reklama

Varování: Děti vám zničí dosavadní život. Jak se neproměnit v rodičovskou zombie

Martin i Magdaléna doufají, že životní fáze, v níž se ocitli, je jen přechodným obdobím, které se zmírní nebo ustane. Rodičovství překopalo celý jejich dosavadní život, a i když své děti milují, nikdy si takovou únavu nedokázali představit. Stagnuje také jejich vztah. Běžná partnerská konverzace ustoupila neustálému vyjednávání o praktických věcech a rovnocenném rozdělení úkolů. Jak to přežít?

Rodiče často zažívají frustraci z toho, že něco není tak, jak by si přáli.
Rodiče často zažívají frustraci z toho, že něco není tak, jak by si přáli. | Foto: Shutterstock

"S manželkou spolu prakticky netrávíme čas, protože se snažíme udržovat domácnost, uklízet, vařit. Starší syn vyžaduje neustálou pozornost a špatně spí, stále si s ním musíme hrát. Dá se říci, že neexistuje rodinná konverzace," říká 33letý Martin, táta tříapůlletého syna a patnáctiměsíční dcery. 

"Takové klasické odpoledne vypadá tak, že kolem páté přijdu z práce, doma najdu jednu až tři plačící osoby, hračky, pleny, kapesníky, to vše na místech, o kterých si člověk nemyslí, že se tam vůbec mohou dostat. Snažím se děti zabavit, ženu uklidnit, něco třeba uvařit," svěřuje se Martin, který pracuje na vysoké škole. Dodává, že i když s manželkou tušil, že to bude těžké, realitu si představit nedokázal. 

"Nečekal jsem, že prakticky vymizí partnerský život, z člověka se stane zombie, co se přesouvá z místa na místo. Nikdy jsem si nemyslel, že únava z něčeho jiného než z fyzické aktivity je tak neskutečně jiná a náročná na zvládnutí," popisuje. Pocity, že "takhle to už dál nejde", přemáhají jeho i manželku několikrát týdně. "Děti jsou stále nemocné, ale i tak dost živé a těžko se unaví. Člověk je utahaný z práce, z chodu domácnosti, ze snahy udržovat nějaký společenský život. Poslední dobou si říkáme, že je to jen období, že to prostě musí ustat nebo se zklidnit," říká. 

Rodičovství je zkouška vztahu

Jak jí dá mateřství zabrat, nečekala ani kulturní manažerka Magdaléna, máma 21měsíčního Oty. "Hlavně jsem netušila, že tak rychle a snadno sklouzneme k tradičnímu nastavení, které představuje model ženy v domácnosti pečující o dítě a muže vydělávajícího peníze. Stávající systém sociální podpory a společenský úzus k tomu ale systematicky směrují. Když chce člověk vzdorovat a jít na to jinak, je to hrozně náročné," říká 31letá žena, která má jako kulturní manažerka velkou zodpovědnost za finance i další lidi. 

Svůj současný vztah s partnerem popisuje jako krizi, která - když se zvládne - jejich partnerství posílí. "Je to velká zkouška vztahu, hlavně co do rovnoprávnosti a spravedlivého dělení péče o dítě a domácnost. Soustavně musíme komunikovat a vyjednávat," říká Magdaléna, která zpočátku neúnavně upozorňovala na výčet oněch "neviditelných úkonů", které musí provádět v domácnosti. 

"Pak jsem se naučila delegovat. Taky jsme museli začít plánovat, abychom byli schopní vůbec něco stihnout a zažít," popisuje a dodává, že rodičovství ovlivnilo úplně vše v jejím dosavadním životě. "Trávení volného času - který neexistuje, můj denní režim, to, s kým se stýkám, i to méně viditelné - základní hodnoty, to, jak chápu vlastní tělo a konečně sama sebe,"  vyjmenovává Magdaléna.

Dejte průchod emocím, ulevte si 

Klienty vývojové psycholožky, traumaterapeutky a autorky blogu "Rodičovství… wtf?" Xenie Majznerové jsou právě rodiče, kteří potřebují s novou životní situací poradit. "Někteří dokonce upřímně litují, že nemohou své rozhodnutí změnit. Říkají, že kdyby věděli, co je v rodičovství čeká, raději by děti neměli," popisuje. "Jiní svého rozhodnutí nelitují, ale samotné rodičovství v nich vyvolává náročné emoce. Odhaluje tolik starých traumat a spouštěčů silných reakcí, které spotřebovávají spoustu energie, že jsou přehlcení a vyčerpaní."

Majznerová nicméně upozorňuje, že jakékoliv emoce, které rodičovství vyvolává, jsou v pořádku. Nejčastěji je to frustrace z toho, že něco není tak, jak by si pár přál. Řešení ale existují. "V první řadě můžeme změnit situaci, která nás frustruje. Pokud například víme, že nám chybí čas pro sebe, můžeme požádat rodinu nebo kamarádku, jestli by nám dítě nepohlídala," popisuje. Aby se její klienti ve svých pocitech vyznali a zjistili, co je frustruje, dává jim praktický domácí úkol:

"Napsat esej ‚O co přicházím, protože jsem teď máma nebo otec‘. Pomáhá to si přiznat pocity, které prožíváme, a že jsme opravdu něco ztratili. Uznáme tím své emoce a umožníme jim plynout," radí. Dalším řešením je pláč. "Když cítíme marnost, že situaci změnit nemůžeme, slzy jsou způsob, jak emocionální napětí uvolnit," vysvětluje. Třetím způsobem je agrese, kterou Majznerová doporučuje vybít ve hře. "Pořídit si boxovací pytel, chodit zpívat, tančit, běhat, zahrát si s dětmi polštářovou bitvu, křičet jako paviáni. Pomůže to jak dětem, tak rodičům," říká. Nejvíce terapeuticky pak podle ní působí hry, které napodobují naše obvyklé způsoby vyjádření frustrace. "Někdo preferuje křik, další dupání, třetí mlácení, čtvrtý trhání," vyjmenovává.

Doma nemusí být vždy uklizeno

Péče o partnerský vztah pak spočívá především ve společném trávení času. "Vztahu prospívá hra a rituály. Tedy aktivity, ve kterých neřešíme výsledek, ale užíváme si proces. Je to aktivní forma odpočinku, jako humor, poslouchání hudby, tanec, koncert, kino, restaurace. Rituálem může být rande jednou týdně nebo měsíčně, večerní film nebo konverzace, když děti usnou," radí odbornice.

Jako poslední zmiňuje Majznerová důležitost zeptat se sám sebe, zda nemá na naší frustraci podíl přesvědčení, které zčásti nebo úplně neodpovídá realitě. "Například víra, že doma musí být vždy uklizeno, že děti mají spát celou noc nebo že má být jídlo jen domácí." Taková přesvědčení můžeme podle Majznerové občas opustit a dát přednost jiným věcem: "Vztahu s dítětem, partnerem a vlastnímu odpočinku," vyjmenovává. 

Dříve měla rodina více rukou, dnešní rodiče jsou na to sami

Podle psycholožky to ale není primárně rodičovství jako takové, které musí být náročné. Na vině jsou podle ní podmínky, ve kterých dnes vychováváme děti. Zatímco dříve se o potomky staral celý kmen, dnes je to jeden či dva dospělí. "Moderní rodičovství vytváří velký tlak na rodiče, aby dítě respektovali, aby poskytovali dost kontaktu, aby plnili jeho potřeby a vytvářeli vhodné podmínky pro jeho vývoj. Pro takovou péči ale dítě potřebuje dospělého, na kterého má dobrou vazbu. To znamená, že není ve stresu, nemá depresi a je na potomka napojený v přítomném okamžiku. A to je pro běžného rodiče často sci-fi," vysvětluje. 

Málokterý rodič má vždy po ruce další dospělé, kteří se o dítě dokážou postarat, aby si zajistil nejzákladnější fyziologické potřeby, jako najíst se nebo si v klidu dojít na záchod. "Žijeme v nukleárních rodinách, z různých důvodů jako vzdálenost, práce nebo nezájem," říká Majznerová.

Jako řešení nabízí koncepci kaskádové péče kanadského vývojového psychologa Gordona Neufelda, která předpokládá hierarchii péče. "Když o dítě pečuje maminka, tatínek může pečovat o ni, prarodiče či kamarádi mohou pečovat o rodiče. Když o dítě pečuje tatínek, může o něj pečovat maminka. S tím souvisí tvorba lokálních komunit, nalezení náhradních babiček a dědečků," říká. 

Jiní to možná zvládají líp. Ne nezbytně. 

Na to konto si Magdaléna s kamarádkami prvorodičkami založila svépomocnou skupinu Mámy sobě. "Je to pro mě zásadní podpora, nevím, jak bych se bez ní obešla," říká a utěšuje se tím, že je to jen období, na které bude s láskou vzpomínat. "Aspoň to tak všichni tvrdí," komentuje. Martin se zase utěšuje domněnkou, že podobně to mají i ostatní, jen o tom nemluví. 

"Je těžké přiznat si, jak je to pro mě náročné období?" říká Martin. "Třeba rodičovství jiní snášejí mnohem lépe a mají to třeba mnohem náročnější. Ale ve chvílích, kdy se mnou naše dítě nechce mluvit, ani trochu neposlouchá a vy se snažíte nedělat scény, nebo nedej bože sahat k násilí, v tom okamžiku se ocitám na hraně a zvažuji, co jsme udělali špatně," svěřuje se mladý otec

Pohled "zasloužilého" otce

Osmačtyřicetiletý Filip, táta dětí ve věku 12 a 15 let a pracovník v kulturní sféře, s odstupem času říká, že je pro spokojený rodinný život naprosto klíčové nikdy nespadnout do setrvačnosti, rutiny, neztratit zájem a pozornost. "Zkušenost naše i vrstevníků je taková, že rodičovství je natolik individuální záležitost, že se na to dobře připravit nelze. Musíte skočit, respektive jste vhozeni do vody a plavete," říká.

Vzpomíná, že největší zkouškou pro něj byly zpočátku rodičovství konflikty, které měly se ženou, pochybnosti a diskuse ohledně toho, zda oba dělají dost. "Na druhou stranu jsme ale pořád cítili, že to má smysl a že se učíme fungovat jako tým. Často jsme byli na prášky a málokdy to bylo doma ideální, ale tmelilo nás to a spojovalo," říká.

Udělejte si na sebe čas

Pro "zachování příčetné mysli" jsou podle něj nezbytné "malé záchranné rituály". Zatímco on měl své "tátovské čtvrtky", kdy se zdržel mimo domov, žena měla volné sobotní odpoledne, kdy sám vyrážel s dětmi ven. "Důležité je mít také stále na paměti, že vše je přechodné. Žádné krize, nemoc, trabl, tu nebudou věčně. Děti se vyvíjejí a proměňují rychle. Vždy jsem přátelům říkal: Neboj, za čtvrt, půl roku to bude jinak, on nebo ona se to naučí," popisuje. 

Psycholožka Majznerová říká, že kdyby se v aule plné rodičů zeptala, kdo alespoň jednou cítil, že mu před rodičovstvím bylo líp a po bezdětnosti se mu stýská, určitě by se zvedlo několik rukou. "Často si myslíme, že jsou to jen naše prožitky, které se ostatních netýkají. Když se jich na to ale v bezpečném prostředí zeptáme, zjistíme, že v tom nejsme sami," uzavírá. 

Video: Mateřský vztek ztvárňuje v komiksech: Občas dostanu radu, že mám dětem nafackovat (9.12.2022)

Mateřství je někdy k vzteku. Do určité míry mi pomáhá se z toho vykreslit. Rodiče se s mými komiksy ztotožňují, působí to na ně terapeuticky. | Video: Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama