Spánková paralýza aneb noci plné děsu
S nějakou poruchou spánku se setkal nejspíše každý. K těm nejběžnějším patří nespavost, nebo naopak zvýšená spavost, dále pak spánková apnoe, či syndrom neklidných nohou. Někteří lidé ale trpí spánkovou paralýzou, což je stav, kdy je hlava vzhůru, ale tělo se nemůže hýbat.
Spánková paralýza obvykle vzniká při usínání nebo naopak při probouzení, zkrátka během střídání bdělého a spánkového stavu. Postižený nemůže hýbat žádnou částí těla a při tom si je vědom okolního prostředí. Je to vlastně opak somnambulismu (náměsíčnictví), kdy mozek spí, ale svaly a tělo reagují podobně jako během bdělého stavu.
Fyziologicky je spánková paralýza spojena s paralýzou, ke které dochází během fází spánku, v nichž máme živé sny (fáze REM). Během nich mozek funguje, ale tělo by mělo 'spát' a nehýbat se – to proto, aby se naše pohyby ve snu nepřenášely na fyzické tělo a my si během spánku neublížili. Potud je vše v pořádku. Ovšem u lidí, kteří trpí spánkovou paralýzou, je vědomí vzhůru, ale tělo zůstává komplexně paralyzované. V tento okamžik už například nemůžete hýbat končetinami, a pokud tak činíte, je to jen iluze. Můžete vlastně jen dýchat.
Paralýza se po probuzení může opakovat
Spánkovou paralýzu provázejí obvykle sluchové halucinace – osoba může slyšet jakési hučení či pískání. To jsou zvuky tělesných funkcí (tep, krevní oběh), které postižený v tomto stavu vnímá velmi zřetelně, v další fázi může 'slyšet' i hlasy nebo křik. Někteří mají i zrakové halucinace, vídají osoby, duchy, mají pocit, že s nimi komunikují, nebo že se vzbudili a sami se pohybují po místnosti, která je do všech detailů reálná jako ta, ve které právě leží. Spánková paralýza bývá také nejčastěji uváděna jako nejpravděpodobnější vysvětlení fenoménu známého jako únosy UFO.
Jistý Mike Pike, který touto poruchou trpí, míval při usínání pocit, že se v jeho ložnici objevuje nějaký přízrak nebo stín. Do své ložnice proto nainstaloval videokameru, která zachycovala dění v místnosti. "Jsem skeptik a na paranormální jevy nevěřím," uvedl Pike. "Ale pocit, že se mnou někdo v místnosti je, byl pokaždé velmi silný a nepříjemný."
Jiný postižený popsal svou zkušenost následovně: "Snažil jsem se usnout, ale nešlo to, mohly být už tři hodiny, i víc, když jsem ležel otočený ke stěně a najednou jsem zažil nepopsatelný pocit plný strachu, že mi naskočila husí kůže po celém těle. Cítil jsem, že za mnou něco stojí, dívá se to na mě, tak jsem nabral odvahu, že se otočím, ale bez šance. Byl jsem paralyzovaný. Polekal jsem se ještě víc a chtěl zakřičet na rodiče, ale nedokázal jsem vydat ani hlásku. A potom přišlo to nejhorší - to něco, co stálo za mnou, mi začalo šeptat do ucha moje jméno. Trvalo to tak patnáct sekund, následně jsem se vzbudil. Ale potom znovu a znovu…"
Stav, kdy je tělo takto zcela ochromeno, může trvat pár vteřin, ale i několik hodin. Co může být jeho příčinou? Soudí se, že to může být nepravidelný spánek, spaní v průběhu dne, nebo vyšší stresová zátěž. Může ho také způsobovat opoždění funkce části mozku zvané Varolův most. Někdy ho ale mohou vyprovokovat i pseudoefedriny, jejichž užívání může vyvolávat halucinace.
Ke spánkové paralýze dochází nejčastěji při usínání na zádech, kdy má člověk pocit, že nemůže delší dobu usnout. Paralýza se po probuzení může opakovat – často ale pomůže, když se postižený po probuzení otočí na bok, nebo si lehne jinak. Jde každopádně o velmi nepříjemný prožitek. Většina postižených si naštěstí po několika děsivých nočních epizodách uvědomí, o co jde, a přestane se bát. Těžší stavy je ale vhodné konzultovat s odborníkem.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
