reklama

BLOG Fandi mámám: Z minuty na minutu se mi kvůli covidu otočil celý svět

V covidu žijeme už dlouho. Stal se, bohužel, nedílnou součástí našich životů. Ale jak moc nás tahle nemoc ovlivnila?

Foto: Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

Chybí mezi lidmi jakýkoliv kontakt - přijdeme na schůzku, k lékaři a vlastně kamkoliv, kde dřív byla slušnost podat ruku, ale to je zakázané, snad se to bude za čas považovat i za neslušné. Pozdravy jsou pouhým kývnutím hlavy, max. do sebe "ťukneme" loktem.

Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Jsem zdravotní sestra a k tomu i matka samoživitelka. Ve zdravotnictví jsem 16 let, prošla jsem si různými interními obory. Nikdy jsem nepracovala na akutních lůžkách. Z toho jsem měla vždy respekt. Ale i přesto jsem byla schopna vždy pracovat s jakoukoliv zákeřnou angínou, chřipkou na víc než 100 %. Vše se změnilo v říjnu roku 2020, kdy jsem si tu zákeřnou nemoc přivedla z práce domů k dětem. Neuměla jsem si představit, co to vlastně všechno obnáší. Z minuty na minutu se mi otočil celý svět. V jeden den schopná se na dialyzačním sále postarat o několik lidí a druhý den jsem poprvé v životě nemohla vylézt kvůli slabosti z postele. Horečky 40 °C, únava, bolesti kloubů a svalů a mnoho a mnoho dalšího. Nejprve mi hlavou proběhlo to, že nebudu moct do práce, což bude problém. Stále jsem si myslela, že žádná sestra nelze nahradit. Nakonec jsem zjistila, že jde všechno. V ten samý den nás zůstalo doma pět a dialýza jela dál.

Po zjištění pozitivity testu bylo vše opravdu zajímavé. Ve školách se schylovalo k distanční výuce, holky byly naštěstí negativní a já jsem ležela jako kohoutek v oboře a nemohla se hnout. Všichni řešili počítače, notebooky a vše potřebné k té výuce, my jsme doma měli jen telefony, ale muselo to jít i tak.

Ztratila jsem čich, chuť, naskákala mi vyrážka a nejhorší bylo, že jsem nemohla pomalu ani dýchat vleže, natož při chůzi, dojít si do kuchyně pro čaj byl nadlidský výkon. Jak já těm holkám můžu teď pomoct? Teď nezvládnu být ani mámou, natož jim něco uvařit. Nemohla jsem si dovolit jet do nemocnice, ještě bych se nemusela vrátit. Musela se ze mě stát kromě té sestry a matky, také kuchařka, uklízečka a v první řadě učitelka, ale jak to udělat, když nemůžu ani sedět? Mám úžasné rodiče, ti mi se vším pomáhali a pomáhají stále. Dva měsíce byly opravdu ošklivé. Nemohla jsem fungovat tak, jak bych potřebovala, a v práci na mě tlačili, abych šla přes Vánoce do práce. Tak jsem šla. Děti byly doma připravené na výuku, měly udělané jídlo na celý den, bylo o ně postaráno, dědeček byl na telefonu. Já jsem věděla, že se na práci ještě necítím, protože mi není dobře, ale moje kolegialita byla silnější. Po třech dnech v práci jsem nakonec skončila v nemocnici na interně. Následná neschopnost trvala ještě půl roku. Nastalo období počítání a přemýšlení, jak vše udělat, abychom všechny přežily. Nikdy jsem nebyla zvyklá něco vzdávat, ani tentokrát se to nestane, nesmí se to stát. Rozhodla jsem se, že to nevzdám, už kvůli sobě, dětem a ani rodičům. Jednou mě budou potřebovat oni tak, jak je teď potřebuju já.

Nevzdávejte to tak ani vy, a pokud potřebujete pomoc, neváhejte se obrátit třeba na Fandi mámám, organizaci, která fandí maminkám samoživitelkám a pomůže i vám.

www.fandimamam.cz

autorka: Lucie Martinková

V části Sudet osvobozených Američany mají větší podporu komunisté, říká Jurajda | Video: Martin Veselovský

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama