reklama

Bojíte se druhých? Sociální fobie jsou na vzestupu

Sice jsme díky moderním technologiím teoreticky všichni v dosahu všech, ale prakticky se osobních kontaktů mnozí z nás děsí. Čeká nás izolovaná budoucnost zavřená mezi čtyři stěny pokoje, napojená na všechny přístroje světa?

Foto: iStock

Sociální fobici trpí strachem z kontaktu s jinými lidmi. Obávají se, že je ostatní zkritizují až odsoudí, že nepodají očekávaný výkon.  Nebo že selžou, že budou trapní, a proto se snaží těmto situacím vyhnout.

Pokud se situaci vyhnout nemohou a dostanou se do obávané situace, dostaví se u takového člověka tělesná reakce typická pro úzkost jako je například bušení srdce, chvění, pocení, zvýšené svalové napětí, pocity prázdnoty v žaludku, sucho v ústech, pocity horka nebo chladu a bolesti hlavy.

Začátky v dětství

"Sociální fobie začíná ve velmi raném věku. Přibližně čtyřicet procent onemocnění se rozvíjí před desátým rokem a v pětadevadesáti procentech začne před dovršením dvaceti let. Tento časný rozvoj obtíží může způsobit odchylku od zdravého vývoje dítěte. Příznakem v tomto raném věku bývá silný stud, plachost, úzkost před návštěvami a podobně," vysvětluje klinická psycholožka Lenka Nová. Léčba sociální fobie nastává v okamžiku, kdy se jedinec trpící touto chorobou vyhýbá sociálním kontaktům, takže se hendikepuje v práci i osobním životě. To má pak silně negativní dopad na jeho schopnosti vzdělávat se, pracovat, bavit se nebo navazovat partnerské vztahy. Léčení bývá zdlouhavé, někdy dokonce i celoživotní a to jak léky, tak především soustavnou psychoterapeutickou péčí.

Příklady ze života

"Ve své terapuetické praxi se mi opakují podobné příběhy: Prvním příkladem je osmatřicetiletá letá žena, která ke mně přichází po tom, co ji opustil partner. Žena je nápadně hubená, zcela uzavřená do sebe. Postupně se dozvídám, že ji vždycky bavil zpěv a hudba, v jiných oblastech včetně chování v kolektivu byla spíše plachá a trémistka. Šla proto za hudbou, byla přijata na konzervatoř, kterou celou vystudovala a odmaturovala.

Během studia se ji však tréma zhoršovala tak, že před zkouškami a vystoupeními zažívala muka. Po ukončení studia už nikdy nezpívala. Hledala práci samostatnou, nezávislou na kolektivu, proto si našla práci pečovatelky starých lidí, s nimiž měla v jejich bytech individuální kontakt. Protože partner byl jejím jediným vztahem v Praze, po jeho odchodu zvažovala návrat do rodné vsi k matce, která k ní byla a je velmi kritická a zřejmě jí bude pomáhat v jejím podnikání.

Neschopnost rozvinout vlastní dospělost

Druhým příkladem je žena po čtyřicítce, která se neustále červená, obává se, že se ztrapní a trpí pocitem, že je prázdná a nemá druhým co nabídnout. Ve svém pokusu o hodnotný dospělý život se stala terčem finančního podvodu i ze strany partnera (pro svou uzavřenost nerozvinula své sociální dovednosti a hlavně odhad na lidi) a musela se vrátit domů k rodičům. Může pracovat pouze v rodinné firmě svých bratrů, které dobře zná. Obě ženy vlastně nemohou pro svou sociální fobii rozvinout svůj dospělý život a musí žít v "náruči" své primární rodiny," vysvětluje Lenka Nová.

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama