Lucie Kolaříková

Lucie Kolaříková je psycholožka. Na jejím webu najdete meditace ke stažení zdarma, které můžete zkusit aplikovat do svého života a pozorovat změny.

Vystudovala  interkulturní, manažerskou a klinickou psychologii na univerzitě v Regensburgu. Na toto studium navázala výcviky a kurzy zaměřenými na transakční analýzu, neurolingvistické programování (NLP), koučování, systemické konstelace, spirituální inteligenci, ženský sebe rozvoj a mnoho dalšího. Během roku pořádá semináře na téma sebeláska, vnitřní dítě nebo práce se stresem. Žije střídavě v ČR a na Bali, má dvouletou dceru. Více o Lucii se dozvíte na www.luciekolarikova.cz.

"Další prezentaci v našem týmu povede jedna má kolegyně. Je úžasná snad ve všem a někdy bych jí nejradši podrazila její krásné nohy, jak mě štve. Je krásná, vtipná, chytrá, lidi na oddělení se předhánějí, aby s ní mohli jít na oběd. Od té doby, co přišla, si někdy bezdůvodně připadám hloupá a k ničemu. Nesnáším ji, ale pokud mám být upřímná, chtěla bych být jako ona."

Vyprávěla mi klientka na Skypu. Popsala ukázkový příklad, jaké je trápení, když zapomeneme na své kvality, začneme se srovnávat, sebe umenšovat a jinou ženu vyzdvihovat.

Signály ke změně

Když k sobě přistupujeme jako k ošklivému kačátku, jsou závist a žárlivost přirozené, ale hlavně zdravé obranné reakce, které nás nepříjemnými pocity informují o tom, jak škodlivě jsme vyhodnotili situaci. Sevřený hrudník, oheň v žaludku, vztek nebo vzlyk v krku, špatný spánek. Těmito pocity nás naše moudřejší já informuje, že musíme nutně změnit smýšlení o sobě. Musíme se přestat snižovat a pak to přestane bolet.

Závist a žárlivost jsou tedy užitečnými ukazateli nízké sebehodnoty a sebelásky. Zkuste se pomocí následujících bodů zorientovat v tom, odkud přichází vaše pocity žárlivosti a závisti, a přečtěte si také, jak situaci řešit. Uvidíte, že vaše sebevědomí, radost z vlastního života a odvaha brzy narostou.

Zapomínáte si hledět svého?
Navykli jsme si na srovnávání a žijeme v iluzi, že se máme vzájemně napodobovat, jako kdysi ve školce, když rodiče říkali památné věty typu "podívej, jak si Tonička nechala učesat copánky, měla bys taky". Ano, inspirace je skvělá, ale jen když od druhých odkoukáme něco, co do našeho života pasuje. Najděte v sobě dost disciplíny, že se budete starat o sebe a svůj rozkvět a přestanete koukat přes plot. Jen kvalita, hloubka a vášeň vašeho příběhu se počítá, tak si ho pořádně hýčkejte. Hledejte odpovědi na otázky: Co mi dělá dobře? Co mě posouvá dál? Kdy mám radost? Co se mi opravdu líbí? Kým jsem opravdu já? A kousek po kousku tak víc žijte a realizujte samu sebe.

Připadá vám život nespravedlivý?
Je to trefa do černého. Život opravdu nadělil každému jinak a nepomůže brečet nad svým údělem a druhým závidět. Je třeba se naučit žít se skutečností, že jste nedostala do vínku stejnou krásu jako sousedka a nevzal si vás milionář jako kamarádku ze školy. Nejlepším řešením je dospěle přijmout fakt, že tak to je a hotovo. Je ale přirozené, že malá holka ve vašem srdci cítí křivdu, že nemá stejné možnosti a šance. A je důležité, aby ta dospělá ve vás ji podpořila, objala a utěšila. Malá holčička v každé ženě potřebuje čas od času slyšet, že je vše v pořádku, že je milovaná a dost dobrá. Dopřeje si láskyplná dostaveníčka se sebou a buďte si laskavou mámou i rádkyní.

Neodpíráte si náhodou něco?
Závist nám často ukazuje, že zatímco si jedna po své příležitosti sáhla, druhá kolem ní chodí jako kolem horké kaše. A pak ji to žere. Problém je ale jen v tom, že pokud jste váhavá, tak si něco odpíráte, děláte velkou věc z něčeho, na co máte, a necháte převládnout strach. Nejdete opravdu za tím, kam vás to táhne, a jiná žena vám to pořádně zazrcadlí. Existuje pravidlo: co druhým závidíme, to můžeme mít. Proto kdykoli si všimnete, že někomu závidíte, hned rozpitvejte, co a kde vy si odpíráte a co nejdřív po tom jděte. Začnete se v životě posouvat rychle dopředu, budete spokojená a s ostatními ženami nebudete muset bojovat. Není o co, protože máte všechno.

Zapomínáte na své kvality?
Když se vnitřně zmenšujeme vedle nějaké úžasné ženy - bohyně, tak jsme pravděpodobně zapomněly, že i my jsme bohyně. Protože i zde platí, že dokážeme závidět jen to, co v nás rezonuje, tak nám jistojistě ta úžasná modla zrcadlí něco, po čem si můžeme také sáhnout a bude nám pak dobře. Například žena-voják zabrnká na struny jen ženě, která v sobě má také vojáka, ale potlačuje to a stojí místo toho doma u plotny. A ta by měla přehodnotit svůj život, odložit vařečku a sdělit rodině, že jejím snem je jet na misi a uskutečnit to. Pak ji může veškerá závist opustit a zažije úžasné životní naplnění. Dovolme tedy těm, kterým závidíme, aby nám na naše struny řádně zabrnkaly a donutily nás rozkvést do té krásy a naplnění, které nám prospívá.

Jak se naučit sebelásce: Zkuste náš návod a budete šťastnější číst článek

Životní styl

Možná nevidíš rub, ale jen líc?
Situace a život každé z nás má své světlé a stinné stránky. Když závidíme, obvykle si neumíme představit, že ta úžasná situace, kterou zažívá sousedka, má opravdu a naprosto vážně svá proti. Přijměte fakt, že nevidíte všechny aspekty situace, na kterou se díváte. Nemusíte žárlit na zamilovaný pár, který vám bolestně připomíná krizi ve vašem manželství, protože neznáte zkoušky, které zažívá za zavřenými dveřmi. Nic není jen růžové a nic není jen černé. Každý má svou směs barev a hlavní je žít svůj příběh nejlíp, jak umíme, a věřit, že kdyby pro nás tím nejlepším nebyl, tak bychom ho takový nedostaly.

Teď můžete pocity závisti a žárlivosti považovat ze své spojence. Pomáhají nám zmapovat, kdy samy sebe potlačujeme, podléháme strachu, nedovolujeme si dost. Kdy zapomínáme dělat svůj život nezapomenutelnou jízdou.

Další zajímavé články a meditace najdete na www.luciekolarikova.cz.

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková