Lenost má svou diagnózu!
Co můžeš udělat dnes, můžeš stejně dobře udělat i zítra. Nebo pozítří! Případně nikdy - práce přece není zajíc a do lesa neuteče...
Co můžeš udělat dnes, můžeš stejně dobře udělat i zítra. Nebo pozítří! Případně nikdy - práce přece není zajíc a do lesa neuteče...
Člověk by řekl, že upravené přísloví přesně sedí na popis každého lenocha nebo liknavce. To by ale bylo moc jednoduché!
Není líný, je nemocný!
Proto psychologové začali tuto lidskou vlastnost zkoumat a posuzovat (a komplikovat) a označili ji odborným termínem prokrastinace, použitým poprvé v shakespearovské angličtině a pocházejícím z latiny.
O prokrastinaci tedy hovoří, pokud dochází ke vzniku neúměrně veliké časové prodlevy mezi úmyslem či odhodláním začít pracovat na úkolu nebo jej dokončit, a skutečným zahájením (ukončením) práce.
Známe to každý - než bychom se pustili do psaní důležité pracovní zprávy, raději uklidíme skříně. Stejně dobře tomu ale může být i naopak - než bychom se pustili do úklidu, raději sepíšeme referát. Teď už ale nemusíme přiznávat staré dobré "nechce se mi". Místo něj si můžeme vybrat některou z psychologických teorií.
Bojíme se konce?
Badatelé se pokoušeli nalézt odpověď na otázky, proč někteří lidé prokrastinují a co způsobuje, že ve stejných situacích prokrastinují více a jindy naopak méně?
Podle některých odborníků prokrastinace vychází nejen z nutkání vyhnout se úkolu, ale také ze sklonů k nudě. Jiní ji považují spíš za projev strachu z neúspěchu - a případně dokonce strachu z úspěchu! Jedna z teorií dokonce uvádí, že neustálé odklady jsou důsledkem strachu ze smrti.
Tato lidská vlastnost prý může svědčit o hlubokém vnitřním konfliktu. Často může být následek pramenící z konfliktu s náročným autoritářskými rodiči.
Může za to stres?
Prokrastinaci tak odborníci vysvětlují pomocí různých teorií osobnosti. Nejčastěji prokrastinátor vyhledává mezní situace, kdy dosahuje "vzrušení" s blížícím se termínem - zkoumá své možnosti a bourá další a další zábrany.
Stres je tak považován nejen za jednu z příčin, ale i důsledků prokrastinace.
Podle slovníku cizích slov je prokrastinace výraznou a chronickou tendenecí odkládat plnění povinností (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, a představuje rizikový fenomén pro duševní zdraví.
Chvála lenosti
Všichni odborníci však nejsou tak nekompromisní. Někteří naopak prokrastinaci vidí jako docela pozitivní vlastnost:
"Odkládání má funkci psychického nárazníku, ukazuje nám, jak tu příkrou horu úkolů, která se před námi tyčí, nikoli snad zdolat, alespoň však obejít. Lidé, kteří přes návyk odkládání přece jen věci zvládnou, našli pro sebe cestu, jak námahu přiměřeně dávkovat. Mnohé navíc naznačuje, že prokrastinace je těžko kontrolovatelnou, ale důležitou součástí tvůrčího procesu," píše se v knize Odložím to na zítra (Portál 2010).
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
