Upřímné svědectví: Jaký je život se schizofrenií?
Jeden člověk ze sta tomu propadne. Psychické nemoci zvané schizofrenie. Žijí mezi námi, jsou naší součástí a my jejich. Nemůžeme před nimi zavírat oči a jak sami věří, jejich pohled nás může obohatit.
Tři knihy, tři lidé, kteří se na chvíli stali spisovateli, aby popsali, jak žijí, s čím se potýkají, jak vnímají svět, když je onemocnění v akutní fázi, a naopak jak žijí, když jsou stabilizovaní. Nejsou to schizofrenici, ale lidé se schizofrenií.
Libor Michalec je profesionální novinář a reportér. První psychická ataka si ho našla ve třiceti letech. "Cítil jsem, že se něco divného děje, ale nedokázal jsem si připustit, že je to nemoc. Až po druhé atace jsem si zpětně uvědomil, že se v dětství možná stalo něco podobného, ale tenkrát jsem si myslel, že to tak mají všichni," rozpomíná se autor Sametového Heroda.
Na představení knihy ho přišla podpořit manželka Jana a dvě dospívající dcery. Jana vypráví, jak byla nejprve dezorientovaná, z toho co dělal. "Například když odpojoval telefony, netušila jsem, jak to mám řešit. Když se to stalo podruhé, už jsem věděla, o co jde, přistoupila jsem k tomu pragmaticky a v podstatě jsem Libora donutila, aby šel do nemocnice."
Spouštěče nemoci
Schizofrenie se často objevuje ve věku od sedmnácti do třiceti let. Libor Michalec ji přirovnává k sametovému Herodu nemilosrdně ničícímu identitu, sny, plány a naděje. Vzpomíná, že u něj spouštěčů bylo více: "Jednak chorobná žárlivost, zároveň jsem odešel z redakce časopisu a přestěhovali jsme se na venkov. Změna životního rytmu, nastřádaný stres z práce a najednou klid."
Kniha však není jen o jeho nemoci. "Od přečtení Vaculíkova Českého snáře jsem si psal deník. Tudíž v knize jsou zaznamenány události devadesátých let, které byly samy o sobě schizofrenické. To, že jsem ve třiceti onemocněl, je pouze další etapa."
Markéta Bednářová, autorka knihy Ve stínech a za zrcadlem se s první atakou setkala, když odešla studovat do Německa. Psychóza ji tak zastihla v devatenácti a zcela nepřipravenou. S odstupem času si myslí, že roli sehrálo její ego. "Chtěla jsem být nejlepší, udělat státnice z němčiny. Sedm dní jsem nespala, téměř nejedla, jen jsem se učila, až tělo vypovědělo službu."
Michaela Malá, autorka knihy Homo Psychoticus poznala, co to je, když ji vesnice považuje za obecního blázna. Svůj životní příběh v knize vypráví doktorovi, jemuž plně důvěřuje. Dozvíme se, že ji na dovolené v zahraničí v pěti letech zneužil pedofil. Když byla školačkou, rodiče se rozvedli. Na gymnáziu k ní začal přicházet 'Anděl'.
Na vysoké škole onemocněla mentální anorexií a musela se léčit na psychiatrii. Anorexii překonala, jenže se jí rozjela paranoidní schizofrenie. "Nějak se to ve mně asi všechno střádalo. A pak už to prostě nešlo dál a propukla mi nemoc. Možná tam byly i nějaké genetické vlivy, kdo ví," říká devětatřicetiletá Michaela.
Právě dopsala druhou knihu, v níž už nejsou vzpomínky na dětství a psaní o psychóze. "I s touto nemocí se dá něco dělat, protože od září 2014 studuji dálkově Fakultu sociálních studií MU v Brně obor sociální práce a sociální politika s cílem, že jednou budu dělat poradce pro lidi s duševním onemocněním. Takže druhá kniha je o tom, jak se mi s mou nemocí studuje, a je hodně o intenzivní psychoterapii, kterou procházím." Jejím snem je zapojit se do aktuálně připravované reformy psychiatrie u nás a dostat se do terénního týmu jednoho ze vznikajících Center duševního zdraví.
Strach jít s kůží na trh
Média píší o psychicky nemocných jen v souvislosti s tím, když něco provedou. "To je ale malá část psychóz, která může být pro společnost nebezpečná," říká doktorka Judita Jansová, zástupkyně psychiatrického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a dodává: "Naopak lidé v akutní fázi onemocnění se stávají snadno obětmi kriminálních činů, nejsou tedy nebezpeční společnosti, ale společnost jim."
Markéta Bednářová měla strach především z toho, že až si knihu přečte její rodina, bude to pro ně nepříjemné a neodpustí jí to. Stal se však opak. "Rodiče neměli možnost mi nahlídnout do hlavy a tím, jak si přečetli moji niternou zpověď, tak se nám k mému velkému překvapení vztahy utužily," říká dojatě autorka, která již pomohla na svět další knize Zfetovaná duše. Je o jejím bratrovi, který si odpykává trest odnětí svobody.
Strach mluvit o své nemoci veřejně měl zpočátku i Libor Michalec, ale nakonec u něj zvítězilo srdce reportéra a touha vše zachytit: "Také mě inspirovala knížka Střed se hroutí zevnitř a říkal jsem si, že by mi to mohlo pomoci uzavřít ten nekonečný deník a pak jsem si říkal, že to může pomoci jiným lidem, kteří mají v okolí člověka s psychickým onemocněním, jako jsou rodiče, jiní příbuzní, partner, děti, ale i jiným, kteří chtějí pochopit člověka se schizofrenií."
Michaela Malá, která knihu Homo Psychoticus vydala pod pseudonymem z důvodu stigmatizace duševně nemocných, měla nakonec stejně jako ostatní dva autoři jen pozitivní reakce od rodiny i čtenářů. "Po přečtení knihy mi rodiče řekli, že vůbec netušili, co prožívám. Upřímnost, která v knížce je, rodiče nezranila, naopak nám to pomohlo, že vztah je mezi námi hlubší a otevřenější."
Lenka Svobodová z nakladatelství TRITON, které knihy vydalo, dodává: "Edice Třináctá komnata duše nepřináší pouze autobiografické příběhy schizofreniků, ale najdete v ní i zpovědi či deníky lidí žijících na okraji společnosti, týraných žen či zneužívaných dětí. Do vydávání takových příběhů se nikdo nehrne, my jsme však začali razit filozofii, že v současné době, zaměřené na výkon a zisk, je nutné vybavit knihy jakousi přidanou hodnotou 'lidství' – tedy něčím, co v této pragmatické ekonomické éře tolik postrádáme."