reklama

Dítě jako zbraň. Co dělat, když se bývalý partner pořád mstí

Ti nejmladší stojí na pomezí mezi tatínkem a maminkou, a když dojde k rozvodu, neumí si poradit. Právě odcizení a rozchod rodičů je po sexuálním zneužívání a fyzickém týrání třetím nejčastějším důvodem, který děti přivádí do péče psychoterapeutů.

Foto: iStock

"Už několik dní předtím, než má osmiletá dcera Ema trávit víkend u svého otce, je vystrašená, zamlklá a špatně spí. Jenže soud rozhodl, že spolu mají být každých čtrnáct dní, a přes to zkrátka nejede vlak," říká Petra, která po rozvodu řeší napjaté vztahy s bývalým manželem. Z hlediska statistiky nejde bohužel o nic neobvyklého - každý rok přijde v Česku o rodinu žijící v jedné domácnosti přibližně deset tisíc dětí, jejichž rodiče se rozvedou nebo rozejdou.

Po sexuálním zneužívání a fyzickém týrání je rozvod třetím nejčastějším důvodem, který děti přivádí do péče psychoterapeutů. Často si totiž samy neumí poradit s bolestí a nejistotou, které po odloučení rodičů prožívají. "Existují dva základní postoje, jak děti reagují na problémy v rodině. Buď se stáhnou do sebe, nebo naopak veškerou nepohodu projevují směrem ven," vysvětluje lektorka emoční inteligence a speciální pedagožka Ivana Procházková, která se zabývá řešením osobních krizí.

Zeptala se mě, proč jsem zničila rodinu

Pětatřicetiletá Petra rozvod popisuje jako jedno z nejhorších období v životě. "Táhlo se to dlouho. S bývalým manželem jsme se nemohli dohodnout skoro na ničem," popisuje. Teď ji trápí hlavně to, že dcera situaci nenese dobře. "Ema je nesoustředěná a zhoršila se ve škole. Zašla jsem se zeptat na sociální odbor, ale k ničemu to nevedlo. Úřednice mi řekla, že pokud soud rozhodl o dnech, které má dcera trávit se svým tátou, a nic strašného se jí tam neděje, tak do toho nemohou zasahovat," pokračuje Petra.

Bývalý manžel je podle jejích slov "nepříjemný, dominantní a svým způsobem chladný člověk". Než mu dceru každý druhý pátek v měsíci předá, pevně ji k sobě přitiskne a dlouho ji objímá. Když se Emička v neděli večer vrací, je prý zakřiknutá a odtažitá. "Jednou se mě zeptala, proč jsem zničila naši rodinu. Mám pocit, že ji bývalý manžel proti mně poštvává. Jinak si totiž neumím představit, jak by ji tohle mohlo napadnout. Myslím si, že se u něj necítí bezpečně," dodává posmutněle.

Strach a nervozita přichází často od rodičů

"Po telefonu nedokážu odlišit, jestli je dítě stresované proto, že se k němu druhý rodič opravdu chová přísně a pedantsky, nebo jestli ho negativně ovlivňuje například podrážděná matka," říká Jarmila Kubáňková z Linky pro rodinu a školu, která rodinám poskytuje krizovou intervenční pomoc. "Tohle musí poznat odborníci, kteří rodinu vidí tváří v tvář. My nemáme větší ambici než lidem vysvětlit, že dítě není hloupé a většinou naprosto přesně vidí a cítí, co se doma děje. Rodiče se pak diví, že by dítě mohlo strach a nervozitu přebírat od nich, i když k tomu skutečně může docházet," vysvětluje metodička Kubáňková.

Některé spory mezi bývalými partnery však končí ještě dramatičtěji. Čtyřiačtyřicetiletá žena loni za bílého dne unesla tehdy pětiletou dceru. Pomohl jí v tom dospělý syn z prvního manželství a náhodný známý, kteří dívenku vytrhli z náručí babičky v Praze-Uhříněvsi. Matka čekala v přistaveném autě a okamžitě s dcerkou odjela do Brna. Odtud pokračovala jiným autem na letiště ve Vídni, kde ji i s dítětem zadržela policie. 

Obvodní soud ženu nejdříve poslal na šest let do vězení. Po odvolání sice vyvázla s nižší sazbou, ale i tak stráví za mřížemi tři roky. Dvacetiletý syn a přítel, kterého poznala na internetu, dostali dvouleté podmíněné tresty.

Předseda odvolacího senátu pražského městského soudu Jaroslav Cihlář snížení trestu na polovinu odůvodnil tím, že žena byla v zoufalé situaci a jednala pod stresem. S dcerkou se podle soudu mohla vídat jen jednou za čtrnáct dní za dohledu sociální pracovnice.

Rodič si to chce vyřídit ručně

U nás se takových únosů odehraje v průměru asi deset za rok. V dalších případech naštěstí policie nemusí nijak zasahovat, protože neshody se dají vyřešit s pomocí odborníků pro krizovou intervenci. "Většinou se na naši linku obrací rodič, kterému bylo dítě 'uneseno'. Vždycky jsme rádi, když k tomu dojde, protože v tu chvíli s ním cloumají emoce a má chuť udělat ledacos. Častokrát chce zavolat tři statné, vysoké muže a jít si to s druhým rodičem vyřídit ručně nebo mu poškrábat auto. A naším primárním cílem je uklidnit situaci a snížit eskalaci konfliktu," podotýká Jarmila Kubáňková.

"Naší výhodou je, že s lidmi umíme mluvit. Tipuji, že v 70 až 80 procentech zabráníme tomu, aby se problémy dál vyhrocovaly," pokračuje Jarmila Kubáňková. I když to nebývá obvyklé, na linku se občas obrátí i rodič, který dítě "unesl". Už na začátku ale většinou přizná, že udělal hloupost, nemá z toho dobrý pocit a bojí se policie. "My ho ubezpečíme, že trestný čin v podstatě nespáchal, ale rozhodně to nepomůže tomu, aby mu bývalý partner věřil," vysvětluje metodička. 

Není ostuda vyhledat odbornou pomoc 

Jarmila Kubáňková se pak v některých případech snaží volající nasměrovat k psychologovi nebo terapeutovi, přestože to většina z nich rezolutně odmítá. "S tím se setkáváme každý den. Lidé většinou prohlásí, že tam nepůjdou, protože přece nejsou blázni," dodává Kubáňková.

Kam se obrátit?

  • Pokud je dítě pohřešované nebo máte podezření, že je v ohrožení, můžete zdarma zavolat na telefonní intervenční Linku pro rodinu a školu (tel.: 116000).
  • Podporu dětem i rodičům nabízí také společnost Dětské krizové centrum. Odborníky lze kontaktovat telefonicky (tel.: 241 484 149) nebo je navštívit osobně v ambulanci.
  • Informace týkající se rodinných potíží najdete rovněž na webu Právo na dětství. Ten mimo jiné nabízí přehled všech pětatřiceti krizových linek, které fungují v ČR, nebo seznam ověřených neziskovek.

To potvrzuje i loňský průzkum zabývající se dopady rodičovských konfliktů na dítě, který publikovaly Sylva Hőhne a Jana Paloncyová. Podle něj psychologa nebo psychoterapeuta po rozpadu vztahu vyhledalo pouhých 14 procent respondentů. Nejčastěji to udělali ti, kteří ovdověli (35 procent), rozvedli se (17 procent) nebo se rozešli (13 procent).

I traumata samotných rodičů se rozvodem otevírají

Najít důvody emočních zkratů u dospělých nemusí být vždy snadné. "Každý z nás má biologický věk, který odpovídá vrozeným fyzickým dispozicím a našemu životnímu stylu. Vedle něj ale existuje také emoční věk. Spousta lidí zažila od početí, útlého dětství nebo dospívání traumata, která zůstala nevyřešená a uložila se do podvědomí jako druh určité blokády," upozorňuje osobní koučka Petra Jarošová.

"V době, kdy k něčemu takovému došlo, se zarazil jejich emoční vývoj. Stačí, aby někdo například ve třech letech cítil zradu, opuštění nebo nepřijetí. Pokaždé když se pak objeví podobná situace, jedinec automaticky spadne na úroveň prožívání, kdy se mu něco takového stalo poprvé," vysvětluje Jarošová. I když je rodič dospělý, po rozvodu se může snadno projevovat jako malé dítě. Nedokáže si pomoct, protože bolest z podvědomých blokád ho ovládá daleko více než zdravý rozum.

Starou bolest vyřešíte, jen když chcete

Jak tedy postupovat, pokud se lidé chtějí zbavit nevyřešených, nastřádaných bloků? "Metody existují, jenže většina lidí je nechce použít. Vycházejí z pochopení, že nepřítelem není náš partner nebo někdo, kdo nám ho odvádí, ale naše vlastní nevyléčená bolest, která neumožní situaci vidět s pochopením a odstupem. Nehledáme vnějšího viníka, ale skutečnou příčinu, která leží téměř pokaždé v obou partnerech. Vždy se totiž přitahují lidé se stejnými blokádami a vzorci," popisuje Petra Jarošová. Starou bolest lze vyléčit, ale základem je, že to dotyčný opravdu chce. Většina lidí vidí svět černobíle rozdělený na oběti a viníky. Pokud ale rodiče vnímají situaci tímto způsobem, děti budou trpět dál.

Podle Petry Jarošové je nejlepším řešením nepodmíněná láska nebo alespoň přátelství vůči bývalému partnerovi. "Nikoho nemůžeme donutit, aby nás miloval navždy. Sami sebe také nepřesvědčíme, abychom žili s někým, s kým nám není dobře. Ale i tak můžeme zůstat blízkými přáteli a být tím nejlepším příkladem pro děti, jak řešit obtížné situace," uzavírá koučka.

Soustřeďte se na to, co můžete ovlivnit

Obrátit se při řešení náročného období k sobě a vlastnímu prožívání doporučuje také speciální pedagožka Ivana Procházková. "Každý člověk může vždycky ovlivnit jenom způsob, jakým vnímá určitou situaci. Nad ostatními tu moc nemá," dodává.

Když bude dítě vyrůstat mezi dvěma různými protipóly, pořád je tu možnost, že ho přitáhne ten zdravější. "Soustřeďte se tedy na to, co můžete dělat vy sami, ne na to, co ovlivnit nedokážete," uzavírá Procházková.

Prokop: Lidí, kteří nechtějí žádná opatření, je málo. Roušky jich odmítá pár procent | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama