Žena moc pije a nehodlá s tím přestat. Co teď?

Moje žena má zřejmě problém s alkoholem. A mně to bohužel došlo až teď, když se málem zabila.

Foto: Profimedia.cz

7. 11. 2013

Moje žena má zřejmě problém s alkoholem. A mně to bohužel došlo až teď, když se málem zabila. Opilá spadla ze schodů, zlomila si nohu a klíční kost, musela na operaci a měsíc nemohla do práce. Jak jsem mohl být tak slepý?

S manželkou jsme spolu víc než dvacet let a jsme poměrně aktivní pár. Pořád někam jezdíme, něco podnikáme, obě naše děti už jsou dospělé, a tak trávíme víkendy většinou s přáteli. A k posezení s přáteli samozřejmě patří alkohol. Alespoň u nás to tak je.

Už ani nevím, jak se to stalo, ale už nepijeme jen bílé víno jako kdysi, v posledních letech jsme ho vyměnili za pivo a spousta z nás i za panáky, které já nepiju. Ale moje žena ano. A zvládne jich čím dál více.

Pije i v práci

Já většinou piju jen o víkendu, maximálně si někdy večer dám po večeři sklenici piva, jenže u ní je to horší. Nedávno jsem se dověděl, že pije i v práci. Pracuje na městském úřadě, kam často lidé jako poděkování donesou láhev. Bohužel nežijeme na vesnici, aby mohli raději nosit vajíčka.

No a když skončí úřední hodiny, často se stane, že si žena s kolegyněmi nějakou lahvičku otevřou. A někdy se stane i to, že mi v deset večer volá, ať pro ni do práce přijedu autem, protože po svých by to nedala. Vůbec nevím, jak jsem si z toho mohl kdy dělat legraci, případně to taktně přehlížet.

Čtěte také: Pít před dětmi alkohol: Ano, nebo ne?

Kdybych měl všech pět pohromadě, možná by se nestalo, že by při jednom divokém odchodu z práce uklouzla a skutálela se ze schodů.

Až díky tomu jsem si uvědomil, že když v neděli ráno vstáváme a ona navrhne, abychom si dali domácí slivovičku coby ochranu proti bacilům, zřejmě to není úplně v pořádku. A nejen to. Představte si, že když si jdeme posedět s přáteli, ona má svoje pivo už vypité, zatímco já jsem v půlce.

Děti mi to říkaly

Až teď mi došlo, že děti měly pravdu, když tvrdily, že občas bývá protivná, když se napije. Že pak všechno ví nejlíp a je schopná se kvůli maličkostem do krve pohádat a že pak nikdy nepřizná, že se zmýlila, nebo že to přehnala. Teď už vím, že pád ze schodů nebyl jediný její problém způsobený alkoholem.

Nejdřív jsem měl za to, že to přeháním, že tím, že jsem se o ni bál, když se na těch schodech tak zranila, dělám z komára velblouda a zbytečně to nafukuju. Jenže pak jsem si vzpomněl na nějaký článek, který jsem kdysi dávno četl a kterému jsem se tehdy děsně smál. Stálo tam mimo jiné to, že můžete pít alkohol do té doby, než vaše pití začne ovlivňovat osobní život a vaši práci.

A ona kvůli zranění v důsledku opilosti nemohla víc než měsíc chodit do práce. To je konečná, zahřmělo mi v hlavě.

Jenže co s tím?

Vím dobře, že je i moje vina, že to došlo až sem. Že jsem ji v tom všem dost dlouhou dobu vlastně podporoval, že jsem pil s ní. Proto se jí vlastně skoro nemůžu divit, že jen mávne rukou, když jí řeknu, že už toho bylo dost, a že bychom už pít neměli.

Teď už se jí snažím jít příkladem, a když někde jsme, ostentativně si už nedávám ani to pivo, ale ona se tomu jen směje, někdy mi to dokonce má za zlé. Má pocit, že ji před přáteli ponižuju a že chci schválně vypadat dobře, jakože mně se nic podobného nemůže stát.

A za žádnou cenu mi nejde jí vysvětlit, že je to přesně naopak. Že to dělám kvůli tomu, že se o ni bojím a nechci, aby si někdy znovu ublížila.

Máte nějakou radu, jak ji přesvědčit, že tohle už vážně není legrace a že se nám to trochu vymklo z rukou? Věřím, že na tom ještě není tak špatně, aby si s tím nedokázala sama poradit, ale dokud ji nepřesvědčím, že bychom vážně měli ubrat, protože máme problém, nic se nezmění...