Po studiích medicíny nastoupil na ortopedii, jenže už předtím zažil ve Skotsku moment, který mu zůstal v hlavě. Při běhu se prý viděl jako vyhořelý a nemocný lékař. „Já jsem tenkrát nějak si sám v sobě přislíbil, že tak prostě nedopadnu.“ Po návratu přesto na ortopedii nastoupil, brzy ale cítil, že to není jeho cesta.
Právě tím se podle něj jeho přístup liší od běžné ordinace. Na první návštěvu si vyhrazuje minimálně devadesát minut. „Já si s tím člověkem 90 minut potřebuju popovídat,“ vysvětluje. Pokud například přijde pacient s vysokým tlakem, nestačí mu samotná naměřená hodnota. „Já potřebuju pochopit ten příběh toho tlaku v souvislosti s tím člověkem, kterej ho má,“ říká.
Vojáček tvrdí, že svůj vlastní život staví jinak než v době, kdy na sebe vytvářel silný tlak. Více energie věnuje rodině, vztahům, pohybu a věcem, které mu dávají smysl. „To nejcennější, co v životě mám, je čas a moje životní energie,“ říká. „Vážím si své energie, vážím si svého času a vážím si svého každého jednoho dne.“
