Život nás vždycky podpoří v tom, čemu věříme, říká terapeutka
Jak velký vliv mají na náš život negativní vzorce podvědomí z dětství? A co určuje skutečnost, že jedni lidé jsou klikaři a druzí smolaři?
Co přesně způsobí špatné nastavení mysli v naší existenci a jak z toho ven, jsem se ptala terapeutky Kristiny Baudyšové.
Jak velký vliv mají na náš život vzorce z dětství?
Ukážu to na příkladu. Nedávno jsem pracovala se ženou, která ležela jako tříleté dítě týden v nemocnici. Jak to bylo dříve zvykem, bez rodičů. Do té doby děvčátko prožívalo spokojené a radostné dětství. Cítilo se být milováno svojí rodinou. Po týdenním odloučení od rodiny, lásky a bezpečí se však holčička zcela uzavřela do sebe. Týden proležela v kovové postýlce obklopená dalšími plačícími dětmi. Žena si pamatuje nevlídnou zdravotní sestru, která se zlobila, když malá holčička plakala. Z chování zdravotní sestry děvčátko získalo dojem, že je špatné. Navíc mělo děvčátko pocit, že je rodiče vzali do nemocnice, protože něco špatného udělalo. Jako dospělá tahle žena prožívá deprese a silné strachy. Pocit osamění.
Tento příklad je ukázkou toho, jaký vliv mají negativní představy o nás samotných na náš život. Dítě je jako čistá pramenitá voda, která do sebe absorbuje vše ze svého okolí. Verbální i neverbální projevy rodičů, prarodičů i okolního světa, a to již od prenatálního období.
Nakolik se může v životě člověka projevit například to, že je nechtěné dítě?
Nechtěné dítě může mít pocit, že lásku svých rodičů si musí zasloužit. V dospělosti se to může projevit tak, že člověk dělá všechno pro ostatní, aby byli spokojeni. A přitom pomalu ztrácí sám sebe. Neví, jakou práci by měl dělat, co by ho vlastně bavilo, jaké koníčky by ho naplňovaly. Svou radost nachází v péči a starání se o ty druhé. Tyto vzorce chování jsou však pro člověka dlouhodobě destruktivní. Tělo na ně může reagovat nemocí. Cesta uzdravení vede skrze vyléčení vztahu se sebou samým.
Na jakém principu nebo jakým způsobem pak tyto negativní vzorce fungují v našem každodenním bytí?
Uvedu opět příklad. Nedávno jsem byla v obchodě svědkyní situace, kdy otec svému synovi hřmotným hlasem říkal, že mu to autíčko koupí jedině, když ho bude poslouchat na slovo a bude hodný kluk. Malý chlapec přikyvoval, aniž by si uvědomoval, jak velkou oběť pro to přinese. Když chlapec získá pocit, že je rodinou přijímaný jedině, když je hodný a poslouchá rodiče na slovo, táhne se to s ním celý život. Přirozeností tohoto chlapce je například být živý a zvídavý. Rodiče tuto jeho přirozenost svým tlakem zcela zatlučou do země. V průběhu dospívání se diví, proč je dítě neprůbojné. Tento chlapec se v dospělosti bojí výzev života, protože svou živost a zvídavost ve svém dětství dál nerozvíjel. Zvídavost a živost by se přeměnily v odvahu a zdravé sebevědomí, které jsou potřebné v mnoha oblastech života. Obrazně řečeno, nemá odvahu jít do lesa a lovit mamuta, protože by měl být poslušným klukem svých rodičů.
Mnoho lidí na sobě pracuje. Chodí na terapie, rodinné konstelace, kineziologie, kraniosakrální terapie, psychoanalýzu, hypnózu a podobně. Právě proto, aby pochopili vazby z minulosti a zbavili se jistých pout. Nicméně ne vždycky je tahle práce na sobě úspěšná, protože se jim i nadále děje poněkud náročná realita. Čím to je?
Negativní vzorce se do nás otiskují intenzivně mnoho let. Několik hodin terapie nemá schopnost zcela vyléčit naše celé dětství. Je to dlouhodobý proces, který vyžaduje sebereflexi a touhu po změně. Osobně preferuji kombinaci terapie s léčením svých vlastních zranění svépomocně. Věřím tomu, že každý člověk v sobě nese terapeuta a léčitele.
Co všechno určuje to, že se někomu daří a má takzvané štěstí v životě a jiní lidé začínají stále od začátku?
To, čemu věříme. Když věřím, že jsem smolař, moje zkušenosti mi to neustále potvrzují. Když věřím, že úspěch a peníze přichází s dřinou a úsilím, takové zkušenosti sbírám. Když věřím ve snadnost, vždy se projeví. Život nás vždy podpoří v tom, čemu věříme.
Jaké informace potřebuje mít mozek, aby dokázal měnit své strategie myšlení?
Potřebuje informaci, že přeměna je možná. S tím si pro začátek vystačíme. V druhé fázi je to zjištění, že ona proměna může být jednodušší, než jsme si dokázali představit. To, co potřebujeme, je zdravá sebereflexe. Více sledovat svoje negativní myšlenky a nespokojit se s nimi. Existují jednoduché techniky propuštění negativních myšlenek.
Jaký vliv má na změnu negativních podvědomých vzorců z dětství naše srdce a intuice?
Intuice nás vede nejsnadnější možnou cestou. Člověk, který je v kontaktu se svým srdcem a intuicí, naciťuje, kudy vede cesta uzdravení. Srdce důvěřuje situaci, protože tuší, že za každou zkušeností je vývoj.
Co se děje lidem, kteří se začnou pokoušet měnit podvědomé vzorce myšlení?
Mění-li člověk negativní vzorce za pozitivní, ovlivňuje to jeho celkovou spokojenost a kvalitu života. Lidé však někdy mění negativní vzorce za ještě horší. Například tím, že každý večer usedají k televizním novinám. Získávají tím představy o tom, že svět je nebezpečné místo k žití. Pokud si toto člověk myslí, jeho zkušenosti mu tento vzorec potvrzují.
Kristina Baudyšová
Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka videoseminářů zaměřujících se na podporu ženství a krásu vnitřního života. Střídavě žije v Jeseníkách a v Řecku. Je mámou dvou dětí a dospělého syna. Více na www.kristinabaudysova.cz
Jste toho názoru, že mnoho lidí bere antidepresiva a často to není nutné, spíš je třeba začít řešit vztahy s rodiči. Jsou lidé, kteří mají tak čisto, že to řešit nemusí, nebo ti, kteří si jednou provždy dokázali uklidit tak, že už další generální úklid nepotřebují dělat?
Člověka, který by měl úplně čisto, jsem osobně za posledních dvacet let nepotkala. Moje zkušenost mi ukazuje, že veliké procento lidí antidepresiva vůbec nepotřebuje, pokud se vydají cestou terapie. Uvedu příklad. Pracovala jsem s ženou, která dostala od psychiatra antidepresiva na pocit úzkosti, kterou cítila čím dál častěji po rozvodu s manželem. Tato žena měla velmi složitý vztah se svým otcem, který ji v dětství často kritizoval, poukazoval na její chyby, neschopnost. Manžel tuto ženu opustil kvůli přítelkyni.
Této ženě se jeho odchodem otevřela stará bolest jménem "nejsem dost dobrá, jsem k ničemu". Dva roky po rozvodu se tato žena stále točí v myšlenkách křivdy a bolesti. Tato bolest se nijak neuvolňuje, naopak hromadí. Žena začíná cítit úzkost. Psychiatr jí předepisuje psychofarmaka. V tomto případě jsem zastáncem terapie, protože léky utlumí úzkost, nevyřeší příčinu. Nechci tím říci, že antidepresiva odmítám úplně, protože v jiných, složitějších případech mohou být léky jediným dobrým řešením.
Jakou roli mají v našich životech náhlé životní okolnosti, které dokážou zamíchat kartami úplně jiným směrem?
Co když jsme ve směru, ve kterém jsme ustrnuli? Co když náš vývoj už nepokračuje? V takovém případě se životní karty promíchají a my stojíme na novém políčku.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
