Anna Geislerová (*17. dubna 1976) je česká herečka a držitelka pěti ocenění Český lev.
Umělecké geny
Narodila se v Praze. Její matka je akademická malířka, otec byl lékař a japanolog. Má dvě sestry. Starší Lenka, přezdívaná Lela, je respektovaná výtvarnice a zpěvačka. Mladší Ester je také herečka. Herečkou byla i babička z otcovy strany, Růžena Lysenková.
Od 14 let se Aňa Geislerová věnovala modelingu. Kvůli kariéře v módním průmyslu se vydala dokonce do Milána. Po několika neúspěšných měsících se však vrátila zpět a toto řemeslo pověsila na hřebík. Začala studovat Pražskou konzervatoř, kterou stejně jako její nejlepší kamarádka, Tatiana Vilhelmová, nedokončila.
V roce 2005 si vzala režiséra Zdeňka Janáčka. Je matkou tří dětí - Bruna Fidelia (* 2004), Stelly Ginger (* 2007) a Maxe (* 2013).
Důležité filmové role a ocenění
První významná role přišla v roce 1990 ve filmu Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola. O rok později pak dostala Aňa velkou příležitost v psychologickém snímku Filipa Renče Requim pro panenku (1991). Role čtrnáctileté Mariky, která se kvůli administrativní chybě dostane místo dětského domova do ústavu pro mentálně postižené, ji vynesla do středu zájmu diváků, režisérů i filmových kritiků.
Od té doby se stala jednou z neobsazovanějších českých filmových hereček. Za svůj herecký um získala pět Českých lvů, tři za nejlepší herecký výkon v hlavní roli (Želary 2003, Kráska v nesnázích 2006, Nevinnost 2011) a dvě za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (Návrat idiota 1999, Štěstí 2005). Za roli ve snímku Jízda (2004), Občanský průkaz (2010), Čtyři slunce (2012) a Líbánky (2013) byla nominována na Českého lva v kategorii nejlepší herecký výkon v hlavní roli, v kategorii nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli byla nominována za filmy Medvídek (2007) a Fair play (2014).
Módní ikona současnosti
Kromě hereckých genů v krvi Anny kolují i geny výtvarné. V roce 2010 se spojila se známou českou módní značkou Pietro Filipi, pro kterou navrhla vlastní kolekci. V jednom ze svých modelů, šatech v holubičí šedi s rudým srdcem na hrudi a velkoryse řasenou sukní, se dokonce objevila v roce 2010 na filmovém festivalu Berlinale.
Charitativní projekty
Vánoční Bazar v Mokré čtvrti, který s Annou organizovali Tatiana Vilhelmová a režisér Peter Serge Butko, se poprvé konal v roce 2002. Postupně se rozrostl nejen svým obsahem, ale i ziskem. Poprvé se vydělalo 50 tisíc korun, které organizátoři věnovali Nadaci Terezy Maxové. V posledních ročnících se výdělky pohybovaly podstatně výše (v roce 2011 byl výnos rekordních 1,68 milionu korun). Za deset let se podařilo vybrat celkem devět milionů korun, které byly rozděleny mezi různé nadace a organizace. V roce 2014 Geislerová se spoluorganizátory oznámili, že akce nebude pokračovat.