reklama
 

Byla mi nevěrná! S mým nejlepším kamarádem...

Nevěra je stejně stará jako lidstvo samo a je jako mor - nezničitelná, zhoubná, dlouho neviditelná. Své ,,viry" roznesla po celé planetě a léky na ni neexistují. Neumírá se na ni, jen příšerně bolí a duše se dlouho hojí. Libor se před dvěma roky zařadil mezi miliony těch, které tato ,,pandemie" zasáhla. Jenže on měl tu smůlu, že ho zasáhla hned dvakrát...

Foto: Profimedia.cz

Nevěra je stejně stará jako lidstvo samo a je jako mor - nezničitelná, zhoubná, dlouho neviditelná. Své „viry" roznesla po celé planetě a léky na ni neexistují. Neumírá se na ni, jen příšerně bolí a duše se dlouho hojí. Libor se před dvěma roky zařadil mezi miliony těch, které tato „pandemie" zasáhla. Jenže on měl tu smůlu, že ho zasáhla hned dvakrát...

Když mi Marek, kterého jsem nebral jako kamaráda, ale jako bráchu, provedl tu sviňárnu, znali jsme se jednadvacet let. Ve druhé třídě se Marek přistěhoval do našeho města a od té chvíle se z nás stala nerozlučná dvojka. A tak bylo logický, že když jsem se před třemi roky ženil, nemohl mi za svědka jít nikdo jiný než on. Ten z mojí svatby ale nadšený nebyl.

Byl jsem hodně naivní a pitomej

„Je ti pětadvacet a už se ženeš do chomoutu? Ty musíš?" Zavrtěl jsem hlavou. „Nemusím, ale až Marcelu uvidíš, pochopíš, proč si ji chci vzít. Ona je tak krásná, že pořád trnu, že mi ji někdo přebere. A aby se to nestalo, vezmu si ji." Kamarád si zaťukal na čelo. „Ty si myslíš, že když jí navlíkneš prstýnek, že tím tomu zabráníš? Prober se a ještě si tu svatbu rozmysli." To ani náhodou! Nejenže jsem do Marcely byl šíleně zamilovaný, ale já skutečně věřil, že když bude moje žena, už se „konkurence" nebudu muset bát. Kdyby se tenkrát konala Olympiáda troubů, s přehledem bych zvítězil.

Jenže kde vzít prachy a nekrást?

Marek, který u ženských vždycky slavil větší úspěchy než já, byl z Marcely paf. „Teď už chápu, proč se o tuhle krásku bojíš. Tak ať vám to dlouho vydrží." To jsem si samozřejmě přál i já a dělal psí kusy, jen aby mojí nádherné ženě nic nechybělo. Jenže oproti Markovi, který po svém tátovi převzal zajetou výrobnu lahůdek a peníze se mu jen sypaly, jsem na tom finančně byl bledě. Když mi po dvou letech Marcela řekla, že by chtěla k moři a já musel zahanbeně přiznat, že na to nemáme, dostal jsem vztek a přemýšlel, jak vydělávat víc peněz. A tak jsem o radu požádal Marka. „Kšeft bych pro tebe měl, jenže by ses s Marcelkou moc neviděl." Šlo o to, že bych z jeho výrobny po práci rozvážel bagety. „Objedeš pár pump a supermarketů a do jedenácti jsi doma. A víkendy budeš mít volný." Sice se mi nelíbilo, že bysme se přes týden s manželkou moc neviděli, ale když mi Marek řekl plat, nebylo nad čím váhat.

Místo brokovnice jsem zvolil jiný „zbraně"

Moje finanční situace se hodně zlepšila a já své drahé dopřával to, po čem toužila. Sice jsem byl uhoněnej jako pes, ale šťastný úsměv Marcelky mi za tu dřinu stál. Marek se opět ukázal jako báječný přítel a občas se u nás večer zastavil a manželce dělal společnost. Nežárlil jsem, svému nejlepšímu příteli i své ženě jsem naprosto důvěřoval a byl v klidu. Po necelém roce tahle pohoda skončila... Jako každý večer jsem rozvážel bagety a asi po dvou hodinách jsem zjistil, že nemám doklady. Nezbylo mi než přerušit rozvoz a jet domů.

Když jsem před barákem uviděl Markovu pýchu, poslední model bílého mercedesu, pomyslel jsem si, jak oba překvapím. Jenže „překvapený" jsem byl já - už v předsíni jsem zaslechl zvuky, které se s ničím nedají splést. Obrovské ponížení, lítost a zklamání po pár vteřinách vystřídal nepoznaný vztek a touha se pomstít. Potichu jsem odešel do garáže a přemýšlel, jak je ztrestám. Když jsem očima zavadil o černé spreje a krejčovské nůžky, hystericky jsem se zasmál a šel na věc! Nejdřív jsem se vyřádil na bílém „meďáku", který po nasprejování (vévodily kosočtverce) a propíchaných pneumatikách už rozhodně luxusně nevypadal, a potom byla na řadě Marcela.

Vtrhnul jsem do ložnice, Markovi dal pěstí a i když jsem byl přesvědčený, že ženu bych nikdy nedokázal uhodit, v ten moment se moje přesvědčení vypařilo. Chytil jsem Marcelu za její nádherný, dlouhý vlasy, uštědřil jí políček a dvěma stisky nůžek ustřihl její blonďatou chloubu. Asi to bude znít uboze, ale Markovy koktavé omluvy a manželčin vyděšený obličej a brek, mi dělaly dobře a trochu se mi ulevilo. Aspoň v tu chvíli...

Marcelu jsem vyhodil ještě ten večer a s Markem, pro kterého jsem od toho incidentu přestal pracovat, jsem dodnes nepromluvil slovo. I když ti dva se rozešli, vím jistě, že tenhle podraz jim odpustím. S rozvodem jsem se už vyrovnal, ale se ztrátou nejlepšího kamaráda se nevyrovnám nikdy.
Libor, Ostrava

Máte podobnou zkušenost? Vlastní, nebo jen z doslechu?

Co si o tomto tématu myslíte vy? Povídejte...

Tento a další podobné soukromé problémy bude už tento čtvrtek řešit Dámský klub na rádiu Frekvence 1. Váš názor tak možná zazní i na vlnách tohoto rádia.

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama