reklama

Důsledek izolace? Uvědomujeme si hodnoty mezilidských vztahů v rodině

Senioři patří dlouhodobě mezi nejosamělejší sociální skupinu a pandemie koronaviru tomu ještě přitížila. Odloučení od blízkých, strach a stres z nákazy, případně zdravotní potíže jsou pro mnoho seniorů, kteří žijí sami, nesmírně psychicky náročné. Jak jim pomoci a potěšit je i v izolaci?

Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Shutterstock

V Česku se cítí osaměle zhruba 35 procent seniorů: pět procent z toho jsou extrémně osamělí a dalších třicet se cítí osaměle alespoň občas, uvedla nedávno pro Český rozhlas socioložka Lucie Vidovićová z Masarykovy univerzity. "V řadě zemí jsou častěji osamělé ženy nebo nejstarší senioři. U nás to jsou o něco více muži a naopak ti mladší senioři," dodala. Pandemie koronaviru a přísná vládní opatření mají obecně neblahý vliv na psychický stav lidí a osamělost ještě více prohlubují.

Jakmile přišla první letošní vlna pandemie do Česka, vzniklo hned několik iniciativ na pomoc seniorům. Od donášek jídla přes zajištění roušek nebo psychologickou podporu po koncerty pod okny. Všechny z uvedených aktivit zůstávají i na podzim a podpořit je lze například prostřednictvím různých seniorských organizací, jako je Krása pomoci, Elpida nebo iniciativa O krok blíž bojující proti osamělosti seniorů.

Na jaře vznikla také platforma na podporu sociálního podnikání a zároveň seniorů a matek samoživitelek s názvem Breakfaststory. Za každý oběd, který přes platformu zájemce objedná, uvaří daný sociální podnik dvě porce a právě jedna z nich putuje seniorovi či samoživitelce. Platforma navíc zajišťuje také dovoz jídla.

A i na podzim pokračuje pražský projekt #hrajemedooken, koncerty se konají na základě poptávky. Zájemci tím potěší své blízké nebo třeba domov důchodců a zároveň podpoří hudebníky, kteří se kvůli pandemii koronaviru ocitli bez práce.

"Zapojte příbuzné do dění, i když nebydlíte blízko"

Na webu O krok blíže odborníci radí, jak v době pandemie seniorům pomáhat, jak je potěšit a motivovat k různým aktivitám v každodenním životě. Iniciativa například napovídá ptát se neustále seniorů na to, zda nepotřebují nakoupit nebo třeba vynést odpadky, zda mají skutečně vše, co potřebují, a co plánují dělat daný den. Zakladatelé totiž upozorňují na to, že senioři si většinou o pomoc neřeknou.

"Materiální pomoc je důležitá. Neméně ale ta psychická. Můžete proto své příbuzné zapojit do dění, i když třeba nebydlíte blízko. Třeba po telefonu mohou číst nebo vyprávět dětem pohádky, hrát slovní fotbal nebo lodě," doporučují.

Podle Moniky Kopřivové, autorky knih podporující mezigenerační dialog a zakladatelky e-shopů Babičkářství a Familium, si lidé ve složitých situacích mnohem více uvědomují hodnoty mezilidských vztahů v rámci rodiny a přátelství. A ačkoliv společně strávený čas s rodinou nic nenahradí, myslí si, že je nyní důležité udržovat častější telefonický kontakt a případně i videohovory a nepřestávat se zajímat o své blízké.

"Neomezit se jen na běžná témata každodenní rutiny, ale povídat si, ptát se, nechat seniory vyprávět. Třeba si společně zavzpomínat," radí.

Vzpomínkové knížky se používají i v terapiích

Sama před sedmi lety vymyslela knihu na uchovávání vzpomínek s názvem Babičko (Dědečku) vyprávěj. Inspirovaly ji k tomu historky jejího dědečka. Podle Kopřivové je právě teď správný čas se vrhnout na zaznamenávání a uchovávání vzpomínek.

"Vzpomínání jim (seniorům) nejen naplňuje den, ale vrací je do dob jejich mládí. Prohlížejí různé fotografie, vzpomínají na výročí, dovolené i svá nejútlejší léta. Často je motivuje i vidina toho, že budou mít album svých vzpomínek ucelené," říká.

Kromě vzpomínkových knih vymyslela také vyplňovací časosběrnou kroniku rodiny, rodinný kalendář nebo hru Jak to tenkrát bylo? iniciující vzpomínání na rodinné historky. Zájem o ně přitom mají také pečovatelské domovy.

"Senioři v domovech často vyplňují vzpomínkové knížky a oblíbená je i společenská hra Jak to tenkrát bylo?. Dlouhodobě jsem v kontaktu s řadou profesionálů, kteří si v rámci reminiscenčních terapií povídají se seniory o dobách minulých. Prožívání vzpomínek přináší lidem příjemné pocity do celého dne a pohled na nyní prožívané období jim může zlehčit," tvrdí.

"Svět nejstarší generace je plný moudrosti a nadhledu"

Kopřivová také uvádí, že má ve svém okolí příklady toho, jak se pečovatelé v současné situaci snaží v domovech využívat moderní způsoby komunikace a propojovat rodiny například pomocí videohovorů. Seniorům, o které pečují, se zase podle ní snaží najít nové aktivity, zábavu a především je motivovat.

"Svět nejstarší generace je plný moudrosti, životní zkušenosti, ale také nadhledu a klidu a pro nás pro všechny je velmi obohacující," říká.

Ačkoliv je situace ohledně koronaviru složitá, Monika Kopřivová přiznává, že ji těší, že může svými výrobky zpříjemnit seniorům dny. "Uchování a zaznamenání vzpomínek je díky knížkám, Babičko, vyprávěj a Dědečku, vyprávěj, mým osobním posláním. To, že je pro řadu lidí jejich vyplňování programem a aktivitou, která jim ulehčuje a zpestřuje současnou nelehkou situaci, pro mě představuje velké naplnění a je i motivací k mé další práci," říká.

Její podnikání se za posledních pár let rozrostlo. Vyplňovací knihy pro seniory byly přeloženy do několika světových jazyků, včetně řečtiny, portugalštiny nebo maďarštiny. K e-shopu Babičkářství přidala ještě jeden internetový obchod s názvem Familium a v polovině října jí vychází nová kniha 3 minuty pro štěstí, která slouží k zachycování každodenních pozitivních okamžiků.

"Vnímám, že v této často uspěchané době nemáme tolik možností uvědomit si, jaké hezké okamžiky skutečně prožíváme. Každý den přináší něco, z čeho můžeme mít radost a za co můžeme být vděční, i když je to třeba jen maličkost. A často si stačí takové situace jen pojmenovat, abychom zjistili, že je život plný pěkných chvil," říká autorka.

Prokop: Lidí, kteří nechtějí žádná opatření, je málo. Roušky jich odmítá pár procent | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama