Češi milují vše, co je bio a bez cukru, říkají zakladatelé Mixit
Co kraj, to jiný mrav a jiná chuť. Češi přichází čím dál více na chuť zdravému stravování a tam patří i namíchané müsli. Je tomu tak ale i v zahraničí?
Chutě jednotlivých národů se liší a své o tom ví i zakladatelé společnosti Mixit, která umožňuje svým zákazníkům si na internetu namíchat své vlastní müsli.
Kromě Slovenska a Polska expandovali pánové Martin Wallner a Tomáš Huber v loňském roce se svojí značkou i do Kanady. Ptali jsme se jich ale nejen na chuťové pohárky za hranicemi.
Vaše mixy mohou ochutnat lidé nejen v Česku. Liší se v jednotlivých zemích, kde působíte, chutě obyvatel?
TH: Okolní státy jako Slovensko a Polsko je ještě složité podle čísel porovnat, ale Kanada má očividné jiné návyky a chutě.
MW: Bio není v Kanadě tak zprofanované jako u nás, takže na něj více slyší. V Česku jsme přestali BIO zcela komunikovat. V Kanadě obsahuje hodně potravin cukr. Jakmile se tedy objeví na pultu něco bio a zdravé bez cukru, lidé to vítají.
A jaké tedy jsou ty jiné chutě?
TH: V Čechách má tradici klasické sypané müsli z vloček, naopak v Kanadě se těší větší oblibě takzvaná granola, zapečené müsli například s medem nebo skořicí.
Když jste expandovali do Kanady, kde máte zcela samostatnou výrobnu, zavedli jste rovnou stejné produkty jako u nás, nebo jiné?
MW: Vytipovali jsme to, co zde nejvíce chutnalo a zároveň jsme vybírali podle surovin, které tam byly dostupné.
Martin Wallner a Tomáš Huber
I když jsou podle jejich slov každý povahově trochu odlišný a ve svých přednostech se synergicky doplňují, mají mnoho společného.
Studovali oba ekonomickou fakultu spadající pod barcelonskou univerzitu (ESMA), kde v posledním ročníku začali na Mixitu usilovně pracovat. Tomáš v té době již podnikal v reklamě, Martin paralelně studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Oběma je lehce přes 30 a během uplynulé zimy se stali (nezávisle na sobě) :) otci. A společný mají i koníček, kterým je nejen jejich zaměstnání, ale stará a poctivá auta.
Existují suroviny, které lze v Kanadě jen velmi obtížně najít?
TH: Je větší problém například najít v Kanadě mrazem sušené ovoce. Dováží se myslím více z Číny než z Evropy a celkově je to tam hodně drahý produkt.
MW: Rozhodně neplatí, že jsou produkty v Kanadě kvalitnější. Dokonce některé z nich dovážíme sami do Kanady, aby z nich mohli vyrábět. Vyjdou lépe nejen kvalitou, ale také cenově.
Jaká je vaše hlavní cílová skupina?
TH: Ze 70 procent jsou to ženy ve věku 20 až 40 let. Většinou třeba na mateřské nebo před mateřskou.
Čím to podle vás je?
MW: Ženy jsou většinou ty, které zajišťují plnou lednici a spíž, zároveň jsou co se jídla týče obecně asi větší "hračičky", a tak si mixování ingrediencí užívají. Muži naopak častěji volí některý z předpřipravených mixů.
Jak se podle vás vyvíjí trend ve zdravé výživě v tuzemsku? Roste zájem o zdravé potraviny a tím pádem stojí váš úspěch na správném načasování?
MW: Začali jsme podnikat s tímto nápadem v době, kdy zájem o zdravější stravování byl v zárodku. Už se mluvilo o tom, že stravovací návyky je potřeba změnit. Najednou řetězce byly ty špatné a my jsme se najednou objevili jako jejich protějšek. V současnosti už je takových producentů a výrobců, co se tváří jako farmářské, spousta. My jsme se tak nikdy netvářili, ale spadáme do tohoto segmentu.
Namíchané müsli dostanou zákazníci v designových tubusech v několika barevných variantách. Vybírají si podle jejich obsahu nebo i podle jejich vzhledu?
MW: Zákazníci si vybírají tubusy i podle barev. Táhnou je více veselejší barvy. Dlouho jsme například neměli růžový tubus a pak jsme zjistili, že nám v portfoliu chybí, protože naše nadšenkyně tento odstín chtějí.
Aby jim třeba lépe zapadl na kuchyňskou linku?
MW: Přesně tak. Snažíme se neustále tubusy obměňovat. Jejich prodej se liší i podle sezóny. Vytváříme velikonoční nebo vánoční tubusy, a ty pak jdou v tuto dobu více na odbyt.
Kde jste se inspirovali pro podnikatelský záměr míchání müsli?
TH: Studovali jsme na Vysoké škole ekonomické v Praze a naše spolužačka z Podnikohospodářské fakulty si někde na webu všimla německého projektu mymuesli.com. V malém týmu jsme pak o něm napsali krátkou seminární práci. Tehdy šlo ale jen o zápočet, moc jsme ho nezkoumali. Až po několika měsících jsme se k němu vrátili a řekli si, že to není špatný nápad.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
