Přejídání jako sebepoškozování. 229kilový Marián otevřel bolestivou kapitolu svého života

Jedním z důležitých momentů jeho dětství byl rozchod rodičů. Marián ho nesl velmi těžce a právě v tomto období se podle jeho blízkých začal jeho vztah k jídlu výrazně zhoršovat. Přesto se svých plánů nechce vzdát. Láká ho sport, zejména jiu-jitsu, a sní o tom, že by jednou mohl nastoupit do zápasnického ringu. Se svou současnou váhou však nesplňoval ani nejvyšší váhové limity.

Marián její slova nijak nezpochybňuje. Sám velmi otevřeně přiznává, že po jídle často potřeboval ještě něco sladkého. „Je to pravda. I když se najím, musím si dát ještě něco sladkého navrch – je jedno, jestli je to jogurt, čokoláda nebo Coca-Cola. Nemám to pod kontrolou,“ přiznává muž, který pracuje jako ochranka v kasinu.

Za jeho chováním ale nebyla jen chuť na sladké. Už delší dobu cítil, že po psychické stránce není v pořádku. Ani jeho matka si nedokázala přesně vysvětlit, odkud se synovy problémy berou. „Co je za tím? Nevím, jestli je to hněv, nebo trucování,“ přemítala.

Složitý zůstal i Mariánův vztah s otcem. Po letech se s ním sice potkal v Bratislavě, žádné skutečné sblížení ale nepřišlo. „S otcem jsem se po letech setkal v Bratislavě, ale bylo to, jako bych potkal pokladní v obchodě, byl mi cizí. V kontaktu spolu nejsme,“ popsal.

„Půjdu, ale jen v případě, že půjdeš se mnou,“ odpověděl mu Molnár a následně odhalil svou identitu. Marián okamžitě pochopil, co se děje. „Jasně, jdu hned. Vím, že to bude tvrdé,“ reagoval.

A tvrdé to skutečně bylo.

Už jako desetiletý vážil sedmdesát kilogramů

Boj s vysokou hmotností u něj nezačal až v dospělosti. V deseti letech měl podle rodiny přibližně sedmdesát kilogramů. Jeho matka vzpomíná, že už tehdy docházel ke kardiologovi i dětskému psychologovi. Přesto váha dál stoupala. Na začátku proměny ukázala váha téměř 229 kilogramů. „Vím, že je to hrozné,“ přiznal Marián.

Následovaly kliky, práce s pneumatikami a další fyzicky náročná cvičení. Marián často potřeboval zastavit a odpočívat, ale pokračoval dál. „Dej ven svoji agresivitu! Celý rok bude takto těžký, když jsi žral, až ses dostal, kam ses dostal! Zároveň na sebe nebuď tvrdý tam, kde nemusíš. Když tě napomenu, neznamená to pokaždé, že jsem s tebou nespokojený,“ snažil se ho Molnár během tréninku vyburcovat, ale zároveň mu připomínal, že změna nemá být jen nekonečným trestáním sebe sama.

„Můj stav je výsledkem sebepoškozování“

Právě během fyzicky vypjatých chvil začal Marián postupně mluvit i o tom, co se podle něj za jeho obezitou skutečně skrývá. Jedna věta překvapila i samotného trenéra. „Můj stav je výsledkem sebepoškozování,“ řekl Marián. Molnár na jeho slova reagoval překvapeně. „Otevřel jsi mi oči. Takto jsem se na to nikdy nedíval,“ přiznal.

Pro Mariána znamenalo pojmenování problému další důležitý krok. Přestal totiž svou váhu vnímat pouze jako důsledek příliš velkých porcí nebo nedostatku pohybu. „Stydím se za sebe, kam jsem to nechal zajít. Přes to všechno sám sebe vidím jako člověka, který má světu co nabídnout, ale potřebuju nad sebou tvrdou palici,“ svěřil se.

Součástí jeho cesty proto nebylo jen cvičení a změna jídelníčku. Otevřel se také psycholožce, se kterou začal rozplétat problémy, jež si s sebou nesl dlouhá léta. Právě psychická stránka se ukázala jako stejně důležitá jako číslo na váze.

Po prvních náročných týdnech už Marián mluvil mnohem odhodlaněji. „Teď už se soustředím jenom na sport a regeneraci,“ slíbil. Jeho proměna tak není pouze snahou dostat se z téměř 229 kilogramů na výrazně nižší číslo. Pro mladého muže znamená také pokus přestat řešit bolest jídlem, srovnat se s minulostí a začít věřit, že sny, které byly kvůli obezitě dlouho mimo jeho dosah, ještě nemusí být ztracené.

VIDEO: Kamila z Extrémních proměn zajídá smutek. Za svou postavu se stydí

Zdroj: TV Nova