reklama
 

Přejídání je volání o pomoc, říká terapeutka Kristina Baudyšová

Jídlo. Řešíme ho ze všech úhlů: Jak se zdravě najíst? Jak zhubnout? Jak nejíst nesmysly? Nebo jak docílit toho, že se nebudeme přejídat? A jde to vůbec?

Foto: iStock

Lidé, kteří se přejídají, mají něčeho nedostatek. Ano, tento zdánlivý protimluv je základní diagnostickou indicií tohoto problému. O jídle, ale především o sebelásce je tento rozhovor s terapeutkou Kristinou Baudyšovou.

Co nejvíce chybí lidem, kteří se přejídají?
Přejídání souvisí s pocitem nedostatku, s pocitem "něco mi schází". Může to být láska, jistota, bezpečí či pocit klidu. Druhou příčinu přejídání vidím v hledání citové rovnováhy. Jinými slovy, nejsem v pohodě, jídlo mi pomůže cítit se lépe. Jídlo krátkodobě navozuje pocit uvolnění a pohody či určité slasti. Někteří lidé hledají v jídle vlastní radost. S tím se setkávám často. Od žen slýchávám, že sladkost je jejich jediná denní radost. Některé ženy se cítí nadměrným tukem chráněné před citovým zraněním, kterého se bojí. Dokonce si během terapie uvědomí, že nechtějí být přitažlivé pro opačné pohlaví. Bojí se bolesti či zklamání, kterou s sebou může vztah přinášet. Při vizualizaci (představě) sebe jako štíhlé ženy se taková žena může cítit bezbranně či o něco více zranitelná.

Jaké jsou nejčastější "startovací mechanismy" k přejídání?
Nejčastějším spouštěčem bývá pocit nejistoty či pocit vyčerpání. Lidská psychika má však jídlo spojené také s pocitem bezpečí. Jinými slovy plná lednička jídla znamená, máme se dobře, jsme v bezpečí. Příčina přejídání se však může souviset i s takzvaným rodovým zatížením. Uvedu příklad: Žena má babičku. Babička prožila za druhé světové války hlad a bídu. V určitém období svého života měla strach, že zemře hladem. Její vnučka však může mít podvědomý strach z podobného zážitku. Zážitky se silným emočním nábojem se přenášejí napříč rodem. Do té doby, dokud se tyto zážitky nestanou vědomé a pochopené. Pak se mohou i uvolnit. Vnučka oné babičky žije v dostatku a bezpečí, přesto dělá velké zásoby jídla anebo se přejídá. "Dělá si zásoby na horší časy." A to z nevědomého převzetí strachu své babičky. 

Lidé, kteří vedou náročný styl života, bývají někdy vyčerpaní nebo vysílení. A pak mohou energii pro sebe také hledat v jídle. Proto se nejčastěji přejídají večer, po celodenním vypětí. Vše zvládli, jsou unavení a teď dočerpají energii a udělají si radost s plným talířem.

Je vlastně přejídání nemoc?
Spíše volání o pomoc. Každá část naší bytosti touží po lásce. Být milována. Přejídání ukazuje na nerovnováhu v našem nitru. Jakmile si tuto nerovnováhu uzdravíme, už nebudeme mít potřebu se přejídat.

Jak uzdravit onu nerovnováhu?
Člověk potřebuje pochopit svůj vlastní mechanismus přejídání. Chcete-li, položím vám několik otázek, které vám k takovému pochopení dopomůžou. Doporučím vám odpovědi si zapisovat na papír. 

1) Za jakých okolností se nejčastěji přejídám, v jakých je to situacích? 
2) Jak se cítím před tím, než se do jídla pustím?
(Cítím úzkost, strach, nejistotu, málo energie, či něco jiného?) 
3) Co se vlastně snažím prostřednictvím přejídání získat?
(Pocit jistoty, bezpečí, sílu, nebo něco jiného?)
4) Co mohu udělat pro to, abych si tyto pocity, které mi tolik chybí, vnesla do svého života i jinou cestou? 

To znamená, že když mi vyšla odpověď, že si přejídáním doplňuji pocit pohody a klidu, tak se ptám sama sebe: Jak jinak mohu tuto pohodu a klid vnést do svého života? Co pro to mohu udělat? Může vás napadnout spousta věcí, které je dobré si i zapsat na papír. 

Zodpovězením těchto otázek člověk více pochopí sám sebe. Nechci tím říci, že se člověk druhý den přestane přejídat. Cesta ke štíhlosti a lásce ke svému tělu může vést více cestami. Stojí však za to se na ni vydat. Je to cesta sama k sobě. 

Změní se pak člověku i jeho vztah k vlastnímu tělu? 
Člověk, který se přejídá, mívá otupenou citlivost vůči svému tělu. Tato citlivost se postupně v léčebném procesu obnovuje. Člověk vnímá, že již nechce ubližovat tělu jídlem, které mu škodí. Naopak, získává ke svému tělu i životu přátelský vztah. S větší pečlivostí volí potraviny, které jí. Přirozeně začíná odmítat nezdravá jídla. To vše se děje bez tlaku, bez diet, naopak s citem a úctou sám vůči sobě. 

Do jaké míry jsou účinné diety, které se na nás valí ze všech stran?
Jak se člověk vlastně cítí, když drží dietu? Obvyklou reakcí psychiky i těla je pocit stažení. Dočasně něco nesmím. Lidská psychika však reaguje na zákaz pravým opakem. Zakázané ovoce nejvíce chutná. Nedávno jsem četla statistiku, že 97 % lidí, kteří drží dietu, se po čase vrací k původní váze. 

Jak tedy k hubnutí přistoupit tak, aby bylo efektivní? 
Dokážete si představit, že jste přirozeně štíhlá? Pokud ano, máte z poloviny vyhráno. Můžete si představovat, jak vypadáte v novém oblečení. Nebo jak se díváte spokojeně do zrcadla a cítíte se hezky. Zeptejte se sama sebe, jaký pocit chcete díky štíhlé linii získat. Je to pocit lehkosti, radosti, či cokoliv jiného? Tato odpověď je velmi důležitá. Toto je ve skutečnosti magnet, který vás dovede k cíli! A to tím, že tuto postrádanou kvalitu (například radost) začnete vnášet do různých okamžiků svého života. Začnete vařit s radostí. Začnete myslet pozitivněji. Začnete si uvědomovat pocit vděčnosti za vše hezké, co váš život obsahuje. Postupně se odlehčíte od takzvané tíhy života, která se často projevuje v tlustých stehnech. 

Jaký životní styl by si lidé, kteří se přejídají, měli nastolit?
Když si řeknete, že byste měla jíst zdravě, abyste byla štíhlá, jaký z toho máte pocit? Není v tom obvykle radost ani nadšení. Je to ale jiné, když si řeknete, že se cítíte dobře ve štíhlém těle. Anebo že se vám líbí pocit lehkosti a pružnosti. A proto volíte zdravý životní styl. Vnímáte tu změnu? Když zaměříte svoji pozornost na to, že něco nesmíte a něco jiného naopak musíte, nepřináší to dlouhodobé změny ani pocit spokojenosti. Když však svoji mysl zaměříte pozitivním směrem a ukážete jí i výhody té cesty, povede vás vaše mysl k cíli. 

Proč většinu z nás tak lákají sladkosti?
Sladkosti neboli cukr jsou spojené s pocitem milovanosti. S láskou. Cítíme-li se nemilovaní v nějaké oblasti svého života, vyhledáváme cukr. Děti jsou v tomto ohledu velmi čitelné. Sahají po cukru v okamžiku znejistění. Děti, které jsou odstřižené od rodičovské lásky, můžou mít doslova závislost na sladkém. Mohou si cukr či jiné sladkosti schovávat pod polštář, dělat si zásoby sladkého. 

Co všechno nám tenhle bílý jed, jak se s oblibou cukru říká, bere?

Při zvýšeném příjmu cukru se v těle přemnoží kvasinky neboli Candida albicans. Je to přirozený druh houby, který žije v každém těle od narození. Kvasinky jsou neškodné, dokud se nepřemnoží. Aby udržely toto přemnožení, potřebují další a další cukr. Proto zmíněné buchty, sladké jogurty, bílé pečivo. Čím více jíme sladké, tím více vzrůstají naše chutě na další sladké, a přitom jen nevědomky přikrmujeme Candidu. Kvasinky mají schopnost ovlivňovat naše chutě, podsouvat nám, co máme jíst, viz neovladatelná chuť na sladké. Jsou nebezpečným patogenem, který ovlivňuje mimochodem i naši psychiku. Pocity úzkosti či neklidu mohou souviset s touto překrmenou houbou v našem organismu. Cukr nám dává chvilkový pocit nárůstu energie, či dokonce i chvilkový pocit slasti. Bere nám ale naše zdraví a zkracuje nám náš život. 

Jak by měl vypadat vyvážený jídelníček a je vůbec někdo schopen ho dodržovat?

Každý člověk je jedinečný. A každému tělu prospívají jiné potraviny. Někdo se obejde bez masa. Jiný člověk bez něj naopak zeslábne. Nejsem zastáncem vyvážených jídelníčků, tím spíš, pokud jsou sestavené měsíc dopředu. Věřím, že si naše tělo každý den říká, co potřebuje. Dnes jsou to luštěniny, ale zítra třeba ryba. Tělo nám to rádo řekne, zejména když se ho ptáme. Prošla jsem dvouletou zkušeností s takzvanou živou stravou. Po dvou letech mi začala selhávat střeva, vnesla jsem do svého těla příliš mnoho chladu. Tato zkušenost mě dovedla k tomu, abych naslouchala svému tělu a důvěřovala mu více než tomu, co si někde přečtu. 

Proč někdo tloustne kolem břicha, jiný kolem zadku nebo stehen?

Jakým způsobem se tuk ukládá v našem těle, souvisí s druhem zranění, které člověk v sobě nese. Vzhled postavy i držení těla dokáže terapeutovi mnoho napovědět o základních zraněních a postojích jeho klienta. Například rovnoměrně tlusté tělo bez viditelného pasu vypovídá o určitém druhu ponížení či pocitu pokoření. Takoví lidé mají rádi tučná jídla a čokoládu. Větší zadek, široké boky, silnější stehna souvisejí s pocitem zrady ze strany rodiče opačného pohlaví. Tohle se obvykle datuje do dětství a zároveň tam bývá pocit určité neukotvenosti v životě. Tuk ukládající se ve spodní části břicha u ženy vypovídá o potřebě ochrany ženských orgánů. Může to souviset i se strachem ze zranění ze strany muže. Velice hezky o tom píše kanadská terapeutka Lise Bourbeau.

Takže ono známé rozdělení ženské postavy na "hrušku" (útlý pas, větší boky, silnější stehna) a "jablko" (pneumatika kolem pasu, ale štíhlé nohy) má až takový psychologický přesah?

To, jak naše tělo vypadá, je odrazem naší psychiky. Našich myšlenek, postojů k sobě a k životu. Jsou to naše myšlenky, které tvarují naše tělo. Mají vliv na naše zdraví. Mám zkušenost, že příčinu veškerých onemocnění lze dohledat v psychice – tedy v myšlenkách člověka.

Pomsta odhozené manželky. Dianne se po rozvodu kvůli mladší milence náramně baví | Video: Instagram/Dianne Laurance
reklama
reklama
reklama