Čekala jsem dítě, partner si prosadil potrat
Děje se to bohužel dnes a denně. Jsou spolu klidně i roky a bez snažení a vysazení antikoncepce najednou otěhotní. Ona dítě v hloubi duše možná i chce, on však ne. Tak se dítěte vzdá...
Co se děje před interrupcí a co po ní? Ptala jsem se psychoterapeutky pro děti a dospělé Lucie Mucalové.
Říkala jste, že tuhle "Sophiinu volbu" řešíte v ordinaci často. Jak takhle niterně bolestnou životní zkušenost ženy vnímají?
Často od klientek slýchávám: "Dítě ke mně mělo přijít, ale jen na krátký čas, ale nikdy na něj nezapomenu." Dítě, nebo vlastně "omyl" jim vstoupil do života. Už od začátku tyto ženy věděly od svého partnera, že si dítě nepřeje. Byla to férová hra. Karty byly rozdány už na začátku vztahu. Muž má třeba dítě z předchozího vztahu, nebo si vůbec nepřeje stát se otcem. Tyto ženy si přesto dobrovolně takového partnera zvolily - životního parťáka, se kterým mají spoustu plánů, ale jen plánů, které se týkají jen jich dvou… pro nikoho dalšího už dveře nejsou otevřeny. A pak žena otěhotní třeba i přes antikoncepci.
Jaké otázky si musí zodpovědět žena, která je v šoku ze svého nečekaného těhotenství?
Těch otázek, které si žena v duchu klade, je celá řada: "Milovaný partner, nebo dítě? Copak si můžu miminko nechat? Vždyť jsem na začátku vztahu řekla, že si i miminko nepřeji. Bude to partner cítit jako zradu? Mám mu tuto zprávu říci, nebo se mám s miminkem v tichosti rozloučit? Zvládnu být matkou, i když můj partner opravdu řekne, že dítě NE? Co když mě partner pošle na interrupci, jak se mám zachovat? Jsem ochotná v takové chvíli opustit muže svého života? Říct, neříct? Co mám vlastně dělat? Co vlastně já sama chci a co nechci?"
Co všechno nám napoví reakce partnera?
Hovory s partnerem ženám v mnoha směrech dokážou otevřít oči. V takových okamžicích uvidíte jeho pravou tvář. Pokud na vás křičí: "Jak se to mohlo stát, ať okamžitě jdete na interrupci...." Tak se samy sebe zeptejte - opravdu je to láska vašeho života, když v takových chvílích takhle mluví? I když je zaskočený? I když to neplánoval?
Reakce mužů mohou být různé. Někteří muži striktně řeknou "já, nebo dítě", jiný muž vás vyslechne, mluví s vámi, hledá cesty, je upřímný. Může říci, že si neumí dítě ve svém životě představit, že vůbec neví, jak bude po narození reagovat, jestli se s tím smíří, nebo ne, ale dá vám jistotu, že tak či tak se postará. Další skupina mužů to vezme jako hotovou zprávu a přes všechny zákazy vás podrží a podpoří v tom, že to spolu zvládnete.
Co je na celém problému nejzásadnější?
Chování muže a přístup k vám. Zda vám dá vůbec šanci, abyste se mohla rozhodnout, jak vy sama cítíte. Zda vám dá najevo, že vy sama máte právo rozhodovat o svém těle.
Jak se ženy vyrovnávají s tím, když se nakonec pro interrupci rozhodnou?
Ženy, které se rozhodnou pro interrupci, protože muž je pro ně v danou chvíli více, protože chtějí dodržet slovo, které na začátku vztahu padlo, protože jim přijde nefér a hlavně jim přijde bolestné, aby se narodil "omyl", prožívají vnitřní boj, bolest, mají silný šrám na duši. Takové ženy říkají, že na klinice při zákroku nechávají kus sebe. Jako by tam nějaká jejich část umřela. Prožívají silné hormonální bouře, tělo se po interrupci musí vzpamatovat, hlavně se musí vzpamatovat psychika ženy. V hlavě může být ještě dlouhý čas rozbouřené moře.
Co se pak stává se vztahem?
Rozhodně takovéto rozhodnutí nemusí vztah zničit. Může ho posílit. Nebo už vztah nebude jako dřív. Takový šrám může lásku velmi poznamenat, je to ovšem individuální. Znám i páry, které si touto bolestnou lekcí prošly, a i přesto jim život seslal další dítě, které už se stalo jejich součástí, radostnou součástí.
Pár rad, jak lépe zvládnout odchod miminka:
1) Dejte si čas. Po zákroku bude vaše tělo plné hormonálních zvratů. Můžete sebe i partnera nenávidět, mít pocity hnusu, být zlá na sebe, muže, všechny okolo, můžete mít pocit, že jste zklamala, selhala a váš partner je totálně nezodpovědný tvor, sobec, co nevidí nikoho než jen sebe… na všechny tyto emoce máte právo. Dovolte si je projevit. Jedině tak se vaše duše může opět uzdravit.
2) Až toho budete schopna, mluvte se svým mužem o všem, co se událo. Mluvte o tom, co prožíváte. Dovolte si být zranitelná, křehká, nehrajte si na hrdinku, že to zvládnete, naopak, nechejte se objímat.
3) Nejste divná, když pláčete u filmů, kde jsou děti nebo kde se odehrává váš příběh. Slzy budou nějaký čas přicházet, budou k nezastavení. Jen čas to zahojí. Nespěchejte na sebe.
4) Hodně odpočívejte. Dejte svému tělu lásku. Hýčkejte se plnými doušky. Potřebujete teď nabírat fyzickou i psychickou sílu.
5) Pracujte na odpuštění nejdříve sobě. V danou chvíli jste jednala tak, jak jste cítila, tak, jak jste měla sílu.
6) Pokud je váš vztah poznamenán, máte dvě možnosti. Odejít, nebo pracovat na odpuštění partnerovi, případně můžete vyhledat pomoc odborníka.
7) Veďte vnitřní rozhovory, zda opravdu dítě v životě nechcete. Miminko, které odešlo, vám jasně ukázalo, že se můžete stát mámou. Sice přišlo jen krátce, ale mělo vám tyhle zprávy předat. Teď je jen na vás, zda opravdu se role mámy chcete vzdát, nebo si uvědomíte, že je to pro vás důležité, proto musíte od tohoto muže pryč, jelikož jeho stanovisko znáte.
8) Pokud bolest neodchází a stále se trápíte, vyhledejte pomoc psychologa nebo terapeuta.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
