Když zvuk léčí. Terapie na speciálním lůžku pomáhá relaxovat, někdy dojde i na pláč
Ačkoliv 14. únor všichni znají především jako svátek svatého Valentýna, patrona všech zamilovaných, na tento den připadá i Světový den léčby zvukem. Ta patří vedle meditace nebo třeba sezení s psychoterapeutem k další z možností, jak zklidnit mysl a vyřešit své trápení. Terapii zvukem přitom lze vyzkoušet také v České republice.
Stanislav Abrahám se živí především jako zvukař, umělec a hudebník, před časem však začal i s terapií zvukem, kdy pomocí zvukových vibrací vnímaných tělem pomáhá lidem zaměřit se na pocity, které je souží, a ty následně uvolnit.
Relaxace probíhá na zvukovém rezonančním lehátku, což je ozvučená deska s desítkami strun. "U rezonančního lůžka jde primárně o působení fyzických vibrací na tělo, tedy jinak řečeno, neposlouchá se jen ušima, ale hlavně tělem," popisuje.
Terapie zvukem na speciálním lehátku má dvě úrovně, jednak duševní, ale i fyzickou. Vibrace totiž pomáhají uvolnit svalové tenze přenášené z emocionálních prožitků či traumat a zároveň se pomocí tohoto lze dotknout nevědomí a uvolnit stres.
"Z určitého pohledu se na to může nahlížet jako na částečně invazivní metodu, tedy prostřednictvím fyziologického účinku mohu spustit něco, co se třeba hlava snaží obejít nebo potlačit. Nejde to ale zase do takové hloubky jako třeba holotropní dýchání," vysvětluje Abrahám.
Terapie pomáhá uvolňovat emoce, o kterých ale nemusíte mluvit
Podle něj je při zvukové terapii hranice mezi relaxací a vstoupením do psychického prožívání relativně tenká a záleží vždy na každém klientovi, co přesně od ní očekává.
"K nastavení těchto důležitých parametrů slouží úvodní rozhovor, stejně tak jako prostor pro zpětnou vazbu na konci setkání. Není to tak, že někdo přijde a automaticky si jde lehnout na lůžko. Zároveň ale zdůrazňuji, že výhodou této metody je to, že pokud si klient v sobě přináší nějaký problém, tento problém není nutné verbalizovat. Což může být pro někoho výhoda. Prostřednictvím pobytu na lůžku si může vědomě něco prožít, později si to třeba zpracovat v deníku nebo na psychoterapii," říká s tím, že terapie pomáhá uvolňovat emoce a častokrát se během ní někdo rozpláče.
Klient při takovém sezení však nemusí své prožitky vůbec verbalizovat.
"Neznamená to, že mi automaticky musí vyprávět o svém životě. Ta možnost zde je, ale v podstatě na úrovni základní situační intervence. Pokud bych viděl, že návštěvník projevuje potřebu hlubšího kontaktu, doporučil bych mu dlouhodobější spolupráci s klasickým psychoterapeutem," upozorňuje Abrahám. Podle něj je terapie zvukem ideální jako doplněk klasické terapie slovní.
"Kromě racionálního uvědomění v křesle totiž nabízí i sílu prožitku. Takových prožitkových technik je řada, počínaje indiánskou potní chýší přes holotropní dýchání nebo látky měnící vědomí. Rezonanční lůžko mi přijde oproti zmíněným jako taková lehká verze," míní hudebník a pobyt na lůžku připodobňuje k prožitkům ve snech.
Pomáhá relaxovat i zmírnit úzkosti
"A podobně jako ten, kdo svým snům věnuje pozornost, může návštěvník rezonančního lůžka jít svým vnitřním obsahům naproti. Může si tímto způsobem udělat náhled na něco, co mu problesklo hlavou při návštěvě psychoterapeuta, ale nemá odvahu o tom s ním mluvit. Buď si něco z terapie přinesu k intimnějšímu vnitřnímu prožitku, nebo naopak objevím něco, co si přenesu ke zpracování do verbální terapie," říká.
Terapie na rezonančním lůžku je vhodná pro kohokoliv, kdo má problémy s relaxací, úzkostmi či soustředěním se. "Rezonanční lůžko může být přínosné i pro lidi s určitým typem mentálního a tělesného postižení," dodává.
Naopak nevhodná je podle něj pro lidi se závažnějšími srdečními vadami, kardiostimulátory a také těhotné v první půlce těhotenství kvůli síle vibrací a zvuků.
Člověk, který se rozhodne terapii na rezonančním lůžku zkusit, leží na zádech s rukama nataženýma podél těla, je přikrytý dekou a na očích má masku.
"Já sedím vedle lůžka, hraji rukama na struny a kontroluji, jak klient dýchá a jak se mu daří relaxovat. Někdy může usnout, což v případě rezonančního lůžka může být i výhoda, protože mysl se tím pádem více odpojí od těla, které může přijímat vibrace z lůžka efektivněji, bez svalových tenzí způsobených procesy v hlavě," popisuje zvukař a terapeut.
Ne vždycky může být zážitek příjemný
Hraním na struny se konstrukce lůžka rozechvívá a vibrace se přenáší na člověka. Abrahám hraje celkem na 60 strun laděných na stejný tón, tzv. monochord.
"Zvukový výsledek je tedy poměrně monotónní, ale díky množství strun bohatý na alikvótní složky. Proto v tomto případě používám spíše pojmenování terapie zvukem, zatímco u hudebních lázní by se dalo mluvit o relaxaci s hudbou," dodává.
Člověk při takové terapii zvukem zažívá hlubokou relaxaci, Stanislav Abrahám však upozorňuje na to, že ne vždycky může být prožitek příjemný.
"V úvodním rozhovoru připomínám, že setkat se s něčím nepříjemným může být v takovéto bezpečně nastavené situaci dobrou příležitostí, a doporučuji zkusit nahlédnout více do hloubky k příčinám. Jedna vrstva je to, co zažívá mysl, a druhá je to, že tělo je vystaveno příznivě působícím vibracím. Což se může odrazit na tak základních věcech, jako je kvalita spánku nebo trávení," tvrdí.
Terapii nabízí veřejně zatím jen měsíc a navštívili jej dva klienti, předtím ji však zkoušel na několika přátelích. Jedno setkání trvající hodinu a půl vychází na 1200 korun.
Masáže pomocí tibetských mís
"Každý by měl mít kompetenci poznat sám, jestli mu to dělá dobře a kdy má pro něho smysl přijít opakovaně. Neuvažuji o terapii jako o službě mezi dodavatelem a odběratelem, ale spíše jako o spolupráci, při které nejsou kompetence klienta oslabovány tím, že bych ho stavěl do role oběti a pacienta," vysvětluje. Do budoucna by rád spolupracoval s fyzioterapeutem, který by případně mohl terapii zvukem doporučovat.
Kromě rezonančního lůžka nabízí i zvukovou lázeň s gongem či skupinové zvukové lázně, když zrovna není omezen pohyb a pořádání akcí kvůli koronaviru. "V tom případě využívám širší paletu nástrojů. Mezi nejzajímavější patří kameny a fujara či malé gongy ze starých hodin. Hru na nástroje doplňuji zpěvem," popisuje.
Do budoucna by také rád začal s masáží pomocí tibetských mís. "Mísy se přikládají na určité části těla a rozeznívají se, aby zvukové vibrace působily na tkáně a buňky v těle," přibližuje.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
