Pokud například jeden z partnerů potřebuje divočinu, musí zároveň akceptovat, že druhý potřebuje nějaký čas, než se dostane do fáze, kdy na něj může divočina fungovat. "Je to velmi individuální. Především jde ale o to mít představu o vlastních i partnerových potřebách a hledat kreativně cesty k jejich naplnění," míní odbornice.
