reklama

Dá se zhubnout pomocí cukrovky? Ano, ale je to nebezpečné

Člověka s cukrovkou si představujeme jako tlouštíka. Občas to může být přesně naopak: diabetes spustí hubnutí. A je to špatně.

Foto: Thinkstock

Člověk totiž může shazovat kila, až když se jeho cukrovka vymkne kontrole.  Jenže takové hubnutí je životu nebezpečné. 

Přísná dieta, počítání příjmu cukrů, zakázané potraviny. Neustálé pojídání tabletek či píchání inzulinu. A k tomu malé, ale přesto znatelné (a hlavně neustálé) přibírání na váze. I takto negativně mohou čerství diabetici vnímat svoji nemoc. Poté, co si o cukrovce něco zjistí, téměř každému probleskne hlavou otázka: "Co kdybych ji místo trápení využil ve svůj prospěch?"

Záměrná sabotáž léčby

Fenomén jménem diabulimie je zřejmě častější, než si myslíme. Ačkoliv ještě není uznávána jako oficiální lékařský termín, používá se složenina slov "diabetes" a "bulimie" stále častěji.

Nositeli této psychické poruchy jsou cukrovkáři, kteří vědomě zanedbávají léčbu za účelem zhubnutí. A co víc - nejenže nedodržují terapii, ale dokonce dělají její přesný opak.

Vynechávají dávky inzulinu a často se i oddávají i značné konzumaci sladkého. To způsobuje dekompenzaci diabetu. Pojídání sladkých jídel plných jednoduchých cukrů u nich často přichází v nezastavitelných bulimických návalech. Diabulimie však vede k řadě komplikací - a to nejen těch akutních, vznikajících z těžké dekompenzace cukrovky.

Mechanismus hubnutí při cukrovce

Mechanismus hubnutí při cukrovce

Každá buňka těla potřebuje ke svému fungování přísun glukózy. Ta je po těle roznášena krví a za její přenos z krve do buněk je zodpovědný hormon inzulin. Když se inzulinu netvoří dostatečné množství nebo se k němu buňky stanou necitlivými, glukóza zůstává v krvi a buňky hladoví – vzniká diabetes. Pokud v tuto chvíli léčbou neobnovíme správný chod metabolismu sacharidů, hladovějící buňky budou muset pro energii sáhnout jinam. Konkrétně do svých "železných zásob“, tělesného tuku. To je tedy jeden z mechanismů, vinou kterých nekompenzovaná cukrovka vede k hubnutí. Dalším je pak ztráta vody.

Jako při proteinové dietě

Při nekontrolované cukrovce tělo místo cukrů pálí tukové zásoby. Zároveň odchází močí spolu s glukózou velké množství vody. Obojí vede k hubnutí a ztrátám hmotnosti. Takto vyvolané zhubnutí ale dlouho nevydrží. Hyperglykémie navíc ohrožuje člověka na zdraví i na životě řadou akutních i dlouhodobých komplikací, jako je: 

  • těžká dehydratace - může způsobit až oběhový kolaps či vznik krevní sraženiny a její vmetení například do plic
  • ketoacidóza - rozvrácený metabolický stav organismu vedoucí ke ztrátě vědomí, kómatu až smrti
  • infarkty a mozkové mrtvice
  • zhoršení až ztrátu zraku
  • omezení funkce ledvin, vedoucí někdy i k selhání
  • snížení kvality cév a nervů, které může končit též ztrátami končetin

Jídlo jako prokletí

Diabulimie postihuje hlavně mladé dívky s cukrovkou 1. typu. Stále více osob s tímto problémem se odhodlává zveřejnit své příběhy o nemoci a uzdravení.

Američanka Asha Brown (27) je zakladatelkou organizace We are diabetes, která si klade za cíl zvýšit povědomí o poruchách příjmu potravy spojených s cukrovkou. K tomuto kroku ji dovedla vlastní zkušenost - několik let života s diabulimií, až nakonec skončila v léčebně.

Tady je její příběh: "Cukrovka mi diagnostikovali v pěti letech. Neustálá omezení, počítání cukrů a vysvětlování mé nemoci ostatním vedlo časem k tomu, že jsem zahořkla a získala odmítavý postoj vůči své chorobě. Bylo pro mne jednodušší nechat glykémii vysokou než se neustále kontrolovat a obávat se hypoglykémie. A tak jsem cukrovku začala zkrátka ignorovat."

Rozhodly informace a láska

Asha nevytěsnila diabetes úplně, ale zkrátka svou léčbu a režim "nebrala tolik vážně". Mohla jíst, co se jí zlíbilo, a vynechaný inzulin se postaral o to, že zůstávala štíhlá. To, co Ashu vytrhlo z jejího nezdravého přístupu, byl až článek o diabulimii, který náhodně objevila v časopise.

Do té chvíle si myslela, že je se svým přístupem jediná. Lhala svému lékaři o příčinách vysokého glykovaného hemoglobinu, a tím pádem nikdy nedostala správné informace. Nyní věděla najednou vše - o diabulimii, jejím nebezpečí i o tom, kam se obrátit. Odhodlání k tomu, skutečně vyhledat pomoc, však našla až jako dospělá vdaná žena díky svému manželovi. Ten nechtěl tolerovat to, jak si Asha poškozuje zdraví. S diabulimií žila 10 let.

Nestydět říct si o pomoc

Asha popisuje pobyt v Melrose Institute pro poruchy příjmu potravy. Instituce nabízela i program pro lidi s cukrovkou. Ze zahájení léčebného programu měla strach. Netušila, jak tělo zareaguje na nový režim, bála se ztráty kontroly sama nad sebou. Zjistila však, že se cítí i vypadá mnohem zdravěji. Ani váhový přírůstek nebyl nijak závratný.

Všem diabetikům a diabetičkám, kteří se potýkají s poruchou příjmu potravy, Asha radí, aby si v první řadě promluvili s někým, komu můžou věřit. Zároveň vzkazuje: "Za problém, se kterým jste se setkali, se nemusíte stydět. Máte právo na svoje pocity. Právo být naštvaný na chronickou nemoc a mít starosti o svůj vzhled. Vypěstovat si poruchu příjmu potravy ale není řešením. Existuje způsob, jak se se vším vypořádat a udržet si zdravé tělo i mysl."

Vláda selhala, neumí ani vydat opatření podle návodu, říká expert k rozhodnutí soudu | Video: Michael Rozsypal
reklama
reklama
reklama