reklama

Zůstal jsem sám s dítětem. Ženu nehledám!

"Zůstal jsem sám se svým dítětem. Přítelkyně od nás odešla, když byly Bastíkovi 2 měsíce. Jsme jen my dva a náhradní matku nehledám!" Tak začíná svůj příběh Adam, kterému utekla přítelkyně a nechala ho na pospas rodičovství.

Foto: Profimedia.cz

O tom, že je život někdy krutý, se přesvědčil i Adam, který nám napsal, jak náročné je starat se o malé dítě úplně sám. Přesto si zvykl na určitý režim a jiná žena by mu jej narušovala. Proč přítelkyně opustila dítě i jeho? A jak svou roli mámy i táty zvládá?

Nikdy jsem nevěřil, jak je těžké starat se o dítě 24 hodin denně. Přesto jsem na svého syna nesmírně pyšný a ty chvíle strávené s ním bych za nic na světě nevyměnil. Někdy se mi chce vzteky řvát, když něco nezvládnu, ale musím se zastavit, nadechnout se a jít to zkusit znovu, nic jiného mi totiž nezbývá...

Budu táta

S přítelkyní jsme nedávno oslavili šestileté výročí. Byl to zajímavý vztah plný hádek, ale vždy jsme se k sobě vrátili. Ona neustále někde pobíhala kvůli práci a já jsem měl to štěstí, že jsem mohl dělat z domova. Neměli jsme na sebe moc času, ona jako produkční prostě nestíhala a já neměl zájem se s ní trmácet na všechny ty společenské akce. Mám rád svůj klid.

Jednou večer jsem si šel zaběhat, když jsem se vrátil, našel jsem Terku na podlaze, jak se snaží uklidnit nějakým podivným dechovým cvičením, byla šíleně naštvaná. Asi půl hodiny jsem z ní páčil nějaké informace, ale jediné, co stále opakovala, bylo, že ona to prostě nedá, nezvládne a jak se to mohlo stát. Snažil jsem se ji uklidnit, ale moc dobře to nešlo. Nakonec na mě štěkla, že za to můžu já a zabouchla se v koupelně.

Ten večer jsem se musel hodně snažit, abych zjistil, co se stalo. Ale nevěřil jsem vlastním uším. Budeme mít dítě!

Radost a vztek

Myslel jsem, že se zblázním. Děti jsem samozřejmě chtěl, ale Tereza mi úplně vyrazila dech s tím, že teď nemůže mít děti, má hodně práce a prý půjde na potrat. V životě jsem se nikdy tak nevztekal jako tenkrát. Já jsem to dítě chtěl!

Doporučujeme: Dávám dítě do školky, cítím se jako krkavčí máma 

Nakonec jsem ji přesvědčil, aby si dítě nechala, ale musel jsem slíbit, že se o něj postarám tak, aby ona nemusela přerušit práci, kterou dělá. V duchu jsem ale doufal, že až se to malé narodí, přemůžou ji hormony, nebo co to ty ženský po porodu zachvacuje, a ona ještě ráda zůstane doma a užije si mateřství, prostě ji to změní.

Konečně je to tu

Tereza těch devět měsíců přímo protrpěla. Každou chvíli si přála, aby už bylo malé venku. Cítila se jako obr, který neovládá své tělo. A jak jsem předpokládal, ještě týden před porodem byla v práci, takže zatím se žádná mateřská proměna nekonala.

Co se týče zařizování kolem malého, pokojík, oblečení, kočár a všechny ty malý kraviny, ty si prostě objednala přes internet a mně oznámila, ať to dám dohromady. V podstatě jsem nestihl nic říct a tak jsem začal vše připravovat.

A konečně to bylo tu. Porod byl celkem rychlý. Narodil se nám kluk, Sebastián. Byl to pořádný kus chlapa, tak jsem si je za čtyři dny mohl odvést domů. Užíval jsem si každou chvilku s ním. Koupal jsem ho, přebaloval, prostě skvělej pocit...

Zpět do práce

Po třech týdnech mi Terka oznámila, že už chce jít do práce. Netušil jsem, jak to budeme zvládat, když kojí, ale vyřešila to za mě, postupně s kojením přestala a já dostal do ruky láhev.

Náš tip: Miluji svého zetě. Nenávist dcery neřeším. Užívám si!

Myslel jsem, že bude chodit z práce dřív, aby si Sebiho užila, ale bylo jí to jedno. Vlastně už si ani nepamatuju, jestli si ho vůbec pochovala, když byla doma. Mateřské pudy se prostě nedostavily. Když přišla z práce, byl jsem to já, kdo byl jak smyslů zbavený, neustále jsem jí vyprávěl, jak malej tohle a tamto, a ona jen koukala. Nakonec celý hovor přetočila na práci, jak je úspěšná, co vše se daří. Neměla zájem.

Natáčení dokumentu

Dva měsíce od porodu přišla s tím, že letí do Londýna natáčet nějaký dokument a neví, jak dlouho tam bude. Prý ale maximálně 14 dní. Upřímně řečeno, moc nadšenej jsem z toho nebyl. Staral jsem se o Sebastiána 24 hodin denně a skloubit to s prací zrovna moc dobře nešlo. Když na mě začala ječet, že dítě jsem chtěl já, neměl jsem jí na to co říct. Prostě si sbalila kufr a odletěla.

Zarazilo mě, že nám ani moc nevolala, neptala se, jak se má malej, prostě nic. Po 16 dnech jsem se ozval já, kdy se chce vrátit, a ona, že se to ještě nejspíš protáhne. Nakonec si vypla mobil a já o ní dodnes nic moc nevím. Nevrátila se...

Táta na mateřské

O Sebiho se starám úplně sám, občas přijede moje máma, ale bydlí hodně daleko, takže to tak často nejde. V práci mi naštěstí dost vyšli vstříc, takže zvládám vydělávat a ještě jsem na "mateřské". Vlastně vůbec teď nevím, co mám dělat. Malý má sice mé příjmení, ale kdyby se Tereza teď zjevila a chtěla si ho odvést, asi by mohla, že? V žádném případě jí ho dát nechci, i když pochybuji, že by se v ní probudily nějaké mateřské city, když ho dokázala opustit. Ale strach mám pořád. Člověk nikdy neví.

V duchu ji hrozně nenávidím, ale přeji si, aby se už nevracela. Malého zbožňuju a jsem na něj každej den pyšnej, jaké dělá pokroky. Bude mu už sedm měsíců, je to pořádný kus chlapa. Jinou mámu mu nehledám a asi ani nebudu. Vždycky když jsem nějakou potkal, začala mě litovat a o to fakt rozhodně nestojím. Někdy je to hrozně náročný, málo spánku, práce a tak kolem, ale rozhodně bych neměnil.

Máte podobné zkušenosti? Jak se má Adam pojistit, aby mu žena neodvedla syna? Své vzkazy a zkušenosti můžete psát do diskuze pod článkem.

MOHLO BÝ VÁS ZAJÍMAT:

Půjčila jsem kamarádce 10 000 Kč. Chyba!

10 potravin, které škodí a nevíme o tom

Zavařování: Vychytávky, které vám usnadní práci


"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama