Už ji nemiluju, ale chci s ní žít. Mám jí to říct?

Jsme svoji už patnáct let a vlastně máme docela hezký vztah. Ale před několika měsíci jsem si uvědomil, že už k ní nic necítím. Mám ji pořád moc rád, ale vadí mi vzájemné doteky, vyznávání lásky... Ale klidně bych s ní žil dál - jen jako kamarád.

Foto: Isifa/Thinkstock

14. 12. 2012

Jsme svoji už patnáct let a vlastně máme docela hezký vztah. Ale před několika měsíci jsem si uvědomil, že už k ní nic necítím. Mám ji pořád moc rád, ale vadí mi vzájemné doteky, vyznávání lásky... Ale klidně bych s ní žil dál - jen jako kamarád.

Jenže jak jí to říct, abych ji přitom smrtelně neranil, což si rozhodně nezaslouží? Jasně, ještě existuje varianta, že to budu dál zatloukat, ale mám trochu strach, že se z toho zblázním. A ona asi taky. To moje odmítání už jí stejně musí být podezřelé. A to nám to v posteli vždycky perfektně klapalo.

Čtěte také: Spěte spolu, i když se vám nechce >>

Ptáte se, proč se neseberu a neopustím ji? Protože ji mám ze všech žen stejně nejradši. Dokonale se známe, rozumíme si, skoro na všem se shodneme, ale samozřejmě se i občas pohádáme, aby nebyla úplná nuda. Prostě jen zmizela ta jiskra a mně se nechce hledat jinou u jiné ženy.

Je to normální?

Kromě toho si začínám říkat, že je to možná normální, že se to jednou stane každému vztahu. Ale co se děje dál? To je vždycky jeden z těch dvou nešťastný? Nebo se to dá nějak zařídit, aby se i ona dostala do stejného stavu mysli, jako mám teď já.

Vlastně ho mám nejen teď, ale už asi tři čtvrtě roku. Pár kamarádů mi říkalo, ať jsem v klidu, že to zase přejde a pak budu buď ve stejné pohodě, jako jsem býval, nebo to prostě přestanu řešit. Ani jedno si ale neumím představit.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE! >>

Čím dál častěji proto myslím na to, že by asi bylo nejlepší, kdybych jí to řekl narovinu. Kdybych jí vysvětlil, že se tím mezi námi nic nemění - kromě toho, že nechci žádné projevy citů. Že ji i naše dvě děti budu dál ve všem podporovat a trávit s nimi víkendy, že nemám v úmyslu ji podvádět.

Nedovedu mlčet

Taky je tu maličká naděje, že vymyslí nějaké řešení, jak se mít zase hezky. Přece jen je žena, čte spousty ženských časopisů, tak jí třeba nějaká chytrá poučka utkvěla v paměti a třeba bude i fungovat.

Jisté je, že dlouho mlčet nedokážu. Vždycky jsme měli hodně upřímný a otevřený vztah a byli zvyklí o všech problémech mluvit, nikdy jsme v sobě nic nedrželi a děsně nás to osvobozovalo.

Proto mi, prosím pěkně a naléhavě, poraďte, co mám v téhle šílené situaci dělat. Pokud nějaká vaše rada zabere aspoň maličko, budu vám obrovsky vděčný.

Podobný příběh bude již dnes tématem pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.