reklama

Workoholik Milan Cais: Pracuje i při běhání

Rozhovor s Milanem Caisem o nové desce, turné i výtvarném umění, kterému se zase věnuje.

Foto: Salim Issa

Milan Cais, frontman kapely Tatabojs, je teď (vlastně stejně jako kdykoli jindy) v jednom kole. Právě totiž s kapelou jedou česko-slovenské turné, které vyvrcholí tento čtvrtek v pražském Foru Karlín křtem nové desky A/B. Přesto se nám povedlo ho alespoň v rychlosti vyzpovídat.

Mimochodem, album se hned v prvním týdnu po vydání dostalo na špičku prodejní hitparády Bontonland IFPI a stejně dobře si vedlo i v digitálních obchodech Supraphononline.cz a iTunes. Také většina recenzí pěje chválu, takže by vaší pozornosti asi nemělo uniknout.

Stejně jako turné, které má 13 zastávek. Ta čtvrteční pražská je teprve čtvrtá, takže možností, kde vidět Milana Caise s Tatabojs je ještě celkem dost. V rozhovoru mimo jiné prozrazuje, jaká show vás na koncertech čeká, ale třeba i popisuje, jak se stalo, že jednu písničku z alba nahrál při běhu na telefon.

Mluvili jsme ale i o umění, protože Milan je původně především výtvarník a výtvarnému umění se pořád věnuje. V těchto dnech má jednu menší výstavu v Jablonci, a na větší se můžete těšit příští rok.

Vy jste teď zase dal o sobě vědět i coby umělec - v Jablonci probíhá vaše výstava Pod kůží. Podle čeho jste vybírali vystavené kusy z té původní stejnojmenné výstavy?

Abych řekl pravdu, je to jen malinká výstava v takové kouzelné kapličce, která je velmi bizarně  obklopena paneláky. Hnutí PLAC si ji od města pronajmulo na dobu neurčitou a dělají tam skromné výstavy. Já jsem po Petru Niklovi druhý vystavující a přivezl jsem tam pouze tři reliéfy a jednu velkou kazetu. Víc by se tam nevešlo. Byl jsem velmi mile překvapen, kolik lidí se přišlo v té zimě podívat na vernisáž.

Přibylo něco nového?

Ano, udělal jsem teď na sklářském sympoziu dvě nové věci. Ale nejsou součástí cyklu Pod kůží. Jsou celkem logicky ze skla a nechtěl jsem je do kapličky brát kvůli jejich křehkosti. Schovávám jejich vystavení až na příští rok.

Takže pracujete i na dalších uměleckých dílech. Člověk by si myslel, že se teď v tom fofru soustředíte jen na hudbu.

Co začalo turné, tak už mám plnou hlavu koncertů. Nicméně mezi dokončováním nové desky A/B a začátkem turné jsem ještě stihl navrhnout design ceny letošního ročníku Cen paměti národa, které se budou udělovat ve významný den 17. listopadu ve Státní opeře. Shodou okolností se tohoto slavnostního večera budeme účastnit i s Tata Bojs a zahrajeme jednu písničku. V přímém přenosu to bude přenášet Česká televize.

Když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jste, že jste workoholik, ale snažíte se mírnit. Jak vás poslouchám, moc vám to nejde, že?

Moc ne (smích). Ale těšim se na Vánoce.

S Tata Bojs teď jedete turné. Na co se na koncertech můžeme těšit?

Asi největší vizuální podívaná bude koncert v pražské hale Forum Karlín. Na ten se chystáme už hodně dlouho. Tentokrát jsem chtěl pracovat se třemi plány projekcí, které jsou na scéně zavěšeny v různých hloubkách. My budeme mezi nimi. Vznikne tak hlubší pocit ze scény. Na turné máme taky hosty. V některých písních bubnuje Tomáš Neuwerth a zpívají Yellow Sisters. Lidé na koncertech zatím reagují skvěle, tak snad to vydrží.

Důvodem toho turné je i nová deska - jak byste ji popsal vy sám?

To se mi velmi těžko popisuje. Je především písničková, někdy hladká, místy sametová řekl bych, chvíli vtipná, bláznivá, chvíli smutná, dojemná a dráždivá. A je plná protikladů.

Budete na koncertech hrát hlavně songy z ní, nebo je proložíte staršími hity?

Program je sestavený jako průlet skoro všemi alby. Samozřejmě budeme hrát hodně z nové desky, ale všechny koncertní hitovky by měly také zaznít. Sestavování playlistu na takhle velkých a důležitých koncertech je vždycky oříšek. Trávím s tím i několik hodin. Je důležité, aby měl koncert správný rytmus, střídaly se nové a starší písně v dobrém poměru a celé to pomalu gradovalo do finále. Samozřejmě se vždycky stane, že nezahrajeme někoho nejvíc oblíbenou píseň, ale to se bohužel nedá nic dělat.

Každá kapela se většinou s další deskou trochu vyvíjí. Kam jste se posunuli vy?

Myslím, že každá kapela se bohužel a v některých případech dokonce bohudík nevyvíjí (smích). My jsme se posunuli do středních let, kdy si pořád dost silně uvědomujeme, jak nás ta hudba hrozně baví.

Písničku Běžec jste prý nahrál při běhu na iPhone. Jak moc se vám tenhle způsob zalíbil? Budete s něčím takovým počítat i v budoucnu, nebo to byl jednorázový experiment?

Písnička Běžec si o to sama řekla. Začal jsem ji nejdříve zpívat klasicky ve studiu, ale moc to nefungovalo. Ještě nikdy předtím jsem něco podobného nezkoušel, vlastně ani nebyl důvod běhat a přitom zpívat. Až teď. Písnička Běžec je trochu absurdní. Je o chlápkovi, který se jednou rozeběhne a nemůže se zastavit. Týden, měsíc, pořád běží, běží několik let, už je z toho zoufalej a křičí na všechny strany zastavte mě, zastavte měéééé! Když jsem běžel lesem a tohle jsem křičel do telefonu před sebou, potkal jsem nějakého pejskaře, byl z toho chudák pěkně vyděšenej (smích).

Mimochodem, jak často běháte?

Chvíli jsem to zkoušel, ale pak mě začalo bolet koleno, tak jsem toho zase nechal. Koleno se mi vždycky ozve od té doby, co jsem se vyboural na motorce a museli mi ho tenkrát operovat.

Trailer k právě probíhajícímu turné Tata Bojs:

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

30 měst, která byste aspoň jednou v životě měli vidět

Daniel Craig: Od Jamese Bonda se nechci učit nic

Jitka Schneiderová nejen o tanci: Mám šťastné období

V polské televizi podpořila LGBT: Nečekala jsem, že by to někoho mohlo stát místo | Video: Michael Rozsypal
reklama
reklama
reklama