Je neslušné říct obéznímu člověku, ať zhubne? Hnutí body positivity může škodit
Fenomén body positivity, tedy krásy, která má tolik podob, kolik existuje různých lidských forem, ovládá sociální sítě i reklamní kampaně. Jeho účinek ale může být i přes výhradně prospěšný záměr poměrně problematický.
Módní a kosmetické kampaně, stejně jako komunikace na sociálních sítích musí dnes nést určitý politicky korektní postoj. Západní společnost se během několika let v tomto ohledu výrazně posunula do tendence, která vyzývá k větší ohleduplnosti a empatii.
Během karantény jsem sdílela na svém Instagramu internetové meme s vévodkyní Meghan a princem Harrym. Byli počítačově upravení tak, aby vypadali výrazně obézní. Na můj dovětek, že takhle budeme po pandemii, která nás zavřela do svých domů a blíže připoutala k lednicím, vypadat všichni, se mi ozvala blogerka Alice Millerová. Upozornila mě, že se právě dopouštím fat shamingu, tedy ponižování lidí, kteří trpí nadváhou. Nebudu lhát, Alicina reakce mi připadala přehnaná. Nic vás ale neobohatí tolik jako diskuse s člověkem, se kterým nesouhlasíte. Alicin názor, že vtipy o obezitě se zkrátka nedělají, mě přiměl k otevření tématu o body pozitivitě obecně.
Od extrému k extrému
Na začátku 90. let začal být v módě takzvaný heroine chic. Módní návrháři obsazovali do svých kampaní dívky, které byly extrémně hubené až vyzáblé, s kruhy pod očima a trčícími kostmi. Čím větším blahobytem v té době západní společnost oplývala, tím štíhlejší ideál ženské postavy byl v kurzu.
Dodnes musí být modelky, které se účastní například světových fashion weeků, opravdu hodně hubené. Ale zatímco okolo přelomu milénia prosakovaly historky o dívkách, které jedly vatové tampony namočené v pomerančovém džusu, aby konečně zhubly, dnes je situace někde jinde.
Velký zadek na titulce Vogue
Kim Kardashianové můžeme poděkovat za to, že in jsou velké, ale pevné zadky. Modelka Ashley Grahamová, vážící 95 kilo, na nás shlíží z obálky časopisu Vogue. Z toho samého titulu, jehož šéfredaktorka Anna Wintourová před více než dekádou prohlásila, že tam je místo pouze pro "štíhlé osobnosti".
Body positivity umožnila dívkám, které nezapadají do škatulky unifikované, prefabrikované krásy, vidět v médiích a na sociálních sítích jiné osobnosti, ke kterým mohou vzhlížet. Na druhou stranu tím může nastavovat určitou falešnou představu o tom, že obezita je žádoucí a půvabná.
Navíc, nadváha je reálný problém, nikoliv estetická překážka. Podle nedávných údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny trpí vyšší tělesnou hmotností každý třetí Čech. Jak ale říká psycholožka Zuzana Karnoubová, někdy se určitý typ šikany lidí, kteří nejsou štíhlí, schová za starost o jejich zdraví.
Na každé "body positive" hnutí tu ale máme mnohem více televizních pořadů a reality show, které nabádají "nezbedné tlouštíky", aby zhubli, a někdy se tak děje dost ponižujícím způsobem.
Jídlo jako sex
Psycholožka Zuzana Karnoubová pracuje s pacienty, kteří trpí hraniční poruchou osobnosti. Nadváha bývá vedlejším symptomem jejich nemoci. Má tedy velké zkušenosti s lidmi, jejichž pohled na vlastní tělo je pokřivený, a proto kvituje trend výše zmíněné body positivity s povděkem. "Žijeme v době, která je plná rozporů. Na jedné straně máte hnutí Fat Acceptance, které tvrdí, že i obezita může být krásná, na druhé straně vidíte výsledky studií, které jasně ukazují diskriminaci tlustých lidí. Někdy maskujeme agresi vůči nim starostí o jejich váhu a zdraví," upozorňuje psycholožka.
Zároveň Karnoubová připomíná, že jídlo může fungovat jako určitý druh libida, který naplňuje naši emoční spokojenost. "Vyplavuje v těle endorfiny, stejně jako sport či sex. A stejně jako výše zmiňované může způsobovat závislost," připomíná psycholožka, která doporučuje vždy zkoumat, proč se dotyčný přejídá nebo má odpor k pohybovým aktivitám.
"Ptejme se na to, jakou zprávu vysílá naše tělo okolí i nám samotným. Zda zažíváme pocity spokojenosti, či naopak určitý diskomfort ve spojení se svým tělem, jestli jsme vůbec schopni ho vnímat," reflektuje Karnoubová.
Motivujme se ke zdraví, nikoliv štíhlosti
Trenérka Pavla Maříková založila první fitness program pro matky s dětmi. Poporodní kila navíc, která se nedaří shodit, jsou často startovacím bodem, odkud začnete přibírat stále víc. "Ostatní motivuji k tomu, aby cvičili, žili a jedli tak, aby měli zdravé a pevné tělo, které bude silné a bude správně fungovat. Protože jen tak se v něm budeme i dobře cítit," říká trenérka. Osobně je ráda, že trend ultra hubených modelek pominul, ale s propagováním lidí s nadváhou nesouhlasí. "Málokdy jsou za vysokou váhou výhradně zdravotní problémy," dodává.
Křivky nejsou obezita
Pokřivené vnímání svého těla samozřejmě můžeme mít i nyní, v éře výše zmíněné body positivity i sociálních sítí, kde zdánlivě dokonalé osobnosti sdílí filtry a retušemi upravené tělo. Nutriční terapeutka Michaela Tomešová poukazuje na to, že postava, která má křivky, rozhodně nemusí být ve škatulce s nadváhou.
"Body positivity je důležité hnutí, mít rád své tělo zlepší motivaci i chuť k životu. Ale za nebezpečné považuji nadváhu neřešit, a tedy na ni dotyčného člověka neupozornit. Nebezpečí vnímám především u mladých lidí. Pokud totiž s obezitou něco neudělají co nejdřív, mohou pak mít problémy s klouby a vysokým tlakem. Každá změna by ale měla být pozvolná, jen tak může být dlouhodobá a prospěšná," dodává.
Mohlo by vás zajímat: Lidé s obezitou mají často výrazné komplikace, péče o ně je velmi náročná, často jsou upoutaní na lůžko, vyžadují stoprocentní péči, říká Jakub Bála
