Monika musela kvůli preeklampsii porodit ve 31. týdnu. Syn vážil jen 700 gramů a čekal ho boj o život

První těhotenství maminky Moniky ve věku 32 let začalo naprosto ukázkově a krásně. Přestože ji občas trápily nevolnosti, považovala je za zcela běžnou součást jiného stavu. Zásadní zlom ovšem přišel ve dvacátém týdnu během druhého screeningu. Lékař si všiml, že vývoj miminka neprobíhá dobře, a okamžitě odeslal nastávající rodiče na specializované pracoviště do Brna.

Navzdory jejím nadějím musela být ve 31. týdnu nečekaně hospitalizována v porodnici u Apolináře ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Rozhodnutí lékařů bylo nekompromisní a padl verdikt, že musí jít okamžitě na sál. „Rozbrečela jsem se a říkala jsem, že to přece není možný, abych porodila 700gramové miminko. Nevěděla jsem vůbec, jak to bude fungovat, co bude dál, jestli to vůbec miminko přežije,“ popisuje svůj tehdejší strach a bezmoc.

Nekonečných 128 dní na neonatologii

Následoval náročný císařský řez a po něm těžké období plné obav. Pohled na tak maličké stvoření v inkubátoru byl pro maminku, která se sama zotavovala z operace, nesmírně bolestný. S počátečním strachem o život chlapečka Samíka jí však pomohl nemocniční personál, který vše do detailu vysvětloval. „Sestřičky byly strašně super, takže mě podržely… říkala jsem si, jsme v těch nejlepších rukou, takže jsem se už přestala bát,“ svěřuje se s úlevou.

Na oddělení neonatologie nakonec rodina strávila dlouhých 128 dní, tedy celé čtyři měsíce. Za tu dobu se v nemocnici vystřídala tři roční období a s malým bojovníkem tam oslavili i Vánoce. Rodina žila ze dne na den a velkou oporou jim byli nejbližší, kteří je pravidelně navštěvovali a podporovali. Zásadní pomoc ale maminka našla i jinde. „Nejvíc mi pomáhalo číst příběhy z Nedoklubka, protože jsem si říkala, že v tom nejsem sama, že spousta rodin si to zažila a hlavně, že to dopadlo dobře,“ vysvětluje, kde brala tolik potřebnou psychickou sílu.

Druhý pokus nečekaně brzy vyšel a probíhal zcela jinak než ten první. Maminka byla pod pečlivým dohledem, pravidelně si měřila tlak, užívala preventivní léky a podstoupila speciální krevní odběry.

Vše nakonec dopadlo na jedničku a druhý chlapeček přišel na svět zcela zdravý v řádném 40. týdnu. Dnes jsou z chlapců, které dělí jen 15 měsíců, velcí parťáci, se kterými rodina podniká spoustu výletů.

Maminka má dnes pro všechny nastávající matky jasný vzkaz: nenechte se odbýt a poslouchejte své tělo. Sama měla extrémní otoky a tlak 140/80, což její okolí zlehčovalo a svádělo na letní vedra, přestože její běžný tlak býval mnohem nižší. „Běžte na screening preeklampsie, abyste nedopadly jako my… protože nechcete prožívat čtyři měsíce u Apolináře nebo kdekoli jinde, když můžete být s miminkem doma,“ uzavírá svůj příběh plný vděčnosti.

Zdroj: Autorský text