: Netýká se už i vás?

Už nemůžu dál, cítím se, jako kdyby mi došly baterky..." Jste tak vyčerpáni, že už vás nic netěší, ztrácíte empatii, došly vám nápady, jedete na maximum, ale stejně nic pořádně nestíháte. Přesně tak se cítíte, když jste jednoduše řečeno vyhořeli, tedy trpíte-li tzv. burn-out syndromem.

Foto: Profimedia.cz

"Už nemůžu dál, cítím se, jako kdyby mi došly baterky..." Jste tak vyčerpaní, že už vás nic netěší, ztrácíte empatii, došly vám nápady, jedete na maximum, ale stejně nic pořádně nestíháte. Přesně tak se cítíte, když jste jednoduše řečeno vyhořeli, tedy trpíte-li tzv. burn-out syndromem.

O syndromu vyhoření se mluví čím dál tím více, mnoho lidí si myslí, že ho má a mnozí z těch, kteří jím skutečně trpí, si to zase nechtějí připustit. Tápou i odborníci - podle Světové zdravotnické organizace není klasifikováno jako nemoc, ale je zařazeno do doplňkové kategorie diagnóz.

Ztráta radosti a nadšení

I když  na rozdíl od sezónní afektivní poruchy nesouvisí přímo s ročním obdobím, pocity zmaru, ztráty energie a nechuti k činnostem jsou velmi obvyklé právě koncem zimy. Sváteční pohoda už vyprchala, do dalšího volna je daleko, a kolem nás je pořád stále stejná tma, zima, vlhko a nevlídno. Jakoby ze světa zmizela veškerá radost.

Psychický stres může zabít! Čtěte ZDE >>

Někteří psychologové tvrdí, že postihne během kariéry zhruba čtvrtinu pracujících. Německé statistiky z roku 2009 uvádějí, že jím projde každý třetí člověk.  Ať jsou však pravdivá kterákoli čísla, je jasné, že nejde o rozmar líných zaměstnanců, ale o vážné onemocnění. A to je třeba, stejně jako každé jiné, léčit.

Vyhořela vám duše?

Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá. "Burn-out syndrom se totiž projevuje celou řadou příznaků, které se vzájemně prolínají," vysvětluje MUDr. Magdalena Kozlovská, primářka lázní ROYAL v Mariánských Lázních.

Většinou se cítíte unavení a vyčerpaní. "City jsou jakoby otupělé, máte pocit prázdnoty a ztrácíte schopnost hodnocení toho, co prožíváte. Typický je perfekcionalismus - snažíte se nasadit všechny síly k tomu, abyste ve své práci byli dokonalí. A pak přichází frustrace, začnete pochybovat o smyslu toho, co děláte, přestanete si cenit sami sebe, jste negativní k práci o okolnímu dění," doplňuje lékařka.

Přečtěte si: Únava může znamenat nemoc krve

Už ve Starém zákoně se píše: "Miluj bližního svého jako sama sebe." Nezáleží na tom, zda jste nebo nejste věřící. "Jestliže si nedokážete sami sebe vážit a dopřát si zasloužený oddech, pak máte tendenci přenášet totéž na své okolí. Nedokážete-li si odpustit vlastní nedokonalost a přijmout sami sebe takové, jací jste, pak určitě nebudete velkorysí i jiným lidem, kteří pochybí," konstatuje doktorka Kozlovská. 

Syndrom vyhoření má i fyzické projevy

Podle ní by to mělo být právě okolí nemocného, kdo by v takových chvílích měl zakročit. Vy se totiž sice cítíte pod psa, ale že jste vyhořeli, si uvědomit nemusíte. Signálem může například být, že partner nebo partnerka mluví o své práci najednou úplně jinak. Zatímco dříve nadšeně vyprávěli, co všechno se během dne přihodilo, teď se jen zhroutí do křesla a celý večer sotva promluví.

Odborníci se shodují v tom, že u většiny vyhořelých je v první fázi onemocnění typické nadprůměrné pracovní nasazení. Člověk má velká očekávání a spoustu ideálů, přeceňuje své síly a hýří optimismem.

Pak přichází zklamání a často i první konflikty v zaměstnání a někdy i v rodině. Také se mohou projevit první tělesné příznaky, jako jsou bolesti hlavy či poruchy spánku. Kdo si totiž myslí, že burn-out syndrom se podepisuje pouze na psychice, mýlí se.

Často je spojen i s bolestmi svalů, zad, s vysokým krevním tlakem, větší náchylností k infekcím a přibýváním na váze nebo naopak hubnutím.

Pomůže změna prostředí

Onemocnění nepřichází náhle, rozvíjí se většinou postupně. A čím dále jej necháte být, tím delší a obtížnější pak je léčba a návrat do normálního života. Vyplatí se proto nepodceňovat varovné signály a navštívit lékaře, dokud se ještě nic vážného neděje.

Léčba syndromu vyhoření je složitá, léky na něj totiž nejsou. Spočívá v individuální terapii, při níž je podstatné obnovení sebedůvěry nemocného. Člověk trpící syndromem vyhoření potřebuje totálně obrátit svět kolem sebe. Je potřeba, aby udělal tlustou čáru za svými dosavadními stereotypy, začít si znovu věřit a radovat se z maličkostí.

Uvolněte se, prosím...

Změna prostředí, které krizi nastartovalo, může být podle primářky nezbytným krokem na cestě k nápravě. "A právě zde mají lázně svou nezastupitelnou roli. Hodně lidí k nám jezdí načerpat síly. Až při rozhovorech pak zjistíme, že to opravdu potřebují, protože se u nich rozvíjí syndrom vyhoření," konstatuje Magdalena Kozlovská.

Bohužel, jen málokterý lékař dnes doporučí pacientům, kteří přijdou s fyzickými i psychickými obtížemi, kromě léčby také řádný odpočinek s péčí lázeňských profesionálů. Navíc syndrom vyhoření i přes svou závažnost nezajímá ani pojišťovny.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Manžel všude vyhledává konflikty. Co s ním?

Nejlepší sex? Čeká vás po padesátce!

8 rad, jak být konečně šťastná. Napořád


Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama