reklama
 

Filipendula ulmaria, Spiraea ulmaria, Ulmaria obtusiloba, Ulmaria pentapetala, Ulmaria palustris
Lidové názvy: tavolník jilm, tavola, chlapice, kozí brada, zimní ořech
Čeleď: růžovité

Popis rostliny

Tužebník jilmový je vytrvalou bylinou, která v příznivých podmínkách dorůstá až do výšky 200 cm. Je charakteristický vůní připomínající hořké mandle.
Statná rostlina má vystoupavou až přímou lodyhu s hranatým profilem. Je lysá. Vyrůstá z plazivého zdřevnatělého oddenku červené barvy. V horních patrech se lodyha bohatě větví. Střídavě nese řapíkaté, lichozpeřené listy s 2 – 5 páry podlouhle vejčitých palístků. Ty jsou vroubkovaně pilovité, na konci špičaté. Z horní strany jsou sytě zelené, na rubu jsou světlejší a chlupaté nebo plstnaté.
V květnu až srpnu rostlinu zdobí drobné pětičetné květy miskovitého tvaru. Oboupohlavné květy vytvářejí bohaté vrcholíky. Mají bílou, žlutavou, vzácně narůžovělou barvu. Nesou aroma podobné černému bezu. Plodem jsou šroubovité nažky.

Výskyt a pěstování

Tužebník jilmový je rozšířený ve střední a severní Evropě, v některých částech Asie a druhotně i v Severní Americe.
Je vlhkomilnou rostlinou, která osídluje vlhké břehy vodních toků a ploch, prameniště, mokřady, podmáčené meze a louky, vlhčí lesy apod. Daří se jí ve světlých lužních lesích. Dává přednost chudým, hlinitým až jílovitým půdám.
Dá se pěstovat i na zahradě, vyžaduje však dostatečně vlhkou půdu a slunné či polostinné stanoviště.

Léčitelství

Tužebník jilmový obsahuje fenolické a flavonoidní glykosidy (spiraeosid, rutin, hyperin, gaultherin), třísloviny nebo silice (salicylaldehyd, methylsalicylát). Methylsalicylát (methylester kyseliny salicylové) má přitom obdobné působení jako kyselina acetylsalicylová, která je základem Aspirinu. Tužebník se také dříve pro výrobu tohoto léčiva používal. Jako aromatická bylina se dříve uplatňoval také při výrobě piva nebo vína. Nachází uplatnění také jako složka kosmetiky a parfémů.
V lidovém léčitelství slouží celá nadzemní část rostliny, sbíraná v době květu, nebo jen květ, který se z rostliny strhává. Suší se ve stínu, při umělém sušení do teploty 40 °C.
Tužebník proslavil zejména Dr. Priessnitz, který ho používal proti vzteklině.

Léčivé účinky tužebníku

- snižuje horečku
- je prospěšný při nachlazení
- tiší bolesti hlavy, zubů nebo kloubů
- ulevuje při revmatismu a dně
- působí močopudně a potopudně
- pomáhá při onemocnění ledvin a močového měchýře
- je užitečný při poruchách látkové výměny
- snižuje kyselost žaludeční šťávy
- ulevuje při pálení žáhy
- podporuje chuť k jídlu
- funguje jako mírné sedativum
- vně má stahující účinky
- hojí kožní onemocnění

Podávání a užití

Vnitřní užití

V léčitelství se tužebník jilmový připravuje jako čajový nálev (1 čajová lžička drogy na šálek vody), popíjí se 2 – 3x denně. Má svíravou, silně hořkou chuť. Tužebník léčí také v podobě tinktury.
Tužebník se uplatňuje i v kombinaci s dalšími bylinami jako je vřes, meduňka nebo truskavec (často v protirevmatických směsích), lípa nebo černý bez (proti chřipce).
Obdobné léčivé účinky jako tužebník jilmový má mít také jeho příbuzný tužebník obecný, oba jsou si podobné i vzhledově.
Tužebník jilmový může způsobovat zúžení průdušek, nehodí se proto pro astmatiky. Není vhodný ani pro osoby trpící problémy se srážlivostí krve a samozřejmě osoby citlivé na kyselinu salicylovou. Některé zdroje tužebník nedoporučují ani těhotným a kojícím ženám nebo dětem. Při předávkování hrozí žaludeční nevolnosti.

Vnější užití

Zevně se tužebník jilmový užívá pro své stahující a antibakteriální vlastnosti. Pomáhá hojit různé kožní neduhy. Jako obklad je prospěšný také při bolesti kloubů.
Jako oční voda, připravená z velmi dobře přefiltrovaného nálevu, tužebník zklidňuje a působí protizánětlivě.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama
reklama
reklama