reklama
 

Kdo nejvíc nenávidí ženy? Přece ženy samotné!

Ženská řevnivost je snad vrozená. Zatímco chlapi se dokážou porvat, ale také držet při sobě, něžnému pohlaví obvykle nadhled schází. Proč se ženy k sobě chovají tak konkurenčně?

Foto: Isifa/Thinkstock

Ženská řevnivost je snad vrozená. Zatímco chlapi se dokážou porvat, ale také držet při sobě, něžnému pohlaví obvykle nadhled schází.

Proč se ženy k sobě chovají tak konkurenčně? Snad za to může sama příroda. Viděli jste někdy hejno bílých labutí, ke kterému se snaží připojit jediná černá? Její odlišnost ji předurčuje k smrti. Družky z hejna se na ni vrhnou a klovou a klovou... Je to kruté a cílem je zabít odlišnost, i když ostatním neškodí. Zlikvidovat! V lidském podání nejčastěji pomluvou, výsměchem, intrikami.

Jde o přežití druhu?

Ošklivé přirovnání, viďte? Spousta žen má skvělou kamarádku nebo partu přítelkyň, ve které se cítí dobře. Obvykle však stačí, aby se mezi nimi objevil jen trochu zajímavý muž, a báječné vztahy se rázem změní v bitvu o jeho pozornost. Snad je kdesi hluboko v nás ještě pořád zakódovaná jeskynní potřeba přežití pod ochranou silného "samce".

Doporučujeme - Nejlepší kamarádka: Proč je lepší ji nemít?

"Byly jsme úžasná a sehraná parta, čtyři ženské kolem třicítky - sportovní, vzdělané, kamarádky od střední školy, kde jsme závodně hrály basket. Vyrazily jsme si na Balkán - týden na hory ve Slovinsku a týden na vodě v Chorvatsku. Po horách jsme chodily samy, prostě idyla. Ta harmonie, ten skvělý pocit z kamarádství! Pak jsme přejely do Chorvatska, kde se k nám přidal najatý vodácký instruktor. A vypuklo šílenství," vzpomíná s úsměvem Irena, profesorka chemie z VŠCHT. "Bylo proč - ten chlap byl prostě kus: typický predátor s drsnou čelistí, chladným šedým pohledem, svaly jako Schwarzenegger zamlada a profesionálním vojenským výcvikem. Už po prvních pěti minutách jeho přítomnosti se v naší staré, sehrané partě atmosféra úplně změnila. Holky se staly vůči sobě odtažité, každá se snažila zaujmout, jak uměla. Já tehdy byla čerstvě a šťastně vdaná, což mě asi zachránilo od nejhoršího, ale i tak... Štěstí, že on byl důsledně věrný své ženě! Jinak bychom se navzájem snad popraly. A přestože je to už pět let a scházíme se dodnes, tomuto tématu se vyhýbáme."

Nejhorší provinění: ona je JINÁ

Chybí nám nadhled a tolerance, neumíme mávnout rukou nad odlišností či originalitou, zejména když je k lepšímu. A co teprve, když se žena stane matkou! Leckteré jako by tím získaly patent na jedinou správnou pravdu. Jen se zkuste na pískovišti učit francouzská slovíčka, místo abyste si s maminkami povídaly o tom, jak miminko dobře papá!

Čtěte také: Rozvedená? To je špatná matka - a může si za to sama!

"Hodně mě zarazilo, jaká mezi ženami s dětmi panuje řevnivost, závist, soutěživost a žárlivost. Kamarádka, která toužila po synovi, má dceru, a teď mi neustále předhazuje, jak jsou holčičky lepší. Žárlivost z ní přímo kape. Když se můj chlapeček rozbrečí, začne prohlašovat, že její hodné dítě nezapláče. Další kamarádka zase pořád srovnává, co má dítě na sobě, kolik toho už sní, jestli sedí. Stejně se chovají maminky u doktora, na kroužku pro mimča, všude - hrozně mezi sebou soutěží. Chápu, že pro každou ženu je její mimčo nejlepší, ale čeho je moc... Co to do nich vjelo? Je to normální?" ptá se v internetové diskusi anonymně maminka několikaměsíčního miminka.

Nechceš dítě, nejsi žena!

A co teprve, když se žena snaží skloubit péči o dítě s kariérou nebo když dokonce o mateřství nestojí. To je opravdu zle! "Některé ženy si vybudují jednoznačnou identitu, a pokud jiná žena nesplňuje jejich představy - nevaří manželovi teplé večeře, nebo ho dokonce vůbec nemá, není léta na mateřské dovolené, ale buduje si kariéru i při miminku, neuklízí třikrát do týdne - je ta špatná. Často se tak chovají ženy vnitřně nespokojené nebo s nižším sebevědomím," konstatuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová.

A co teprve, když se ženy dostanou do politiky! V roce 2005 vznikla česká politická strana Rovnost Šancí, jejímž cílem bylo prosazení úplného zrovnoprávnění žen ve společnosti (okamžitě vyvolala prudké a dokonce až nenávistné mužské reakce, ale to už je téma na jiný článek). Vypadala velmi zajímavě a podpořily ji třeba režisérky Olga Sommerová a Věra Chytilová nebo feministka Michaela Marksová-Tominová. Už za několik měsíců ale začaly novinářům chodit tiskové zprávy odrážející malicherné osobní spory a vnitřní řevnivost. V roce 2008 byla činnost strany pozastavena.
 
Proč je v nás tolik nenávisti k odlišnosti? Kam zmizela matriarchální síla vzájemné ženské solidarity? Existovala vůbec? Proč spolu soupeří mladé dívky, čerstvé maminky i zralé ženy tak nemilosrdně? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Proč ještě nejste vdaná? Asi jste moc velká mrcha

Chrápání je bezohledné: Může zničit vztah i život

Diagnóza smrt: Můžeme vstát z mrtvých?

Sexy idoly 90. let. Jak hollywoodští fešáci stárnou do krásy | Video: Aktuálně.cz
reklama
reklama
reklama