Proč si lidé místo partnera pořizují raději psa?
Jsme národem pejskařů a kočkomilů, na tom není nic divného. Proč si ale lidé stále častěji pořizují místo dvounohého mazlíčka raději čtyřnohého?
Pořídit si domácího mazlíčka doporučují i psychologové. Řada studií prokázala, že lidé, kteří žijí v domácnosti se zvířetem, jsou zdravější. Stojí za tím samozřejmě nutnost některá zvířata venčit a tím pádem se hýbat. Procházky tedy nepomáhají jen domácím mazlíčkům, ale i naší kondici.
Klesají nám rizika kardiovaskulárních onemocnění, zpevňují se svaly a ještě se nám okysličuje a prokrvuje mozek. Milované zvíře zlepšuje náladu a také nás má rádo, čili pravidelnou dávku emocí a lásky dostáváme. Takže by vlastně všechno mělo být v nejlepším pořádku.
Mluv s ní
Zcela upřímně: lásce ke zvířatům rozumím. Sama jsem měla kočky, psa i želvu. A na všechny mám krásné vzpomínky. Želvu jsem například předem šíleně podcenila a dodnes se jí v duchu omlouvám: tak sociálně zdatný nebyl ani můj pes. Když jsem přišla domů ze školy, vždycky přicupitala rychlostí šinkanzenu ke dveřím, vytáhla hlavu z krunýře až na zem a chtěla podrbat.
Nikdy mě ale nenapadlo pořizovat si zvíře, protože bych byla zklamaná ze vztahů. Nicméně je pravda, že jsem jednu dobu byla tak silně otrávená z lidí obecně, že jsem si přála pracovat v pavilonu tučňáků nebo žiraf. Jenže jednoho dne určité izolace mi začaly chybět slova. Pes, kočka, papoušek, králík, želva, ryby, had, morče, křeček k vám nepromluví.
Ano, všechno vím. Vím, že všechny zvířata dokážou mluvit očima a ty jsou oknem do duše, takže mnohdy stačí jen pohled a je vám oběma všechno jasné. Ale chtěla jsem víc: mluvit. Asi působím jako necitlivý realista bez metafyzického přesahu, ale společné zážitky a názory na dané téma si se psem prostě nesdělíte: Jak se ti ten film líbil? Dáme Honzíka očkovat teď, nebo vůbec? Koho budeme volit? A půjdeme vůbec volit? Kam pojedeme na dovolenou? S kočkou jste dvě samostatné jednotky, tam je to dvojitá ztělesněná nezávislost, had ani králík vás nepohladí, želva ani morče vám neudělá masáž a s žádným zvířetem díkybohu nemůžete mít sex.
Místo muže zvířena
“Člověk je tvor společenský a je zcela v pořádku, ze máme potřebu o někoho pečovat a nebýt sami. V jakémkoli případě může dojít k závislosti. Člověk v náročném období nebo dlouhodobém smutku a samotě může strádat, upírá tedy zrak tam, kde cítí, že je to bezpečné. Ano, jsou i případy, kdy si žena pořizuje mnoho koček, psů a káže, že pouze zvířatům může věřit. Muži ji zklamali a tento čtyřnohý mazlíček je ten nejlepší parťák.
Jsou ženy, které si přehnaně pořizují zvířata, protože třeba touží po miminku a ono nepřichází. Pak jsou ale i ti lidé, kteří mají zvířata rádi za každých podmínek a není potřeba v tom hledat něco špatného. Určitě existují i varovné extrémy. Jak se říká: všeho s mírou! Extrémy nesvědčí nikomu a poukazují na nestabilitu člověka. "Lidé žijící v extrémech většinou od něčeho utíkají nebo právě extrémy kompenzují nespokojenost v životě," říká psychoterapeutka pro děti a dospělé Lucie Mucalová.
Zvíře jako záplata?
"Pokud víme, ze láska ke zvířatům je až přehnaně pečující a neumíme si představit, že bychom měli dávat lásku i partnerovi, pak je potřeba se zastavit a uvědomit si, zda tento život chci takto žít nebo jen vlastně utíkám a to úžasné zvíře je pro mě jen nálepka na rány. Pak je možné kdykoli vyhledat pomoc odborníka.
Každý jsme autorem svého života; jaké si to uděláme, takové to máme. Pokud nás něco trápí, řešme to, ať si pak nemusíme hledat záplatu na vlastní bolest a nespokojenost ve zvířeti, alkoholu a podobně. Jediným úkolem člověka je být šťastný. Ať děláte cokoli, ať žijete s kýmkoli, klaďte si otázku, zda jste v tom spokojení a šťastní," doporučuje Lucie Mucalová.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
