reklama

Miluji ho, ale je zadaný: Proč je dobré znát základní pravidla všech milenek

Podle společenských pravidel by měl být článek o tom, jak je vztah se zadaným partnerem toxický a odsouzeníhodný. Jenže my se bavíme o lásce! A v té to nikdy není černobílé.

Foto: iStock

Mnohé průzkumy z posledních let hovoří jasně. Přibývá vztahů, kdy se jeden (někdy dokonce oba partneři) zamiluje jinde. I z vašich mailů vyplývá, že mnoho z vás v takovém paralelním vztahu funguje.

O tom, že není morální randit s mužem jiné ženy, asi není nutné mluvit. Dost žen, které znám, by dalo ruku do ohně, že ony by něco takového nikdy neudělaly. Jenže vesmírné zákony mají smysl pro humor, takže často se stává, že zapřisáhlé mravokárkyně podobný vztah potká. A kde byla jejich proklamovaná morálka? Pojďme se ale na lásku k zadanému muži podívat. Ne okem podváděné partnerky a ne okem muže, ale ženy "bokovky", která to všechno spískala. Je opravdu vždycky ta zlá? Tady jsou příběhy některých z nich…

Démon alkohol

"Marcela jsem znala z práce léta. Vždycky se mi líbil, ale byl ženatý a mě ani nenapadlo, že by mezi námi mohlo něco být. Vztahy se mi moc nedařily, jeden mě podváděl, druhý nechtěl mít děti. Mně táhlo na pětatřicet a vztahová karta moc dobře nevypadala. Na vánočním večírku, který proběhl krátce po jednom z mých rozchodů, jsem se 'zlískala', jak zákon káže, a probudila se ve svém bytě vedle Marcela. O počestné přespání zjevně nešlo. Přiznal se mi, že s manželkou několik let nespí a rád by měl čistě sexuální vztah se mnou. Měla jsem asi říct ne, ale mně se to na začátku zdálo jako dobrý nápad. Jenže Marcel je prima, rozumíme si, a tak za pár měsíců přestalo jít jen o sex. Má dvě malé děti a já bych jim otce nikdy vzít nechtěla, a tak náš vztah 'pytlíkujeme', když je čas. Jednou za pár měsíců jedeme na víkend, ale budoucnost to nemá. Domluvili jsme se, že když se objeví jiný muž, který by mi mohl nabídnout rodinu a zázemí, odejdu. Ale zatím to nějak nejde a asi ještě chvilku nepůjde," píše svůj příběh Hanka, která je zamilovanou "bokovkou" více než dva roky.

Když už lásku nečekáte

Petra je vdaná, i když ne zrovna šťastně. S partnerem sice mají navenek hezký vztah, ale ona sama ho popisuje jako "provozní". Vychovávají dvě už větší děti, nehádají se a vlastně by se dalo říct, že se jim daří dobře. Jenže Petra žije ve vztahu tak nějak sama. Její manžel nemá zájem o povídání si, plánování, prostě jakoukoli komunikaci, je spokojený s životem "vedle sebe". A co je pro Petru nejhorší, nemá zájem o sex. Takže sotva čtyřicetiletá žena drží nedobrovolný sexuální půst už několik let. "Abych byla upřímná, historie mých vztahů je tak zoufalá, že manželství, ve kterém žiju, je to nejlepší, co mě vlastně potkalo. S blížící se čtyřicítkou jsem se smířila s tím, že každý holt nemůže mít všechno a že mě láska a hezký sex prostě nečekají," napsala mi.

Jenže, jak se říká, člověk míní… před rokem Petra potkala kamaráda, kterého neviděla už mnoho let. Domluvili se na kávě, kam díky shodě nečekaných okolností přišel se svým kamarádem, kolegou z práce. "Na pohádky ani zázraky nevěřím, ale když jsem Honzu, tedy kamaráda mého kamaráda viděla, najednou mi bylo jasné, že tohle bude průšvih. I když je to hezký muž, není vlastně můj typ. Ani se na první pohled nezdálo, že bychom měli něco společného, přesto mi bylo jasné, že potkávám někoho, na koho se mi bude jen velmi těžce zapomínat," líčí Petra autenticky seznámení. Nejprve nevěřila, že se ještě uvidí, natož že by se mohlo něco stát. Ale shodou okolností se potkali ještě mnohokrát a vznikl mezi nimi románek. "Je to pro mě opravdu těžké, nevěřila jsem, že někdy potkám lásku. A potkala jsem muže, který je přesně podle mých představ. Nikdy mi nic nesliboval a já ani nečekám, že odejde z domu kvůli mně. O citech se ze zásady nebavíme a já nechci nikomu rozbíjet rodinu, na druhou stranu si ani neumím představit, že bychom se už neviděli. Situaci zachraňuje jen to, že jsem si v tom svém citově nenaplněném životě zvykla nic nečekat a v nic nedoufat. Vím, že to jednou skončí, že opravdu odejde, a snažím se na to připravit," řekla mi smutně Petra a já ji v tu chvíli opravdu nemohla zařadit do škatulky bezcitných rozvraceček vztahů.

Zůstat, nebo utéct pryč?

Pokud jste se vědomě napasovala do škatulky "bokovka" nebo vás tam zavál  život, snažte se především nepropadnout emocím. Psychologové se shodují, že žena, která se cíleně nerozhodla rozvrátit vztah, ale "jen" se zamilovala do zadaného, by se měla řídit podle několika pravidel a rozhodně nepropadat dramatu a emocím. 

  • V prvé řadě je důležité si přiznat, v jaké situaci jste se ocitla, nenalhávat si, že je váš vztah něčím výjimečným, neslibovat sama sobě, že tohle je jiné, a stejně tak neupadat do depresí.
  • Také je zásadní si dát nějaký časový horizont, ve kterém jste ochotná v takovém vztahu být "bez vývoje". Tedy pokud se nic nezmění, jste ochotná počkat na něj rok, nebo snad dva?
  • Pokud je ženatý, je důležité přemýšlet i nad jeho rodinou, nesnažit se ignorovat fakt, že má děti, ani problémy, díky nimž se vlastně ocitl ve vaší náruči.

Hlavně nic nečekejte

Pokud máte přes to vše pocit, že tento muž není jen "lovec zážitků a sexu", ale že by stálo za to na něj počkat, tak si zvykněte na základní pravidlo všech milenek - nechte věci plynout, naučte se čekat, ale nic neočekávat. A pokud máte vy i vaše kamarádky pocit, že vám věci přerůstají přes hlavu, nebojte se vyhledat psychologa, který vám s danou situací pomůže.

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama