reklama
 

Mám doma cholerika. Po 15 letech už vím, jak to přežít!

Můj manžel je nevyléčitelný cholerik. Vztekal se dokonce i v den naší svatby, na moje narozeniny, o každých Vánocích. Ví moc dobře, že je tím pro mnohé nesnesitelný, ale nedokáže to ovládat. A tak jsem si na to zvykla.

Foto: Isifa

Můj manžel je nevyléčitelný cholerik. Vztekal se dokonce i v den naší svatby, na moje narozeniny, o každých Vánocích. Ví moc dobře, že je tím pro mnohé nesnesitelný, ale nedokáže to ovládat. A tak jsem si na to zvykla.

Cholerika vytočí každá maličkost. Všechno, co by jiný přešel s klidem, s mávnutím ruky nebo dokonce pousmáním, je pro cholerika problém. Důvod ke zvýšení hlasu, řvaní na všechny a stěžování na všechno, na celý svět. Každou maličkost dovede cholerik přeměnit na obrovskou katastrofu, která brzdí vývoj celého lidstva.

Je to prostě tak. Někteří cholerici se možná částečně dovedou ovládat, ale myslím, že se jim nikdy nemůže podařit svoji výbušnost úplně regulovat. Alespoň jednou za čas se někde musí projevit. 

Cholerikovi se musíte smát

Musím říct, že i můj muž ji za ta léta, co jsme spolu, mírně eliminoval. Ale vzteká se pořád. A já to už skoro nevnímám. A pokud ano, přijde mi to spíš k smíchu.

Ale nebylo to tak vždycky. Na začátku jsem z toho byla zoufalá, brala jsem si to hrozně osobně. Měla jsem pocit, že se tak často vzteká kvůli mně. Byla jsem po uši zamilovaná a s nasazenými růžovými brýlemi jsem neustále přemýšlela, co dělám špatně - jak to, že ho můžu pořád tak vytáčet?

Čtěte také: Jak velkým problémem jsou každodenní hádky?

Po každém jeho výbuchu následovaly dlouhé rozhovory a hádky, já jsem celou noc probrečela. Až později mi jeho kamarádi pomalu vysvětlili, že je to normální. Že takový byl vždycky a že to není ničí vina, tím méně moje. Prý by se vztekal, i kdyby byl sám na pustém ostrově, je to zkrátka jeho povaha. 

Pomohli mi kamarádi

Všichni si na to zvykli a měli ho rádi, byl jedním z nejoblíbenějších členů party. A tak jsem si řekla, proč bych ho nemohla brát stejně jako jeho kamarádi? Proč bych se s ním kvůli tomu měla rozcházet, když si jinak dokonale vyhovujeme?

Bylo to hodně náročné, ty jeho nadávky mi často braly veškerou energii. A on si to naštěstí uvědomoval, moc se snažil s tím něco udělat, vždycky se hrozně omlouval a to mi pomáhalo. Ujišťovalo mě to v tom, že mě miluje stejně jako já jeho a že mu na nás záleží.

Postupem času se mi skutečně podařilo ty výlevy vůbec nevnímat. Došlo mi, že když na ně nebudu reagovat, tím dříve ho zase přejdou, mraky odplují a zase bude jen sluníčko. 

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Takže teď, po patnácti společných letech, se mi to zdá jako hračka. Začne se vztekat, a já automaticky beru do ruky časopis, pouštím hudbu nebo mezitím odpovím na esemesky kamarádkám. Na tu chvíli, kdy je v afektu, ho vůbec neposlouchám, aby mě ty jeho negativní myšlenky neovlivňovaly. On se mezitím vyvzteká a je klid. Někdy se tomu dokonce společně zasmějeme. 

Pokud máte doma podobného partnera, věřte, že se s tím dá žít a tohle je ten nejúčinnější recept. Pokud to tedy není ten typ cholerika, který je k tomu všemu ještě navíc agresivní, mlátí věcmi a neváhá bít ani vás. V takovém případě je lepší vzít nohy na ramena.

Jestli ale máte cholerika podobného tomu mému, držím vám palce, abyste si na to také zvykla, protože pokud je váš muž jinak ideální, byla by velká škoda, kdyby kvůli tomu váš vztah zkrachoval.

Více o životě s cholerikem se dozvíte už dnes v pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Chcete si problémy vyříkat? Jen to ne!

Práci nehledá, živím ho já. Jak to změnit?

3 nejčastější chyby v sexu, kterých se ženy dopouštějí

Pomsta odhozené manželky. Dianne se po rozvodu kvůli mladší milence náramně baví | Video: Instagram/Dianne Laurance
reklama
reklama
reklama