reklama

Žiju s ješitou. Nemůžu mu vůbec nic vyčíst

Mám doma děsně ješitnýho chlapa, nemůžu mu vůbec nic vytknout. Poradí někdo, co s ním?

Foto: Profimedia.cz

Náš vztah je už tři roky jako z pohádky. Tedy jenom do chvíle, kdy mi začne něco vadit a chci svému muži říct, aby něco dělal nebo nedělal. Okamžitě to obrátí proti mně a umí to tak dokonale, že se nakonec vážně začnu cítit provinile.

Respektive takhle jsme to měli, než jsem si uvědomila, jak se mnou manipuluje. Teď konečně přemýšlím nad tím, jestli jde jeho chování nějak změnit, když vlastně nikdy nepřipouští prostor k diskuzi, nebo jestli se ho mám prostě zbavit.

Teď to možná vypadá, že jsem nějaká husa, která svého partnera pořád jen buzeruje a ještě se diví, že si to on nechce nechat líbit. A imožná si to budete myslet i potom, co vám to všechno vysvětlím, ale věřte, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Stěžuju si málokdy

Já v první řadě nejsem žádná fúrie, které by vadilo každé špatné zakašlání a byla věčně nespokojená. Naopak, stěžuju si málokdy. A možná jenom proto jsme se nerozešli po pár měsících, ale jsme spolu dodnes. Na druhou stranu přiznávám, že občas přijdu s něčím typicky holčičím, třeba že si zlost z práce vylévá na mě a je na mě protivný. Na rozdíl od mužů neumím zatnout zuby a nevšímat si toho. Nějakou dobu to jde, ale pak se prostě musím alespoň zmínit...

A co udělá on? Ani na chviličku nezauvažuje nad tím, že mám možná pravdu a že udělal chybu, ale okamžitě mi útok (přestože je po těch zkušenostech podaný velmi mile a jemně) vrátí, samozřejmě s desetinásobnou sílou a začne nadávat, ať se nad sebou zamyslím, že jsem netolerantní, že ho vůbec nerespektuju, když je unavený, že přece řeší důležitější věci než je nějaké povídání.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

A pak většinou vytáhne to nejhorší, a sice peníze. Muži většinou vydělávají o dost víc než ženy, a my nejsme výjimkou. takže pak vždycky slyším, že si ničeho nevážím, ať se podívám kolem sebe a uvědomím si, co všechno pro mě dělá. Jenže já si toho přece strašně vážím, tohle s tím nemá nic společného. Přece pokaždé, když něco zaplatí, strašně mu děkuju, často ho od toho dokonce odrazuju, ale on tvrdí, že to dělá rád.

Jenže pak mu někdy něco vyčtu, a najednou popře všechno, co kdy říkal tím, že řekne, že si toho já nevážím a že se rouhám, nebo jaké všechny nesmysly to říká. Když zkouším odporovat, naštve se úplně a přestane mluvit. A vydrží to klidně i několik hodin. Můžu říkat, co chci, brečet, prosit, křičet, házet věcmi, ale on jakoby mě vůbec neviděl a neslyšel. Myslím, že i kdybych ho začala mlátit, tak nehne brvou.

V těchto chvílích jsem zkrátka naprosto bezmocná. Možná i hloupá, ale on má vždcyky na všechno argument, zatímco žádný z mých argumentů pro něj není relevantní. Ve chvíli, kdy mu něco vyčtu, nebo jen trochu nastíním, že snad někde udělal chybu, vyletí jak čertík z krabičky a promění se v někoho, koho vůbec neznám, a kdo mě svým chováním vydírá. No a když už argument nemá, mlčí.

Přestaň mě omezovat!

Až teprve nedávno mi došlo, jak jsem opatrná, jak kolem něj chodím po špičkách a radši nad spoustou věcí, které mě štvou, zavírám oči, mlčím, a snažím se na to nemyslet. Ze začátku mi to vlastně přišlo i celkem fajn. Říkala jsem si, že se díky tomu aspoň nehádáme, že mě učí rozlišovat, co je skutečně důležité, a nezabývat se prkotinami.

Jenže pak jsem najednou procitla a došlo mi, že i když se jinak chová naprosto skvěle a ve všem si rozumíme, cítím se jako svázaná. Často nejsem sama sebou. Došlo mi, že je to vlastně jistá forma psychického týrání. Že mě tím omezuje a že vlastně nade mnou potřebuje mít moc, chce, abych ho poslouchala, aby měl autoritu.

Čtěte také: Rozchod, rozvod: Jak žít dál?

Byla a vlastně pořád je to velká láska, největší mého života, ale můžu snad zůstávat s někým, kdo nechce, abych se chovala přirozeně a abych svoje potřeby podřizovala jemu?

Strašně ráda bych ho změnila, promluvila bych si s ním o tom, aby se to zlepšilo a my spolu mohli zůstat. Jenže jakmile začnu mluvit o tom, že vidím nějaký problém, začne scéna. Můžete mi tedy, prosím, někdo poradit, jak se s takovým člověkem dá normálně mluvit? Jak ho přesvědčit?

Nebo je snad jediná možnost, a sice rozchod?

Mužská ješitnost a návod na to, jak s ní žít, bude mimo jiné tématem zítřejšího pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Pálím mosty: Po rozchodu mě žádná bývalá už nezajímá

Rozešel jsem se s přítelkyní. Na každého se smála

10 jídel pro sexuální zdraví mužů

--------------------------------------------------------------------------------

Náš tip: Poraďte se, jak na rozchod či rozvod.

 

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama