Sex a chemické jevy kolem nás: Kde je problém?
Jan Zlatohlávek říká: "Přes všechny výhody staromládeneckého života zjišťuju, že tak nějak ženu potřebuju. To „tak nějak" si ale nedokážu dostatečně exaktně pojmenovat a odůvodnit"
Přes všechny výhody staromládeneckého života zjišťuju, že tak nějak ženu potřebuju. To „tak nějak" si ale nedokážu dostatečně exaktně pojmenovat a odůvodnit.
Vlastně jsem už od svých sedmnácti měl pořád po ruce nějakou holku a celou svoji dospělost jsem nebyl bez ženy ani měsíc. I z roční vojny se mi dařilo statečně a celkem pravidelně utíkat za hlasem svého srdce. Že by to „tak nějak" bylo jen převlečeným „zvykem na ženu"?
Nebo je to znamení, že jsem se již definitivně přehoupl přes dvouletou dobu hojení po rozvodu, ve které by se člověk neměl pouštět do vážných vztahů? Že jsem, jak říkají odborníci, dozrál pro další vztah?
Sex a chemické jevy kolem nás
Nedostatek sexu, tento nebezpečný náhončí do nových vztahů, u mne nepřichází v úvahu. Sexu mám dostatek, vlastně přesně tolik, kolik se mi právě zamlouvá a kolik zvládnu, navíc s jistou (byť omezenou) možností volby sexuálního objektu. A zaplaťpánbůh, vždyť hormonální diktatura způsobuje nejen to, že si člověk neposouvá laťku výše, ale níže (jen aby si už skočil), navíc je známo, že takto biochemicky determinovaný jedinec, ze kterého touha až odkapává, je odmítán i těmi, které by po něm za jiných okolnosti chňaply.
Literaturou popsaný a mnou mnohokráte zažitý chemický jev, při kterém je nejvíce žádaným mužem ten, který právě vyleze z postele od jiné ženy, má své archetypální odůvodnění v tom, že takový muž je zřejmě mužem kvalitním a seriózně plnícím svoji mužskou roli. Netřeba zdůrazňovat, že proti takovému muži nemají roztoužení „odkapávači" pražádnou šanci.
Proč potřebuji ženu?
Popravdě ženu nepotřebuju ani k tomu, že bych chtěl neustále s někým žvatlat. Psací profese naopak vyžaduje dostatek klidu a samoty. A když zatoužím po výměně názorů, mohu zavolat Jirkovi (filozofie, výtvarné umění, ženy), Lumírovi (film, divadlo, literatura, ženy, fotbal) nebo Petrovi (společnost, ženy, fotbal). A jsou i další specialisté.
Není to ani tak, že bych potřeboval ženu k tomu, aby mi uvařila a vyprala. To umím sám. Prát umí každý a ne každý má možnost komfortně sušit na klasické staroměstské pavlači za každého počasí. Žehlit jsem se sice nenaučil, ale nedělám v bance a těch pár košil ke zvláštním příležitostem mi vždycky nějaká dobrá duše žehličkou přejede. Nabízí se tedy kardinální otázka: K čemu já vlastně potřebuju ženu?
Má-li být odpověď upřímná, musí znít jak z červené knihovny. Nepochybně proto, že chci mít někoho rád. Co to však znamená? Nejen četba knih primáře Plzáka, ale veškerá má životní zkušenost i zkušenosti lidí kolem mne mi dokazují, že milovat někoho je po všech stránkách vysoce riskantní a vyčerpávající projekt. A to se mi ještě jako na potvoru líbí bohužel jen opravdu hezké a štíhlé ženy, které by měly mít ještě něco „pod čepicí".
Jaké ženy jsou k mání
„Vypůjčovat" si takovou ženu od někoho jako milenku lze daleko snáze, než si ji pořídit pro trvalý partnerský vztah. Za prvé: vdaných či trvale partnersky angažovaných žen je v tomto věku více. Za druhé: k získání milenky postačí jen solidně obsadit hlavní segment její nespokojenosti. A to je relativně snadné.
Má-li milenka milionáře a chybíli jí sex, nechce po vás peníze, ale sex. Má-li nekňubu, který jí nezaplatí ani kadeřníka, bude vás to sice občas stát účet z kadeřnictví či nějakou tu výpravičku do světa dámské módy, ale budete sladce odměněni, a zase nemusíte spravovat střechu či skládat uhlí, neboť to je práce nekňuby. K získání ženy „nafurt" je nutno obsadit segmentů více, ne-li rovnou všechny, a to tak akorát - nikde nesmíte být nedostateční, ale ani příliš přesahovat. Totéž žádáte od ženy. A to už může být docela slušná honička.
Kde je problém?
Říká se, že nejsou muži. Že najít volného a přitom normálního čtyřicátníka či padesátníka, je terno. Tvrdím, že najít nehloupou, opravdu hezkou, opravdu štíhlou a opravdu volnou pětatřicátnici či čtyřicátnici nevyžaduje o nic menší úsilí a kumšt. Ne že by jich na partnerském „trhu" nebyly tisíce. Ale jsou to převážně ty, které buď ještě nikdo nechtěl, nebo už je zase nikdo nechce a na trh je vrátil. Nikoli bezdůvodně! Ty ostatní hezké, pohodové a veskrze normální ženy vodí děti do školek a škol, doma mají pohodového a veskrze normálního chlapa a na jiné mužské vůbec nejsou zvědavy.
Jistě se nabízejí i mladší ročníky, ale v nich už spíše vidím kategorii spolužaček a kamarádek mé dcery. Na zajíčky jsem nikdy nebyl. A taky by mi přišlo divné žít s někým, kdo nemá ani páru o tom, co byly devizové přísliby, lidové milice a pětiletky.
Nesnadné hledání té pravé
A je tu ještě další průšvih, totiž že člověk si z každé ženské vezme „to lepší" a chtěl by, aby ta další měla všechno všecičko z „toho lepšího" těch předchozích pohromadě, z „toho lepšího" by si jeden tu svoji novou a finální princeznu nejraději poskládal jako dokonalou mozaiku, a k tomu návdavkem by chtěl ještě něco nového, neokoukaného, krásného, pozitivního a rajcovního, nějakou tu přidanou hodnotu.
Ani to však ještě není všechno. Jakkoli jsem celkem univerzál a zvládnu intelektuálku, účetní i bystřejší servírku, musím připustit, že i žena má své požadavky, představy a mementa, že tedy u té, která projde u mě, nemusím zase projít já. Už jen pro to mé kouření.
Kdo hledá, najde, ale...
Ale budiž, kdo hledá, najde. Snad nejsem takové jelito, abych si s již plně obnoveným vpravdě loveckým nasazením nenašel ženu podle svých představ a nějak u ní prošel i se svým větším nosem, kuřáckou vášní a dalšími nectnostmi. Pak to ale teprve vlastně všechno začne.
Mít hezkou ženu znamená žárlit na ni (pokud vás tato z žárlivosti nevyléčí vlastní žárlivostí stonásobné intenzity), bát se o ni, sdílet její starosti, omezovat se ve svých výdajích a posilovat své příjmy (pokud si nenarazím pohlednou rentiérku), trávit s ní spoustu času (a toho zase tak moc nemám), odepřít si jiné ženy. To jsou vlastně všechno poměrně drastické zásahy do života. V principu samá omezení a hmatatelných výhod (pominuli rentiérku) pomálu.
Láska je mocná čarodějka
Ovšem láska je tak mocná čarodějka, že už jen svojí dočasnou absencí člověka dočista poblbne a dokope k masochismu takového zrna, že se vlastně chce nechat omezovat a dělit o svůj čas a peníze zcela dobrovolně, že se dobrovolně chce stát závislým. I racionálně uvažujícího člověka přesvědčí tato krutě nebezpečná dočasná absence lásky o takové blbosti, takové fata morgáně, jakože někde skutečně existuje právě ta čistá, krásná a ideální bytost a že tato bytost dokonce už jen čeká na to, až ji člověk objeví, až si ji někde vyzvedne jako kabát z čistírny, až ji zkrátka z toho čekání vysvobodí, aby s ní návazně vytvořil ideální pár.
Když se muži vydají na lov
Jirka mi už delší dobu vysvětloval, že má-li se člověk vrhnout do hledání té pravé lásky, musí se zbavit všeho balastu okolo. Po pátém pivu do toho zpravidla zamotal i trochu jakési východní filozofie, aby nakonec ty své čakry, mimochodem medicínsky nikdy neprokázané, opustil a vše shrnul do srozumitelné roviny a téměř vojenského příkazu. „Nikdy nepodáš hledačskej výkon, když máš v mobilu čísla, na který můžeš zavolat, a holky přiběhnou, jako když slepicím hodíš zrní. Vymazat. Všechny!" Musel jsem uznat, že na tom něco je.
Jakkoli jsem se mohl formálně zaštítit prokazatelnou snahou o internetové seznamování, byl to v principu zbabělý alibismus. Lov je něco jiného. Lov není internetová multi korespondence až do úplného zmagoření a čekání, že z této neefektivní činnosti vzejde zázrak ve formě živé inteligentní krasavice.
Jenže má-li se člověk zmordovaný často i celodenním psaním (novinář na volné noze musí být pilný) večer rozhodnout, jestli se vypraví si další manželku po způsobu slavného spisovatele Michala Viewegha ulovit třeba do klubu Solidní nejistota, nebo bez námahy a rizika zavolá některé z žen (tyto ženy si zase nazývám solidní jistoty), z nichž nikdy všechny, ale téměř vždy alespoň jedna bude mít čas a chuť dočasně opustit jiné činnosti (v případě vdaných i manžela a děti), unavenému jedinci se najednou do té Solidní ani nikam jinam moc nechce.
Solidní jistoty - Simča, Gábinka a další
To si představím ten klid se skleničkou vína, do kterého si přiběhne pro orgasmus Simča nebo Gábinka, případně některá z Haninek a Janinek, aniž bych se musel vysilovat čímkoli jiným, než celkem příjemným sexem. A úplně přinejhorším dlí o dvě patra níže manželem opuštěná solidní jistota Renata, která je vždycky po vůli, byť svým melancholickým způsobem, o kterém ještě bude řeč.
A už se mi nechce riskovat, že by mne v té Solidní některá poslala zpátky do hrobu (jakkoli se mi to ještě nikdy nestalo, nepochybně se tak prostě jednou stát musí). Kamarádi a kolegové jsou vesměs ženatí a přijít v pět ráno si mohou dovolit jen zřídka, tedy bych musel jít sám.
Přestože mám vyzkoušeno, že samota člověka spíše donutí k lovecké aktivitě (v poslední době jsme s kamarády při společenských příležitostech více hovořili a vzpomínali, než konali), tak nějak se mi… prostě nechce. A když už se přece odkopu a do té Solidní zabrousím (to když nemá čas ani Simča, ani Gábinka, ani Janinky a Haninky, a když je Renata u maminky), stejně si tak jen postávám u té velké barové podkovy, piju předražené víno, poslouchám muziku a jen tak se na ty holky koukám.
Zamlada se to prostě risklo
Zamlada se to prostě risklo, udělalo se pořadí a už se do toho vlítlo. Když náhodou nešla na panáka nebo na parket jedna, druhá šla bezpečně. Teď si říkám, proč to nepřiznat, že si udělám ostudu, když se mi dostane odmítnutí. A když už se po sobě s některou koukáme, stejně si jen tak zbaběle postávám a usmívám se na ni, mezitím pomalu vypiju dva litránky a jdu o litr lehčí domů. Proč tak klidně? Inu jedině proto, že Simča řekla, že se zastaví zítra dopoledne a Gábinka zaskočí odpoledne a večer se vrátí Renata od maminky a přiveze prý kančí guláš a borůvkový koláč.
„Musíš vyhladovět!" radí Jirka
„A to je vono, kámo," zdvihne ukazovák Jirka, když mu tohle vyprávím. „To už je degenerace nejhrubšího zrna, když si nesbalíš alespoň cvičně kunu, která po tobě čumí. Proč jsi do toho dřív chodil hlava nehlava a odvedl sis, koho jsi chtěl?" „Byl jsem mladší…," bráním se. „Hovno. Naopak teď jsme pro ty holky zajímavější, než když jsme byli mladý ucha! Vypadáš sakra dobře, máš zkušenosti a prachy, byt a auto, máš novinářskej průkaz a volňásky na premiéry, ty vole, na tohle ty holky slyší, ať je jim dvacet nebo čtyřicet. "„Mám strach, že mě pošlou do hajzlu!" „A dřív jsi neměl?" „Měl, ale menší."
„Je tu jedinej rozdíl, chlapče, dřív, když sis chtěl skočit, tak sis to prostě musel zařídit, jinak sis to musel udělat sám. Hlad je nejlepší kuchař, hošku, ty jsi přežranej a rozmlsanej, ty toužíš po čerstvym chlebu s máslem a ředkvičkou, a to je dobře, ale to musíš nejdřív přestat žrát tatranky a hamburgery, musíš naučit lítat tyhle Lucky a Gábinky, pro který seš místo vibrátoru, a hlavně musíš přestat dělat zpovědníka tý tvý tragický sousedce. Ta by mohla chodit dělat rozbrekávačku na pohřby! Má na tebe devastující vliv. Musíš vyhladovět!"
Nebylo co dodat. A tak jsem si řekl, že se do toho bláznovství pustím už naostro, že nejsem ještě tak starý, aby mi to nestálo za to, ani tak mladý, abych to nějak extra dlouho odkládal.
Zajímají vás další Honzovy "nevěsty"?
Nebo jinak...Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měla zajímat kniha Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu". Tu si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám ji rád zašle i s věnováním.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
