Jí jen 25 potravin a smrtící reakce může přijít během minut. Zachraňuje ji pes, který nebezpečí vycítí dřív než ona

Představa, že by člověk mohl bez obav sníst jen několik desítek potravin, zní téměř neuvěřitelně. Pro dvaadvacetiletou britskou studentku Kate Hegan je to ale každodenní realita. Kvůli vzácnému onemocnění musí neustále hlídat, co jí, čemu se vystavuje a jak její tělo reaguje. I běžné sousto pro ni totiž může znamenat boj o život.

Život s touto diagnózou znamená permanentní ostražitost. „Když dostanu anafylaxi, mám jen pár minut, než zemřu,“ popisuje Kate situace, které se pro ni staly děsivou součástí běžných dní.

Nemoc jí lékaři odhalili krátce před osmnáctými narozeninami. Od té doby se její život řídí přísným režimem. Každý den užívá až patnáct různých léků a v minulosti si musela sama hradit i nákladné injekce, na které tehdy nepřispívalo veřejné zdravotní pojištění.

MCAS patří mezi vzácná a obtížně diagnostikovatelná onemocnění

Jak často se skutečně potvrdí, zkoumali Taleb Zaghmout, Laura Maclachlan, Nawfal Bedi a alergolog Theo Gülen z Karolinska University Hospital a Karolinska Institutet ve Stockholmu. Ve studii publikované v roce 2024 v odborném časopise The Journal of Allergy and Clinical Immunology: In Practice, vyhodnotili případy 703 lidí s podezřením na poruchu mastocytů. Přísná kritéria idiopatického MCAS nakonec splnilo pouze 31 pacientů, tedy 4,4 procenta. „Výsledky ukazují, že idiopatický MCAS je neobvyklé onemocnění,“ shrnuli autoři.

Podle Thea Gülena navíc k diagnóze nestačí samotné reakce na jídlo, pachy nebo změnu teploty. „Pro potvrzení diagnózy MCAS musejí být splněna všechna tři kritéria,“ upozorňuje alergolog. Pacient musí prodělávat opakované závažné ataky zasahující více částí těla, aktivaci mastocytů je nutné prokázat laboratorně a obtíže musejí reagovat na cílenou léčbu.

Kenny pozná nebezpečí dřív než ona

Zásadní změnu do života mladé ženy přinesl čtyřletý černý labrador Kenny. Pes vycvičený organizací Medical Detection Dogs dokáže fungovat jako živý varovný systém a upozornit svou majitelku na blížící se zdravotní komplikaci až deset minut předem. Jeho chování se v takovou chvíli náhle změní. „Pochoduje sem a tam, dělá všechny triky, které zná, a je najednou velmi neklidný,“ vysvětluje Kate.

Když se blíží skutečně vážná reakce, Kenny začne štěkat a nenechá se ničím rozptýlit. „Když je to vážné, štěká. V tu chvíli nic jiného nepřijímá – žádné pamlsky, hračky. Jen mě varuje,“ dodává studentka.

Díky jeho včasnému upozornění má Kate šanci zareagovat, užít potřebné léky nebo si přivolat pomoc dříve, než se její stav prudce zhorší.

Záhadné potíže ji provázely už od dětství

Zdravotní problémy se u Kate neobjevily až v dospívání. Už jako malá zažívala řadu nevysvětlitelných komplikací. Přišla o sluch, opakovaně omdlévala a trápily ji záchvaty, během nichž se jí na okamžik zastavovalo srdce. V nejhorším období jich prodělala během jediného dne dokonce čtyřiadvacet.

Dlouhou dobu nikdo nedokázal vysvětlit, co se v jejím těle děje. „Máma stále hledala odpovědi,“ vzpomíná Kate na roky plné nejistoty a dalších vyšetření.

Lékaři v londýnské nemocnici Great Ormond Street Hospital jí později diagnostikovali také syndrom posturální ortostatické tachykardie neboli PoTS. Tato porucha se projevuje mimo jiné prudkým zrychlením srdečního tepu po postavení.

Pomohl jí vrátit se ke studiu i k životu

Navzdory vážným zdravotním omezením se Kate podařilo znovu začít studovat. V budoucnu by se ráda stala učitelkou. Za to, že získala větší samostatnost a znovu našla chuť plánovat další život, vděčí podle svých slov především Kennymu.

„Kdybych si s ním mohla promluvit, chtěla bych, aby věděl, jak je neocenitelný,“ říká o svém psím pomocníkovi. Labrador jí ale nedal pouze větší pocit bezpečí. Stal se pro ni také důvodem, proč se nevzdávat. „Než ke mně přišel, neviděla jsem smysl žít. Teď vím, že tu mám své místo,“ přiznává mladá žena.

VIDEO: Podobně jako jiná nádorová onemocnění je rakovina prsu, která jen výjimečně postihuje muže, zrádná v tom, že se dlouho vůbec nemusí projevovat

Zdroj: Mirror, PubMed