reklama
 

Procházka v lese mě málem připravila o život

Byl to krásný den a já jsem nevěděla, jaké hrůzy na mě čekají...

Foto: Isifa/Thinkstock

"Na ten den nezapomenu," píše paní Jana z Vysočiny. "Vyrazili jsme s mužem a dětmi s vnoučaty na houby. I loni byl zrovna krásný víkend babího léta jako teď. " 

Její příběh začínal nenápadně, ale po pár řádcích nás pořádně vyděsil. Posuďte sami....

Myslela jsem, že je to chřipka

Lesní úroda byla skvělá, i malý Petřík našel svůj pravý hříbek a radoval se, jak to umí jen malé děti. Zkrátka nádherná neděle, kdy nic nenasvědčovalo, jaké hrůzy na mě čekají. Večer jsem zjistila, že mám klíště - takových už bylo! Prostě jsem ho vytáhla a šla spokojeně spát, ráno pak do práce. 

Jenže po 10 dnech jsem chytla nějakou chřipku, prostě nachlazení se zvýšenou teplotou, bolestí kloubů a svalů. Podnik - měla jsem malé květinářství - se kvůli tomu zavřít nemohl, takže jsem chodila každý den do práce dál. Za tři dny mi bylo sice líp, jenže za další tři dny se "chřipka" - jak jsem si aspoň myslela, znovu vrátila. Tentokrát mi bylo zle jak psovi: horečku už jsem měla skoro 38, zvracela jsem a bylo mi tak slabo, že jsem nebyla schopná sama chodit. To už mě naši vzali  k doktorovi.

Doporučujeme: Téma: Klíště a nemoci

Když mě pak vezli do nemocnice, byla jsem téměř ochrnutá. Svaly jsem měla tak slabé, že jsem nepohnula rukama ani nohama. Odebraný mozkomíšní mok poukázal na přítomnost aseptického, tedy nehnisavého, zánětu, krevní testy potvrdily diagnózu akutní klíšťová meningoencefalitida.

Bylo mi čím dál hůř

Bylo mi zle, ale ne tolik, abych nemohla přemýšlet. Co se mnou bude? Uzdravím se? Jak budu žít? Já, která  jsem mezi kamarádkami byla vzorem dobrého zdraví, aktivity a vztahu ke sportu? Budu už pořád jenom sedět nehybně v křesle pod dekou? Nebo prostě rovnou umřu?

I přes nasazené léky se totiž můj stav nelepšil. Taky se ale nehoršil. To přišlo až třetí den. Začaly mi selhávat další svaly, zejména jazyka, takže jsem nemohla polykat a ztratila jsem hlas. Přeložili mě na JIP, a to už mi začalo být všechno jedno, myslela jsem, že je to prostě konec. Bylo mi čím dál hůř. 

10 týdnů na JIPce

Ochablé svaly mi znemožňovaly dýchat, takže mě napojili na umělou plicní ventilaci..Tak jsem tam ležela pět neděl a věřte mi, to už jsem si tu smrt přála. Pokaždé, když za mnou manžel přišel, viděla jsem, jak je vyděšený. I když mě ze všech sil podporoval, nechtěla jsem mu zůstat na krku jako bezmocná troska.

Pak mě konečně mohli odpojit od ventilátoru a tak jsem si myslela, že už mám nejhorší za sebou. Spletla jsem se. Ještě dalších nekonečných pět týdnů jsem musela zůstat na JIPce, protože obtíže se samostatným dýcháním se vlekly dál. I potom mi museli odsávat z dýchacích cest přebytečný hlen, protože i tak obyčejná věc jako odkašlání, byla nad moje síly. 

Řekli mi to na rovinu

Pořád jsem totiž zůstávala částečné ochrnutá na všechny čtyři končetiny. Velmi oslabené jsem měla  svalstvo trupu a šíje. Nejvíce postižená byla levá ruka a obě nohy - neudělala jsem ani krok. V nemocnici si mě nechali ještě další měsíc.

Celkem mě jedno malé klíště upoutalo na nemocniční lůžko na pět měsíců. Ani pak jsem se ale nemohla vrátit do běžného života. Následoval pobyt v rehabilitačním ústavu, po jehož absolvování jsem už byla schopná ujít tak 200 metrů. Přece jen jsem nabrala nějaké síly a mohla jsem se pak pustit do další intenzivní rehabilitace. Stoprocentní vyléčení je ale nepravděpodobné, řekli mi na rovinu.

Mohlo to dopadnout ještě hůř

Dnes jsem pořád částečně ochrnutá na levou ruku a mám zakrnělé drobné svaly v obou pažích. Jsem ale schopná se sama o sebe postarat, řídím auto a jezdím na speciálně upraveném kole. Rehabilitační proces stále není u konce a dá se předpokládat, že se můj zdravotní stav bude zlepšovat.

Z mého předchozího života mi toho moc nezbylo, například pracovat už nemůžu, ale utěšuje mě, že to všechno mohlo skončit ještě mnohem hůř. Nemusela jsem tu být vůbec a neviděla bych Péťu jít hrdě do první třídy. Jen občas mě napadá, jak se to mohlo stát. Proč si mě, milovníka lesů a přírody, vybralo zrovna to jedno infikované klíště, končí smutné povídání paní Jany.

Kousnutí klíštěte může člověku velmi rychle změnit během několika dní život. Klíšťová encefalitida je vážné onemocnění, které může mít pro člověka fatální následky. Přitom prevence, která vás uchrání před celoživotními následky je velmi jednoduchá, musíte udělat jedinou věc - nechat se včas očkovat. Více informací najdetete na www.pozorkliste.cz.  

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak se zbavit klíštěte bezpečně?

Antikoncepce jako zabiják žil: Na co si dát pozor

Pozor na léky: Které ovoce zvyšuje jejich účinek?

 

Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama