reklama

Rostlinná strava posiluje vnímavost, říká psycholožka a pořadatelka veganských trhů

Už od malička Iva Linda Maruščáková vnímala zvířata jako bytosti, ke kterým je třeba chovat se s respektem. Od dětství je vegetariánka, více jak dvacet let veganka. Svůj přístup k životu promítla do pořádání veganských trhů, do psychologické praxe a svého koníčku, thaiboxu.

Foto: iStock

Od dětství je vegetariánka, více jak dvacet let veganka. Iva Linda Maruščáková svůj přístup k životu promítla do pořádání veganských trhů, psychologie a thaiboxu. "Kombinace rostlinné stravy a umělého masa změní svět potravin, dřív než si myslíme," tvrdí spolupořadatelka jednoho z největších veganských veletrhů v Evropě, který je zároveň tím největším v Česku. 

Veggie Náplavka proběhne již podesáté v neděli 31. května na pražské Náplavce pod projektem Vegan Fighter, který spoluzaložila, aby sdružila veganské fightery a fighterky. Sama je totiž nejen veganka, ale také mistryně republiky v thaiboxu a K1 a do třetice také psycholožka, která se v současné chvíli zabývá tím, jak rozumíme řeči zvířat. 

Jak vás vůbec napadlo začít pořádat Veggie náplavku?

Bude to možná znít divně, ale byla to kombinace cíle posunout aktivity Vegan Fighter na další úroveň, pozitivně inspirovat víc lidí, a intuice, která mi jednoho dne řekla "tohle je ono". Původně se měla akce konat na Kampě v jiné podobě, na poslední chvíli jsme ale nedostali finální povolení. Jak jsem tak chodila kolem a přemýšlela, co s tím, došla jsem na Náplavku - a hned jsem cítila, že tohle bude teprv ono. "Něco zlé je někdy pro něco dobré" tady platilo na sto procent. 

Změnil se nějak její charakter?

Měli jsme štěstí, že měly naše akce hned od prvního ročníku obrovskou návštěvnost, podařil se nám myslím vystihnout správný čas, lidi o to měli a mají zájem. Chodí k nám také pro inspiraci víc a víc lidé, kteří jedí zvířata, to je asi největší změna od prvních ročníků, což je skvělé, protože pro ně jsou naše aktivity určené, neděláme akce jen pro vegany.

Sama jste veganka, kdy jste se jí stala a co vás k tomu vedlo?

Plně na rostlinné stravě jsem už přes 20 let, před tím jsem byla od dětství vegetariánka. Vedlo mě k tomu soucítění se zvířaty, uvědomovala jsem si už tehdy, že prasata, králíci i slepice, co jsem vídala na chalupě, si chtějí hrát, a jsou to prostě živé, reagující a cítící bytosti. Ten pocit mám úplně stejný i dnes, když vidím jakékoliv zvíře. Cítila jsem přirozeně už jako dítě silný respekt k ostatním bytostem, neuměla bych se srovnat s tím, že kvůli mně někdo musel žít a trpět ve smradlavém velkochovu, nevidět celý život slunce, pak protrpět hrůznou cestou na jatka, kde na závěr prožil peklo. Proč? Kvůli mému obědu, když mám tolik jiných možností? Vůbec si neumím představit, že bych si dala na talíř něčí nohu. Přišlo by mi to stejně ujeté jako chtít sníst teď tu vaši.

To zní teď celkem drsně.

Problém je, že většina lidí neví, že jsou ve vztahu ke zvířatům zajatci nevědomých mechanismů, pokud se podíváme optikou psychologie. Přesně jako ten příklad s nohou - většina lidí to tak nebere, ale biologicky, realisticky to tak je, noha savce je vždy noha savce a moc se od sebe neliší. Tak proč některá zvířata jíme a jiná ne? Tu čáru, které zvíře je pro nás O. K. k jídlu a které ne, máme každý v hlavě právě díky vytěsnění nebo racionalizaci. Ty nám z psychologického hlediska dovolují nevnímat a neřešit negativní emoce, které by většina lidí pocítila, kdyby viděla jatka nebo si musela sama zabít zvíře. Vnímání, schopnosti i kapacita trpět například u prasete a psa jsou velmi podobné, to dnes už dobře víme. 

Na veganství se v Česku dívalo částečně jako na otravný trend, změnilo se takové vnímání?

Iva Linda Maruščáková

Iva Linda Maruščáková

  • Vystudovala psychologii na Univerzitě Karlově, je jungiánskou psychoterapeutkou a lektorkou.
  • Vyučuje na Univerzitě Karlově a University of New York in Prague psychologii klimatické krize, ekopsychologii, vegan psychologii, ale i byznys a sportovní psychologii.
  • Aktuálně pracuje na UK na doktorátu týkajícím se porozumění řeči zvířat.
  • Je aktivní sportovkyní, vyhrála MČR v thaiboxu, věnuje se MMA a závodně grapplingu.
  • Rostlinnou stravou se stravuje více než 20 let.
  • Je spoluzakladatelka projektu Vegan Fighter, organizátorkou Veggie Náplavky, největšího českého eventu propagující ochranu zvířat, planety a rostlinnou stravu. 

Když jsem s rostlinnou stravou začínala, bylo nás několik v republice. Dnes velmi rychle vidíme, jak přibývá lidí na rostlinné stravě, a přesně jak říkáte - myslím, že ta hlavní změna je, že snaha jíst zdravě, ohleduplnost vůči zvířatům a ochrana planety začínají být běžným názorem - ne trendem. Přibylo dostatek studií, které potvrdily, že zvířata prokazatelně v chovech trpí, a také studie dokládající prospěšnost rostlinné stravy. I u nás ve Vinohradské nemocnici probíhají už dlouho studie o veganství, dokonce i u dětí. V Česku máme nyní první dorostlou generaci vegan dětí, které překvapivě nezemřely, ale jsou zdravé a spokojené.

Že se na veganské stravě dobře sportovcům trénuje, je už známá věc. Jaká další pozitiva ale na sobě můžeme cítit?

Rostlinná strava většinu lidí postupně udělá vnímavějšími, jsem přesvědčená, že posiluje empatii a intuici, celkovou vnímavost. Na rostlinné stravě vás nečeká téměř žádné z civilizačních onemocnění, protože hodně jich vzniká právě nezdravou živočišnou stravou. Zajímavé je i to, že hodně veganů a veganek vypadá mladších, to je už takový nepsaný fakt a příjemný bonus. Poslední roky se rozvíjí zkoumání délky telomerů, které jsou součástí naší DNA. Zjišťuje se, že právě rostlinná strava a zdravý životní styl způsobují jejich prodlužování - a tedy i pomalejší stárnutí buněk, a tím dokonce delší život a mladší vzhled. A to podle jedné studie už po třech měsících na rostlinné stravě.

Jaké jsou ve veganství současné trendy, co je nového?

Podle mě je nové to, jak lidé začínají s veganstvím. Dřív jste veganka buď byla, nebo ne a musela jste si to stále tvrdě obhajovat. Často se přecházelo nejdřív na vegetariánství. To dnes už rozhodně není pravidlem. Dnes mnoho lidí prostě jen postupně navyšuje rostlinnou stravu, a pak už je vlastně na veganství a moc to neřeší. 

Máte jako thaiboxerka speciální jídelníček?

Když se nepřipravuju na závody a mám speciální jídelníček kvůli váze, tak hlídám vyváženost jídelníčku, ale nijak dramaticky. Jím hodně ořechy, mám ráda buddha bowls, superfoods, někdy mám fastingové dny. Celkově se ale neomezuju, z psychologického pohledu věřím, že jídlo pomáhá i naší psychice. A tak když mám za sebou zrovna těžký den a neshazuju na turnaj, tak si v noci klidně dám vegan zmrzlinu a neřeším to.

O tom mi řekněte víc, jak nám jídlo může pomoci psychicky?

Náš mozek reaguje na jídlo v určitém směru i ve spojení s emocemi. Určitě znáte ten pocit, že se vám u nějakého jídla vybaví třeba dětský zážitek - třeba kakao nebo perníčky mají lidé často spojené s babičkou nebo Vánocemi. A to můžete využít, právě když se necítíte dobře - jídlo, které máte spojené s péčí, pohodou, vám ji emočně dodá, ať si to uvědomujete, nebo ne. Dobrá zpráva je, že dnes už právě existují rostlinné alternativy ke všem surovinám a jídlům a vy se oblíbené chuti, a tím pádem pozitivní emoce nemusíte vzdávat.

Někde jsem četla, že nás jídlo také může naučit mindfulness, je to tak?

Ano, jde o to, že si každé sousto něčeho, co máte ráda, vychutnáváte co nejdéle. Uvědomujete si chuť, vůni, strukturu. To, že si budete tyto prožitky uvědomovat u jídla, vás pak povede k tomu, že si začnete všímat svých emocí i v jiných oblastech a víc tak se sebou můžeme ve svém seberozvoji pracovat. 

Jak vidíte budoucnost veganství?

To je zajímavá otázka pro nás všechny. Možná vás překvapím, ale věřím nejen v další rychlý rozmach rostlinné stravy, ale taky v druhý proud: umělé maso. Osobně bych ho nejedla, ale pokud pomůže k rychlejšímu přechodu od velkochovů a jatek, tak super. Ve Spojených státech už jsou před spuštěním na trh firmy nabízející první burgery a steaky, pro jejichž vytvoření je potřeba jediná zvířecí buňka. Věřím, že kombinace rostlinné stravy a umělého masa změní svět potravin, dřív než si myslíme. Současná pandemická krize, environmentální krize - to všechno volá po velmi rychlé a zásadní změně toho, jak se stravujeme: z hlediska etiky, ekologie a zdraví nás všech.

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama