5 věcí, které ve vztahu řešíme zbytečně a kazíme ho tím

Zkuste se zamyslet nad tím, jestli není někdy lepší být zticha, než se pouštět do sporů, které stejně nikam nevedou.

Foto: Isifa/Thinkstock

Zdenka Tomis 25. 9. 2014

Vztah bez hádek a výměn názorů asi neexistuje, ale často si vyčítáme naprosté hlouposti, nebo se zbytečně trápíme věcmi, s nimiž stejně nic nenaděláme, anebo co hůř, jen si namlouváme, že jsou špatně. Zkuste se proto na chvíli zamyslet nad tím, jestli není někdy lepší být zticha a myslet na něco hezkého, či dělat něco užitečného, než se pouštět do sporů, které stejně nikam nevedou.

Jaké problémy tedy řešíme nejčastěji a pokaždé úplně zbytečně?

1) Nedostatek lásky

Po určité době si uvědomíme, že už nám partner nevyznává lásku každých pět minut, a začneme mít pocit, že by měl, jinak náš vztah upadá. Někdy láska skutečně vyprchá, ale většinou se prostě jen člověku omrzí pořád dokola nahlas opakovat to samé, ale cítí to pořád stejně. Takže dokud za něj mluví jeho činy, nechte ho žít a nevynucujte si větší lásku a náklonnost. Mohlo by ho to začít dost štvát.

2) Žárlivé scény

Partner odjíždí na služební cestu, nebo jde slavit kamarádovy narozeniny a vy máte strach, že se tam spustí s kolegyní či dávnou kamarádkou? A máte pocit, že když mu o svých obavách budete vyprávět, nebo snad dokonce začnete dělat scény, aby nikam nechodil, tak ho tím přesvědčíte, aby vás nepodváděl? Naopak, spíš mu k tomu ještě poskytnete důvod. Pamatujte si, že když vám váš drahý bude chtít "zahnout", udělá to, i kdybyste se modlila ke všem bohům najednou.

3) Zlozvyky

V každém vztahu se řeší něco jako zapomenuté hrníčky ve dřezu, zvednuté záchodové prkénko, vymačkaná pasta a další "důležité" maličkosti. Občas si partner dá říct, a nějaký svůj zlozvyk se odnaučí. Někdy s ním ale nepohnete a pak je lepší si na to prostě zvyknout a naučit se s tím žít, než na něj několik let v kuse nesmyslně ječet. Takže pokud je váš partner třeba nedochvilný, prostě mu vždy říkejte čas o hodinu dřív, a máte klid.

4) Bývalé partnerky

Kdo ví proč často chceme znát všechny detaily o všech ženách, s nimiž náš nový partner byl před námi. Chceme vědět, jak vypadají, jaké jsou, čím se živí, zkrátka čím více detailů, tím lépe. Jenže pak se to všechno dozvíme a jistě najdeme něco, v čem je dotyčná lepší. Má lepší postavu, víc vydělává, umí narozdíl od nás řídit a podobně. A pak se tím trápíme a bojíme se, jestli se náš protějšek k ní zase nevrátí, když je lepší. A co hůř, ještě s tím otravujeme jeho. Přitom kdyby chtěl být se svojí bývalou, nebo s kýmkoli jiným, tak přece není s námi, že?

5) Vztahovačnost

Spoustu partnerských konflitků vzniká kvůli tomu, že si vezmeme osobně něco, co se nás původně vlastně vůbec netýkalo. Partner třeba přijde naštvaný z práce, nebo prostě zrovna nenávidí celý svět, protože mu v metru někdo ukradl peněženku, a my si automaticky myslíme, že jeho hněv patří nám, že za něj v podstatě můžeme my. A tak mu to začneme vysvětlovat, vyčítat, ptát se... Až nakonec ten hněv nám opravdu patří. Úplně zbytečně.