Nespočítala bych, s kolika muži jsem spala
Když chlapi střídají partnerky a odmítají trvalý vztah, okolí to nijak nepobuřuje a pro mnohé jsou takoví týpci frajeři. Když se ale stejně chová žena, okamžitě dostane nálepku lehké děvy.
Když chlapi střídají partnerky a odmítají trvalý vztah, okolí to nijak nepobuřuje a pro mnohé jsou takoví týpci frajeři. Když se ale stejně chová žena, okamžitě dostane nálepku lehké děvy.
Zdá se mi to nefér a nevidím důvod, proč by tuto „výsadu" měli mít pouze muži," postěžovala si v e-mailu čtenářka Lucie, která právě takový „svobodomyslný" životní styl vyznává...
Je úplně fuk, že je 21. století - na zkostnatělých názorech společnosti ohledně „tolerovaného" počtu partnerů žen se nic moc nezměnilo a obávám se, že hned tak nezmění. Tak aby ženská nebyla braná jako děvka, kolik chlapů má „povolených"? Tři, pět, šest už je moc? Bylo by skvělý, kdyby si každý hleděl svého a držel se moudra: žít a nechat žít.
Okamžitě se přestaň chovat jako coura!
Týden před sedmnáctinama jsem poprvé okusila sex a narozdíl od většiny žen se mi to hned napoprvé líbilo. A protože jsem odjakživa byla živel, zvídavá, netrpěla předsudky a ničemu novému se nebránila, tyto vlastnosti se mi v souvislosti se sexem náramně hodily. Do devatenácti jsem si vedla deník a do něj zapisovala jména kluků, s kterými jsem chodila, i pikantní detaily z našeho sexu. Jenže pak ho objevila máma a byl oheň na střeše. „Lucie, netušila jsem, jak příšerný život vedeš! Nebo se ti zdá normální za dva roky vystřídat devět kluků a navíc si ty prasárničky, který s nima provádíš, ještě zapisovat?
Copak si neuvědomuješ, jakou nám děláš ostudu?
"Jestli nechceš, abychom si tě přestali vážit a lidi si na tebe ukazovali prstem, přestaň se chovat jako coura!" Věděla jsem, že hádat se, je zbytečný - s mámou nás dělil pětadvacetiletý věkový rozdíl a navíc její rodiče byli silně věřící a vychovávali ji podle své víry a přesvědčení. Nezměnila jsem se, jen jsem přestala psát deník.
Sex pro mě byl a je skvělou relaxací
Po gymplu jsem začala chodit na vysokou. Práva jsem si vybrala protože mě tenhle obor velice zajímal a navíc jsem měla možnost bydlet na internátu a tudíž utéct z „dozoru" rodičů i místních drben. Na máminy námitky, že hodina dojíždění by mě přece nezabila, jsem měla připravené argumenty: „Když budu bydlet na koleji, líp splynu s kolektivem a taky se chci naučit starat sama o sebe." Nevím, jestli mi to máma zdlábla, ale bylo mi osmnáct, takže uznala, že „vodění za ručičku" skončilo. Po zabydlení se na koleji pro mě nastaly úžasný časy. Moje spolubydlící, stejně jako já, po „vážné" známosti netoužila a proto jsme si ohledně pánských návštěv bez problému vyšly vstříc. Ale moje „promiskuita" na učení vliv neměla a já po celou dobu studia patřila k premiantům třídy i školy. Když se mě spolužačky ptaly, jak to dělám, že mi učení tak jde, upřímně jsem odpovídala, že hnacím motorem a nejlepší relaxací je pro mě sex.
Můj život lidem nevoní, ale nikomu neubližuju
V současné době je mi osmatřicet a protože moje advokátní kancelář za jedenáct let praxe získala skvělé renomé, o klientelu, a tudíž i finance, nemám nouzi. Můj „nevázaný" soukromý život mi naprosto vyhovuje a nehodlám na něm nic měnit. Už dávno mám otázku mateřství vyřešenou - děti mi nic neříkají a takzvané naplnění mi přináší moje profese, které podřizuji vše.
Hodně lidí mě odsuzuje, ale to mi je fuk a žádnými výčitkami netrpím - určitě je moudřejší si přiznat, že děti nechci, než je „povinně" mít a pak na ně kašlat. A vůči mužům výčitky taky nemám - hned na začátku každému řeknu, že se na nikoho nechci vázat a od „vztahu" očekávám pouze občasné rozptýlení a sex. A taky upozorním, že věrnost neočekávám, ale ani neslibuju. Jistě, jsem sobec, ale svým jednáním mužům (pokud přistoupí na má pravidla) neubližuju, nedusím je hádkami, žárlivostí, výčitkami, nemusí mě finančně podporovat, zpovídat se mi a už vůbec nerozvracím jejich manželství.
Hodně lidem se to nebude líbit, ale jsem si jistá, že já svým „nemorálním" chováním škodím daleko méně než většina „spořádaných" spoluobčanů!
Máte podobnou zkušenost? Vlastní, nebo jen z doslechu?
Co si o tomto tématu myslíte vy? Povídejte...
Tento a další podobné soukromé problémy bude už tento čtvrtek řešit Dámský klub na rádiu Frekvence 1. Váš názor tak možná zazní i na vlnách tohoto rádia.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
