reklama

Než žít se srabem a lhářem, raději žít sama!

V redakci nás zaujal e-mail, který začínal zajímavě: ,,Hned na úvod chci zdůraznit, že nejsem feministka a chlapy mám v podstatě ráda. Jen kdyby nebyli takoví srabi!" Aby vám úvodní věty daly smysl, zde je celý příběh čtenářky Vlaďky.

Foto: Profimedia.cz

V redakci nás zaujal e-mail, který začínal zajímavě: „Hned na úvod chci zdůraznit, že nejsem feministka a chlapy mám v podstatě ráda. Jen kdyby nebyli takoví srabi!" Aby vám úvodní věty daly smysl, zde je celý příběh čtenářky Vlaďky.

První poznatky, že mužští při řešení citových, vztahových a vlastně veškerých problémů zrovna hrdinové nejsou, jsem získala doma. Táta byl a je hodný, veselý, pracovitý chlap, ale co si odmala pamatuju, jakmile nastala situace, kdy bylo nutné učinit závažné rozhodnutí, za někým dojít a sdělit mu ne zrovna líbivé informace, obhajovat svoje názory, schoulil se do křesla a s rukou sevřenou na levé straně hrudníku, mámu prosil: „Haničko, já na tyhle věci nejsem, sáhni, jak mi buší srdce! Zařídíš to, viď?"

Na problémy u nás doma byla máma

Jako holka jsem to moc nevnímala, ale když jsem začala žít s prvním partnerem, v mnohém mi otce připomněl. Stejně jako on i Jarda se pupínkoval, když bylo třeba likvidovat problémy. Po dvou letech mě jeho laxnost přestala bavit, sbalila jsem tašky, pronajala garsonku a do hlavy uložila mantru: „Než žít se srabem, raději žít sama!" Moji mantru nahlodávaly kamarádky, které si ze mě utahovaly. „Tos teda objevila Ameriku! To je přece stará věc, že chlapi před problémy zavírají oči a nic nechtějí řešit. Jestli se s tímhle, i když nijak povzbuzujícím, faktem nehodláš smířit, tak tě doživotní singles nemine."

Růžové brýle jsem navždy odložila

Nenechala jsem se jejich skeptickými názory, ani dalšími dvěmi nevydařenými známostmi zviklat a když jsem poznala Radka, svého budoucího manžela, byla jsem si jistá (ach, ta moje naivita), že jsem kápla na chlapa a velkým CH! Do svatby jsme spolu, bohužel - v tomto případě je toto slovo klíčové - žádné zásadní problémy řešit nemuseli, takže pravou povahu svého manžela jsem začala poznávat až po svatbě. A k mému velkému zklamání jsem poznala, že je stejná „baba", jako je můj otec i moji tři bývalí partneři. Když nás vytopil soused (pracoval na ministerstvu) a Radek za ním odmítl zajít a záležitost vyřešit, ruply mi nervy.

 „Mně je fuk, že dělá na ministerstvu! Sakra, je to nájemník jako každej druhej a když nám vytopil byt, tak buď zajistí malíře, nebo nám proplatí fakturu! V čem je problém?!" Manželův argument, že kvůli takové prkotině si to se sousedem nehodlá rozházet a strop vymaluje sám, nadobro zlikvidoval zbytky mých ideálů o něm. A taky lhal. Když nám odstřihli internet a jindy zase přišel výhružný dopis kvůli třem nezaplaceným nájmům, do očí mi tvrdil, že to je určitě administrativní chyba, protože on to zaplatil. Nebylo těžké zjistit, že chyba nebyla v administrativě, ale v manželovi.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat...

Poslední kapkou do pomyslného poháru trpělivosti byla Radkova nevěra. Chystala jsem se do čistírny a proto jsem u jeho saka  zkontrolovala kapsy. V pravé jsem našla růžovou vizitku jakési Veroniky, na jejíž zadní straně bylo namalované srdíčko a text: Miluju tě, divochu! Líbá tvoje tygřice, málem jsem vzteky explodovala. Když jsem Radkovi mlčky podala onu vizitku, zrudnul a začal koktat, že vůbec neví, o co jde a že to je určitě legrácka od kamarádů.

Dohnal mě k tomu, co jsem udělat nechtěla - před ním jsem jistě sladké Veronice zavolala. Nemluvila jsem s ní - než hovor přijala, Radek mi z ruky mobil vytrhnul a konečně (co mu taky zbývalo) kápnul božskou. Dala jsem mu týden na to, aby se k té slečně - nebo kamkoli jinam - odstěhoval.
Radka jsem nevyhnala a následně se s ním nerozvedla kvůli tomu, že mi „zahnul" - kdo z nás za vlastní věrnost může dát ruku do ohně? - ale že už jsem jeho lží a zbabělosti měla dost. Nejsem na chlapy zahořklá, ale že jsou to zbabělci a lháři mi už nikdo nevymluví!

Máte podobnou zkušenost? Vlastní, nebo jen z doslechu?

Co si o tomto tématu myslíte vy? Povídejte...

Tento a další podobné soukromé problémy bude už tento čtvrtek řešit Dámský klub na rádiu Frekvence 1. Váš názor tak možná zazní i na vlnách tohoto rádia.

 


 

Stach: Nenechám si vzít radost ze života. Dnes jsem klidnější, věda nám dala řešení | Video: Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama