reklama

Lošák jelení

Sarcodon imbricatus, Hydnum imbricatum
Lošák jelení je pozoruhodnou stopkovýtrusou houbou z čeledi bělozubovitých. V současnosti se vyskytuje vzácně, také proto není tak známý. Jde o jedlou houbu s tuhou dužinou a kořenitou chutí.
Lošák jelení má řadu lidových názvů. Říká se mu také jelení pysk, jelení houba, jelenka, srnka, srnečka, medvědice, medvědí ucho, sova, jestřáb, vlkodlak.

Popis houby

Lošák jelení má nepravidelně okrouhlý, silně dužnatý klobouk o šířce od 5 do 22 cm. Tvar klobouku je v mládí vyklenutý, s podvinutým okrajem, později se rozkládá do plochy. V dospělosti je klobouk nálevkovitý, má zvlněný ostrý okraj, ve středu bývá prohloubený nebo vmáčklý. Klobouk má hnědou nebo šedohnědou barvu připomínající jelení srst, odtud také pochází název houby.
Svrchní pokožka klobouku lošáka jeleního je hustě pokrytá výraznými černohnědými až černými šupinami. Tlusté a tuhé šupiny od klobouku odstávají, zejména ve středu. Tvoří soustředné kruhy.
Výtrusorodé pletivo (hymenofor) na spodní straně klobouku má podobu hustých jehliček a ostnů dlouhých až několik milimetrů. Jsou křehké. V mládí mají bílou barvu, později tmavnou do šedohnědé až purpurově hnědé barvy. Ostny se s postupným zmenšováním sbíhají hluboko na třeň.
Třeň lošáka je jen krátký, má délku od 3 do 5 cm. Plodnice jsou tak nezřídka přisedlé k zemi. Třeň mladých plodnic je bělavý, brzy se však barví do světle hnědé nebo šedohnědé. Je pevný a plný. Má tlustě válcovitý tvar, Směrem dolů se zužuje.
Výtrusný prach hnědý.
Dužina lošáka je bělavá, křehce dužnatá. Má mírně nahořklou, intenzivně kořenitou chuť a příjemně houbovou vůni. Ve stáří ještě více hořkne, tmavne a stává se kožovitě tuhou.

Možné záměny

Lošák jelení je velmi podobný příbuznému lošáku šupinatému. Jsou si vzhledově podobní natolik, že se mezi sebou v praxi často nerozlišují. Lošák šupinatý má šupinky na klobouku více přitisklé, ostny má kratší. Převládá u něho spíše šedá než hnědá barva. Stanoviště má zejména pod borovicemi. Lošák šupinatý je jedlý, má podobné chuťové vlastnosti jako lošák jelení.
To neplatí pro dalšího příbuzného – lošáka hořkého. Ten je pro intenzivní hořkou chuť nejedlý. Roste také více pod borovicemi než pod smrky, ještě častěji pod listnatými stromy. Dá se rozpoznat prostřednictvím báze třeně, která je zelená až modrozelená. Lošák hořký má také světlejší klobouk, který je spíše políčkovitě rozpukaný. Houba je celkově méně mohutná.

Kdy lošák jelení roste?

Plodnice lošáka jeleního se objevují koncem léta. Roste od konce července do konce listopadu, v případě příznivého počasí i později. Nejvíce je k vidění v srpnu.

Kde lošák jelení roste?

Zatímco v minulosti se lošák jelení u nás vyskytoval hojně, v současnosti je poměrně vzácným druhem. Dle Červeného seznamu hub České republiky patří do kategorie Téměř ohrožený druh.
Narazit se na lošáka dá v jehličnatých nebo smíšených lesích, nejvíce v podhorských a horských polohách. Daří se mu zejména pod smrky. Svědčí mu písčité kyselé půdy.
Roste i jednotlivě, častěji ve skupinách až o několika desítkách různě velkých plodnic.

Kulinářské využití

Lošák jelení je jedlá houba, přesto ji většina českých houbařů opomíjí. Je to dáno nejenom jeho vzácným výskytem, nezvyklým vzhledem, ale i tužší dužinou.
V jiných zemích je však lošák právě pro své vlastnosti ceněnou kulinářskou pochoutkou. Oblíbený je například v Japonsku, kde se užívá jako ingredience řady masitých i zeleninových pokrmů. Říká se mu tam kawa nebo kožená houba.
Pro kulinářské účely se sbírají především mladé plodnice. Ty starší bývají příliš hořké a v některých zdrojích jsou proto označovány jako nejedlé. Hořkost se z houby ztrácí vhodnou úpravou.
Lošák jelení nabízí intenzivní kořenitou chuť. Kvůli své tuhosti se déle vaří. Často se kombinuje i s dalšími druhy hub, které jsou měkčí a křehčí. Uplatní se v receptech na houbové smaženice, omáčky, polévky či guláše. Lošák lze nakládat do octa nebo sušit. Drcená nasušená houba pak slouží jako koření.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.

Související články

reklama
reklama
reklama
reklama