Éčka: Proč se jich máme bát
Podle zpráv, které se na nás valí, by se člověk musel bát cokoliv sníst. Strašnou pověst mají tzv. éčka. K čemu vlastně slouží a mohou být pro nás opravdu nebezpečná?
KDE SE VZALA?
Kód E zavedla Evropská unie s cílem poskytnout spotřebiteli informaci o tom, že obsažená přídatná látka je bezpečná. Znamená, že pokud je v potravině takto označená přídatná látka, je důkladně toxikologicky prozkoumána a schválena úřady pro použití do potravin.Podle zpráv, které se na nás valí, by se člověk musel bát cokoliv sníst. Strašnou pověst mají tzv. éčka. K čemu vlastně slouží a mohou být pro nás opravdu nebezpečná?
Hovorově se jim říká éčka, ovšem správně to jsou potravinářská aditiva neboli přídatné látky, které najdeme v potravinách a nápojích. U citlivých osob mohou vyvolat reakce podobné alergickým, astmatické záchvaty, průjmy, nevolnosti a řadu dalších. Bývají také spojována
se vznikem nádorů nebo s nepříznivým vlivem na reprodukci, vývoj plodu, pozornost a aktivitu dětí.
V čem je problém?
Největší nebezpečí přídatných látek nespočívá ani tak v nich samotných jako spíš v potravinách, v nichž se vyskytují. Aditiva totiž často maskují laciné náhražky použité při výrobě potraviny a obvykle se vyskytují v trvanlivých potravinách s vysokým obsahem tuků, cukru, čistých škrobů a soli.
Název získaly podle svého označení písmenem E, za kterým je uveden číselný kód. Éčka prodlužují dobu trvanlivosti, upravují a zvýrazňují chuť a barvu potravin. Jejich seznam musí být uveden na obalu výrobku v sestupném pořadí dle množství, v jakém jsou v potravině obsaženy.
Fígle výrobců
Vedle uvedených vlastností ulehčují éčka život také výrobcům, kteří je využívají k tomu, aby ušetřili náklady spojené s výrobou potravin. To se samozřejmě projeví i na nízké ceně výrobku, která při nákupu hraje u většiny lidí rozhodující roli.
Výrobci využívají také jeden oblíbený fígl: na obaly nevypisují zkratky „éček", ale jejich plné názvy, takže běžný spotřebitel chudák ani netuší, kolik umělých látek, často nebezpečných, výrobek obsahuje.
Kromě toho se při výrobě používají i různé balící plyny jako argon, helium či dusík, které se zavádí do obalu, čímž se prodlužuje také trvanlivost potravin. Na obalu pak čteme pouze „Baleno v ochranné atmosféře".
BIO s dusitanem?
Éčka byste nehledali asi v BIO potravinách. Skutečnost je ovšem taková, že tam jsou: při výrobě bio potravin je povoleno použití 36 vybraných přídatných látek.
Jedná se většinou o látky přírodního charakteru, například kyselina askorbová, kyselina jablečná, vinan draselný, uhličitan sodný, oxid uhličitý.
POZOR! Mimo tyto jsou dnes v EU povolena i aditiva, která bychom v bio potravinách nečekali a ani nehledali. Je to například dusitan sodný, právě jedno z nebezpečných éček.
Jak moc jsou škodlivá?
Je pravda, že éčka slouží jako ochrana potravin před zkažením či plísněmi, které jsou pro náš organismus velmi nebezpečné. Navíc je celá řada těchto látek přírodního původu a zdraví prospěšných, např. vitaminy nebo výtažky z různých řas. Na druhou stranu je očividné, že za označením písmene a kódu se často schovávají podezřelé chemikálie nejasného původu. Mohou být příčinou nejrůznějších zdravotních potíží.
Na éčka by si měli dát pozor hlavně alergici a malé děti. Na ně myslí vyhláška regulující používání aditiv v potravinách určených pro děti do tří let.
Limonády radši ne!
Regulace se však netýká limonád obsahujících barviva, sladidla a konzervační látky, zmrzlin a cukrovinek, které tyto přísady také ve velké míře obsahují. Proto by se dětem měly dávat jen s největší opatrností, a pokud možno vůbec ne. Éčka jsou vyráběná uměle, nebo získávané z přírodních surovin, což ale pro jejich vliv na lidské zdraví není určující.
Do nápojů se nejčastěji přidávají konzervanty, barviva a sladidla. Mezi éčky v nápojích najdeme jak neškodné látky, například kyselinu citronovou nebo vitaminy, tak i látky, jejichž použití je sporné. Vědecké poznatky totiž ukazují, že některé látky přidávané do potravin mohou mít **špatný vliv na děti** - jsou dokonce dávány do souvislosti s jejich hyperaktivitou. Patří mezi ně barviva E 110, E 104, E 122, E 129, E 102 a E 124.
Nejsme přece zvířata
Množství aditiv použitých v potravinách je stanoveno příslušnou vyhláškou. Má to ale háček, takže i v případě éček platí, že méně je více. Pro každou přídatnou látku je určena přijatelná denní dávka, tedy takové množství, které by při denní konzumaci po celý život nemělo vést ke zdravotním rizikům.
Většina potravinářských aditiv je však zkoušena pouze na zvířatech - některé látky mohou působit více na organizmus hlodavce než na organizmus člověka a naopak, některé nežádoucí účinky se nemusí při pokusech na zvířatech vůbec projevit. Při určování bezpečného množství dané látky se však také nepočítá s tím, že zároveň člověk zkonzumuje řadu dalších látek, jejichž účinky se mohou sčítat nebo i násobit
Nebezpečná příchuť
Mléko a mléčné výrobky jsou pro naše zdraví velice důležité kvůli obsahu plnohodnotných bílkovin a vápníku. Zakysané výrobky navíc obsahují zdraví prospěšné bakterie mléčného kvašení.
Za skvělou chutí a perfektní konzistencí vašeho oblíbeného jogurtu se však mohou skrývat právě éčka.
Pozor byste si měli dát na slovo „příchuť" v názvech potravin. Jogurt s jahodovou „příchutí" neznamená, že jsou v něm skutečně jahody.
V jogurtech často najdete také různá zahušťovadla jako např. xanthan. Často jej nalezneme v produktech s nízkým obsahem tuku, kde právě nahrazuje jeho zahušťovací funkci. To platí hlavně u tzv. light výrobků.
Jak se tedy ve všech těch éčkách zorientovat? Pomoci může internet - najdete tam seznamy "hodných" a "zlých" éček, ale i konkrétních výrobků s upozorněním na to, kterým byste se raději měli vyhnout. S orientací vám pomůže například http://ecka.xf.cz/ nebo www.emulgatory.cz.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
