reklama

Hlavně ať to není zdravé. Vědci varují před popisky pokrmů, hlad může být pak větší

Za jak dlouho se ozve hlad, když zkonzumujeme odlehčenou omeletu nebo rozmixovaný nápoj z velkého množství ovoce? Časopis New Scientist nově upozorňuje na to, že v souvislosti s menším zasycením je na vině vědomí, že je něco zdravé, což je často termín spojovaný s méně uspokojujícím pocitem v žaludku. Vědci proto navrhují řešení, které by se mělo dotknout i restaurací či etiket potravin.

Foto: iStock

Základní parametry toho, jak by měl vypadat potravinový výrobek, který prospěje našemu zdraví a pomůže v redukci nadbytečných kilogramů, jsou marketingově jasné - měl by na sobě nést označení, že je "zdravý" nebo "s nízkým obsahem kalorií, sacharidů a tuků". Jenže jak poukazuje vědecký autor David Robson v článku v nejnovějším vydání časopisu New Scientist, způsob, jak o takových jídlech pak přemýšlíme, vede ve skutečnosti naopak k přibírání na váze, jelikož dojde k následné konzumaci dalšího množství. Nabízí proto návod, jak si konzument či konzumentka může snadno vypomoci, a vydává apel na restauratéry a výrobce potravin, aby přehodnotili popisy zdravých pokrmů ve prospěch spotřebitelova zdraví.

Představte si, co jste měli k obědu

"Jakmile je pokrm v obchodě nebo na jídelním lístku označený adjektivy jako lehký či zdravý, což jsou přídavná jména spojovaná s nízkotučnou či nízkosacharidovou dietou, jen stěží vás to dostatečně navnadí," upozorňuje britský autor, píšící o psychologii a neurovědě, David Robson. Podle něj přemýšlení o jídle může silně ovlivnit naši sytost, a to dokonce i dlouho poté, co jsme dojedli.

Psycholožka Iva Málková, která se tématem obezity a nadváhy zabývá dlouhodobě, uznává, že síla myšlenky je mocná. "Známe sílu placebo efektu, ale i opaku nocebo efektu. Když se mi neustále dostává informace, že lepek škodí, tak i když netrpím celiakií, mohu mít jen díky této nepravdivé myšlence po konzumaci lepku zdravotní problémy. Zrovna tak je možné, že když bude člověk, který má problémy s váhou, jíst potravinu s nadpisem light, že to bude alibi proto, aby snědl potraviny více," vysvětluje odbornice. 

Oproti názoru Davida Robsona ovšem tvrdí, že to rozhodně neznamená, že cesta k redukci váhy by měla spočívat v tom, že bychom neměli hubnoucím doporučovat jíst méněkalorické potraviny s dobrým nutričním složením. "Naopak je třeba jim ukázat, že i zdravé potraviny mohou být chutné," podotýká.

Propojení našich myšlenek s tělem mohou iniciovat hormonální reakce a průchod trávicím traktem, což pak výsledně ovlivňuje i to, zda budeme po pozření pokrmu pociťovat větší návaly hladu a zda bude pak těžší odolat dalšímu přísunu jídla. To vše je doprovázeno pocitem deprivace, vycházející z popisu či etikety vybrané potraviny. A to bez ohledu na počet skutečně zkonzumovaných kalorií.

Jak tvrdí Robson, naše kultura nešikovně propojila zdravé jezení s nedostatečnou sytostí. Proto navrhuje několik účinných způsobů, jak změnit naše myšlení ohledně jídla a soustředit své myšlenky na potěšení, které by paradoxně vedly k hubnutí. Podle něj je takový přístup ten nejlepší ve prospěch zabránění nabírání nadbytečných kil.

Zcela nové jezení. Když víte, co pokrm obsahuje

Jak potvrdily už výzkumy v 50. letech, náš mozek a jeho uchovávání vzpomínek na přísun jídla v kooperaci s trávicím traktem umí skvěle podpořit prevenci proti nadměrnému přísunu kalorií. Jakmile si pamatujete, že jste už jedli, míra hladu nebude tak vysoká. Podobně to funguje i v případě, že máte před konzumací konkrétního jídla informace, které by mohly ovlivnit chuť k jídlu.

Profesorka zabývající se psychobiologií chuti k jídlu Suzanne Higgsová z University of Birmingham udělala zajímavý experiment, na kterém prokázala důležitost vzpomínek. Část účastníků, které si k provedení pokusu pozvala, měla před spořádáním sušenek napsat detailně vše, co za den snědli, druhá pozorovaná skupina měla na papír sdělit jen obecné pocity a myšlenky. První testovaná skupina pak snědla přibližně o 45 procent méně sušenek než skupina druhá.

Vedle paměti je důležitým faktorem při tvorbě pocitu sytosti a hladu i informace o obsahu jídla, což dosvědčil i vloni publikovaný experiment výzkumníků z University of Aberdeen. Na vzorku 26 lidí testovali vědci dva druhy snídaně. V obou případech šlo o omeletu. Před jídlem byli účastníci obeznámeni s přísadami, ze kterých se snídaně bude skládat. Bylo to jen zdánlivě pro kontrolu, zda nemají nějaké alergie - skutečným účelem bylo změnit jejich očekávání.

Při první snídani účastníkům ukázali dvě vejce a 30 gramů sýra, na druhé o dvě vajíčka a 30 g sýra víc. Ve skutečnosti v obou případech testovaná skupina jedla zcela totožné porce - tři vejce a 45 gramů sýra. Ovšem počáteční ukázka toho, z čeho se jejich snídaně bude smažit, ovlivnila jejich následnou chuť k jídlu. Lidé, kteří viděli menší množství přísad, pak v době oběda snědli větší množství pokrmu než ti, že kteří věřili, že na snídani snědli skutečně vydatné jídlo.

Na popisu čehokoliv ke konzumaci hodně záleží

Podobné vzorce chování vědci vysledovali i u lidí vyznávajících konzumaci smoothie, tedy rozmixovaného tekutého nápoje z ovoce. Jakmile konzumenti vědí, co jejich smoothie skutečně obsahuje, je následně ovlivněn i jejich pocit hladu. Což dosvědčila ve svém experimentu z roku 2010 americká psycholožka Alia Crumová, působící na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.

Téměř padesáti účastníkům pozvaným do její laboratoře představila dva různé recepty na koktejly. První z nich byl označený velkými písmeny jako "Požitek, který si zasloužíte". Doprovodný popis zdůrazňoval "jemné, bohaté a lahodné" příchutě a textury a v nutričních informacích se uvádělo celkem 620 kalorií. Druhý nápoj byl popsán jako "lehký" a nabízel "uspokojení bez pocitu viny", jelikož na etiketě stálo, že obsahuje pouhých 140 kalorií. Ve skutečnosti oba koktejly byly zcela totožné, co se množství kalorií týče, v obou dnech vědci účastníkům nabídli nápoj s obsahem 380 kalorií.

Jakmile vědci změřili účastníkům experimentu po konzumaci hladinu ghrelinu, hormonu určujícího pocit hladu a apetit, u prvního koktejlu hladina hormonu klesla v souladu s očekávanými účinky, došlo k většímu zasycení. Po vypití druhého, "lehkého" koktejlu se hladina hormonu téměř nezměnila a účastníci tak vykazovali větší apetit po dalším přísunu jídla.

Od té doby se provedly i další studie, které prokázaly, jak naše očekávání sytosti může ovlivnit uvolňování hormonu zvaného glukagon podobného peptidu, který naopak potlačuje chuť k jídlu.

Už prosím žádné pokrmy "lehké a s nízkým obsahem"

Jak upozorňuje autor článku v lednovém vydání časopisu New Scientist, v již hotových jídlech mimo domov nemůžeme vidět ingredience, ze kterých se pokrm připravuje, a jejich použité množství, proto se vědci domnívají, že naši chuť k jídlu ovlivňují popisky k těmto jídlům. Mnoho lidí si slovo "zdravé" spojuje se slovem "nenaplňujícící", což následně negativně snižuje i jejich očekávanou sytost.

Na základě vlivu utváření chuti k jídlu a následného důsledku v našem těle po konzumaci je rovněž možné, že hormonální a neurologické změny určují, jak rychle tělo spaluje kalorie nebo je ukládá v podobě tuku. Pokud by tomu tak skutečně bylo, mohla by se tak ovlivnit i tělesná hmotnost.

Podle vědců by restauratéři a výrobci potravin měli vzít na vědomí nová zjištění a změnit způsob, jakým prezentují zdravé pokrmy. Psycholožka Crumová a její kolegové zdůraznili, že zeleninová jídla se dají velice jednoduše slovně zatraktivnit tak, že se využije smyslový a emotivní jazyk, který evokuje požitek a prožitek. Například "štiplavé zázvorovo-kurkumové brambory" nebo "sladké praskající zelené fazolky a křupavá šalotka" se dá použít namísto popisku v menu "sladké brambory bez cholesterolu" či "lehké a nízkosacharidové zelené fazolky se šalotkou".

Kromě toho, že proměnou v deskripci pokrmu v restauračním menu bude zeleninové jídlo pro konzumenta chutnější, zvládne takový hlavní chod posléze zajistit i delší sytost.

Podle psycholožky Ivy Málkové, která se dlouhodobě zabývá tématem obezity a v Česku realizuje i raritní skupinové kurzy pro muže s obezitou, je třeba při hubnutí pracovat s myšlenkami a emocemi. "Je třeba se zabývat nejen tím, co člověk jí, ale také proč to jí," říká Málková. "Lidé by se měli naučit být aktivním tvůrcem svého jídelníčku a nepodléhat nevhodným vlivům, ať už obchodníků s hubnutím, anebo sloganům, že co je zdravé, není dobré. Zcela se ztotožňuji s větou z článku, že ‚potěšení je základní složkou každého režimu hubnutí‘," dodává.

Bojíme se dělat v angličtině chyby. Z ministrů mi bylo smutno, říká učitel Broňa | Video: Daniela Písařovicová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama