reklama

Nasloucháte svému tělu? Určitě říká: "Zvolni!"

Přinesou vám aspoň vánoční svátky pár dní tolik potřebného klidu, nebo se "řítíte" životem dál i během nich? Odbornící varují, že jsme úplně zapomněli odpočívat. Mnoho návodů, jak se to zase naučit, je však úplně "mimo"...

Foto: Profimedia.cz

Přinesou vám aspoň vánoční svátky pár dní tolik potřebného klidu, nebo se "řítíte" životem dál i během nich? Odborníci varují, že jsme úplně zapomněli odpočívat. Mnoho návodů, jak se to zase naučit, je však úplně "mimo"...

Řekne-li se relaxace, u spousty lidí to znamená adrenalinové zážitky. Hovoří-li se o dovolené, uvažují především o tom, jakou exotickou zem si vybrat, často bez ohledu na možnosti skutečného odpočinku. Tělo nám to ale dříve či později spočítá...

Relaxace jako další výkon?

"Současná společnost je v mnohém, od rozdělení moci ve firmě i v rodině až po olympijské rekordy, zaměřena na výkon. Naše okolí nás hodnotí právě podle výkonů, a protože toužíme být oceněni svým okolím, je výkon i základem našeho vlastního sebehodnocení. Žádoucí pochopitelně je, aby byly výkony co nejlepší a bylo jich co nejvíce, ideální jsou pak výkony přesahující standard, výkony mimořádné," vysvětluje PhDr. Jana Duffková, CSc z Katedry sociologie FF UK v Praze.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Stres? Bolest zad? Zaručeně pomůže jóga

I při odpočinku se lidé snaží vykonávat více činností najednou: místo jednoduchého vychutnávání si jízdy na kole krajinou volí trenažer s hudbou ze sluchátek na uších, s televizí před očima a s různými měřiči sportovního výkonu - mohou si tak odškrtnout jako splněné sport, koncert i film či zpravodajství a navíc ani při odpočinku neztrácejí čas.

Zapomněli jsme na přirozenost

Zapomněli jsme odpočívat - co ještě můžeme zapomenout? "Pro generaci našich rodičů či prarodičů by tato úvaha zněla směšně. Oni měli sice nižší ambice a mířili k menším výkonům, ale zato asi zažívali větší klid i vyrovnanost, chápali rozdíl mezi prací a odpočinkem. To my si musíme opakovat, že pracovní telefony nepatří na dovolenou, že naše tělo potřebuje nejen aktivní odpočinek, ale také jakési nicnedělání, kdy se naše hlava i tělo oprostí od výkonů," připomíná doktorka Duffková.

Nutné je uvědomit si, že úlevu od hektické honby za výkony v práci i mimo ni nám nepřinese jednorázový očistný pobyt v buddhistickém klášteře, ale spíše malé pauzy na lehké protažení těla i pročištění hlavy, zařazené několikrát během každého pracovního dne, pravidelné kratší procházky několikrát do týdne a klidný víkend s blízkými lidmi. Nebo Vánoce, kdy se věnujeme jen sami sobě a svým bližním, místo abychom po úklidové smršti bujaře slavili, střídali návštěvový maratón s mohutným hodováním a divokým brázděním stop či sjezdovek na horách.

Tělo nám to sečte

Podle PhDr. Duffkové by se člověk měl vrátit od snahy o maximální výkony k lidskému rozměru, nečekat na "superveledovolenou", ale respektovat potřeby svého těla, které vycházejí z jisté přirozenosti. Odpočinek, relaxace a dopřávání si drobných radostí by mělo probíhat naprosto přirozeně a v žádném případě by nemělo znamenat další zátěž pro tělo ani mysl.

Aktivity, které znamenají další nápor ať už ve smyslu fyzické či psychické zátěže, nejsou vždy tou nejlepší formou odpočinku a už vůbec ne, je-li to jediná forma relaxace, kterou známe. Tělo má tendenci všechny takovéto akce v čase sčítat až do doby, kdy jsme překvapeni náhlostí jeho reakce.

Podle hesla: "Mně se to stát nemůže!" nevěnujeme pozornost péči o své tělo a přehlížíme všechny varovné signály, dokud se důrazně nepřipomenou v podobě různých civilizačních nemocí, psychosomatických onemocnění či stresu.

Všechno, a hned!

"Své „porouchané tělo" člověk pak odevzdá lékařům, stejně jako - podle amerického sociologa Ivana Illiche - porouchané auto svěří automechanikovi a žádá okamžitou opravu.

Illich je zastáncem názoru, že o své tělo by měl pečovat především jeho nositel, tedy sám člověk, který se nejlépe zná a ví, jak konkrétně právě jeho tělo reaguje na různé podněty. "Člověk se nesmí zříkat odpovědnosti za své zdraví, musí se spolupodílet na způsobu řešení a starat se o prevenci, která může mít řadu různých podob," vypráví dál doktorka Duffková

Hektické životní tempo a enormní zaměření na výkon má pochopitelně řadu rizik a přinejmenším velice nepříjemných zdravotních souvislostí, což si řada z nás nějakou dobu neuvědomuje. Při větších zdravotních potížích téměř nikdy nejde o blesk z čistého nebe, každý z nás dostává od svého těla výstrahy a varování v podobě různých bolestí, úzkostných stavů či bezesných nocí.

Tělo není jako auto

Jen málokdo dokáže naslouchat signálům svého těla a ještě méně lidí se podle toho i zařídí.  Když tělo dává znamení, že je něco v nepořádku, vyplatí se na to reagovat - především se uvolnit, zpomalit, relaxovat, dopřát si pohodu. Naše tělo není jako naše auto, nemůžeme se od něj oddělit, předat jej do údržby profesionálům a vyzvednout si ho, až bude dokonale opravené.

Starat se o něj musíme především sami a pamatovat si přitom, že z dlouhodobého hlediska jsou efektivnější menší pravidelné kroky. A to doslova - každodenní běh nebo aspoň procházka je rozhodně přínosnější, než maratonský běh jednou do roka.

Řešením není ani jednorázový vnější zásah - liposukce či podvázání žaludku místo zdravého režimu, drahá protetická operace místo pravidelné péče o chrup, hledání různých urychlovačů v podobě sportovních přístrojů, které podporují náš pohyb, nebo ho dokonce vykonávají za nás, místo pravidelného běhu či procházky.

Myslete na taky sebe

Naše tělo je přece jen něčím víc než jen nástrojem k dosažení maximálního výkonu. Pokud nám má dobře sloužit ještě hezkých pár let, nesmíme jej vystavovat stálému tlaku a zbytečně jej vyčerpávat

"Měli bychom tělu dopřávat různé vlídné drobnosti, které pro něj budou příjemné, přirozené a zbytečně jej nezatíží.  A to se týká jak životního stylu, tak stravovacího režimu. Jak na to? Velice snadno - místo adrenalinové dovolené si dopřejme klidnou vycházku, protože odpočinek by měl sloužit k regeneraci sil a ne k dosahování dalších výkonů. Místo zabíjačkové pochoutky si dopřejme lehký zeleninový salát, protože i naše zažívání si potřebuje čas od času odpočinout. A místo sklenice sladké limonády s ledem si raději dejme ovocný nápoj v teplotě lidského těla, který je pro náš organismus zcela přirozený a nijak jej nezatíží," říká závěrem PhDr. Duffková.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Poznejte signály nemocného srdce

Pozor! Za měsíc můžete být drogově závislí na čokoládě

Horoskop na prosinec: Co se vám stane do konce roku?

Tereza Těžká: Je nás pět, mám třikrát víc lásky i trápení. Je mýtus, že nežárlíme | Video: DVTV, Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama