Láska na zapřenou: Když jsou oba zadaní, a přesto bez sebe nemohou existovat
Láska bohužel není tak černobílá, jak by si společenský kodex přál. Naopak, její barevná škála je více než pestrá. Často se proto stává, že jste vdaná, váš milenec ženatý, přesto si nedokážete říct sbohem. Proč vlastně?
Romantická láska jako z filmů je snem mnoha žen, klid a porozumění v láskyplném vztahu je snem mnoha mužů, přesto někdy se karty osudu zamotají a my skončíme ve vztahu, který je více než společensky nepřijatelný…
Jenže i v těchto vztazích, "o kterých se nesmí mluvit", bývá hlavním tématem láska, aspoň u jednoho z aktérů vždycky. Za jejich vznikem stojí nespokojenost, nedostatek citu a porozumění nebo sexuální abstinence v oficiálním vztahu. Často také strach, abyste odchodem z neuspokojivého partnerství nebo manželství nezničili život dětem.
Láska a smutek
Příběh paní Liliany jsem vybrala za všechny, je v něm totiž propojeno hned několik momentů, které se ve vašich příbězích často opakují. "Vdávala jsem se ani ne tak z lásky, jako z touhy po miminku. Manžela jsem ráda měla a myslím, že jsem si ani neuvědomila, že to, co k němu cítím, není skutečná láska, ale spíš přátelství. Manžel si se mnou krátce po svatbě přestal povídat, více se věnoval svým zájmům a ty moje ho přestaly zajímat. Za dva roky se nám narodil syn a já neměla několik let čas na přemýšlení o našem vztahu. O to více se pak rozjelo, když bylo synovi pět. V té době totiž skončil náš sexuální život, dodnes nevím proč. Můj manžel není zlý člověk, stará se o nás hezky, ale vlastně odmítá komunikovat, takže ani v tomto jsem z něj vlastně důvod 'nedostala'.
Jsem pracovně vytížená a syna miluji nade vše. Chvíli jsem si proto myslela, že to, co ve vztahu chybí, zvládnu vyřešit další prací a věnováním se synovi. Jenže psychika hlodá, začaly mě přepadat pocity tíživého smutku, občasný pláč, když jsem byla sama. I když se manžel chová hezky, žijeme vedle sebe jako dva přátelé a o ničem nemluvíme… Pak jsem potkala Milana. Náš románek začal asi dva měsíce po tom, co jsme se potkali, a trvá už tři roky. Kromě pohody a prima povídání je s ním i skvělý sex. Problém je, že je ve stejné situaci jako já, i když cítím, že mě má moc rád, nikdy to neřekl nahlas a náš vztah staví do roviny pracovně-sexuální. Já si díky němu uvědomila, jak až neuspokojivé je moje manželství, vím, že s manželem nezůstanu navždy, ale mám velké výčitky vůči synovi, který manžela miluje," otevřeně popisuje svůj život Liliana.
A co názor odborníků?
I ten se různí, někteří terapeuti říkají, že pokud člověk takto intenzivně cítí, že vztah či manželství, ve kterém žije, je vlastně u konce, protože nefunguje, měl by odejít. "Pokud žena zůstává v nefunkčním modelu vztahu, působí to neblaze na její psychiku. I kdyby měla souběžně jiný vztah, vlastně se "neměla špatně" nebo nechtěla odcházet kvůli dětem, není to dobré. Každý člověk má právo na kvalitní vztah - lásku, porozumění i sexuální život -, pokud tyto složky nefungují, není důvod ve vztahu setrvávat," píše párový terapeut Frank Mancini. Na druhou stranu názor některých jeho kolegů se různí. "Pokud je vztah vyhořelý, ale pracuje na bázi přátelství, není nutné dělat ukvapená rozhodnutí a odcházet, zejména když jsou děti malé. Pro někoho je přátelství ve vztahu, pocit, že se máte na koho spolehnout a že děti mají oba rodiče, důležitější než sexuální vztah a intenzivní city," píše kouč Kris Byrnes.
V hlavní roli já
Sobectví je bráno jako něco ošklivého, a často když chce jít člověk vlastní cestou, je okolím označován za sobce. Na druhou stranu z mnoha psychologických výzkumů posledních let vyplývá, že když nejsme schopni stavět sebe také někdy na první místo, nejsme schopni si dopřát to, co naše psychika a tělo žádají, a celý život jen myslíme na ostatní, je to špatné, pro psychiku často devastující.
Neberte tedy, prosím, sebe na lehkou váhu. Na city není žádný vzorec, stejně jako na vztahy. Jediné, co je důležité, mějte stále na paměti, že na lásku má právo každý. Proto pokud je váš partnerský vztah vyhořelý a přijde vám do života někdo, kdo vás naučí znovu uvěřit v lásku, nic si nevyčítejte. Jen přemýšlejte, jak si se situací poradit, ublížit co nejméně lidem, ale také neublížit sobě. Když nevíte kudy kam, navštivte psychologa, který s vámi situaci rozebere a promyslí různé možné cesty.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
