reklama

Legenda o svatém Martinovi: Proč k ní patří bílý kůň, pečená husa nebo víno?

Jedenáctý listopad, svátek svatého Martina, je tradičně spojován s prvním sněhem, svatomartinskou pečínkou a mladým vínem. Kdo vlastně byl svatý Martin a proč se jeho jméno váže ke sněhovým vločkám a hodování?

Foto: iStock

Svátek svatého Martina bezesporu patří k těm oblíbenějším církevním svátkům. Mnozí si jej spojují s prvním sněhem (ten má symbolicky vyjadřovat Martinův bílý kůň), ochutnávkou mladého vína pomalu končícího roku a s vypečenou šťavnatou husičkou. 

Na legendách je hezké to, že jde o barvité příběhy, které se na pravdě mohou, ale také vůbec nemusejí zakládat. Přinášejí s sebou poselství, poučení a někdy i důvod k trochu hlubšímu zamyšlení. A se svatým Martinem je legend spojeno dokonce několik.

Kdo byl svatý Martin

Martin z Tours je jedním z nejznámějších a také nejoblíbenějších svatých. Patří mezi první "nemučedníky", kteří byli církví prohlášeni za svaté. 

Světec se narodil v roce 316 (někdy se udává i rok 317) v římské provincii Panonie ve městě Sabaria (území dnešního Maďarska). Jméno získal po bohu války "Martovi", protože jeho otec, vysloužilý římský voják, si velmi přál, aby syn navázal na jeho vojenskou minulost.

Ještě za Martinova útlého dětství se rodina přestěhovala do Pavie v severní Itálii, kde Martin strávil většinu svého mládí. Poprvé se tu setkal s křesťanstvím a jeho učení ho velmi oslovilo. Obdivoval a vzhlížel k poustevníkům z Egypta a Sýrie, o kterých se tradovaly nejrůznější příběhy.

Martin jako oddaný voják

Martinovi rodiče však synovo nadšení a touhu po skromném životě v osamění nijak nesdíleli, a tak byl chlapec už v patnácti letech odveden do armády. 

Ačkoli se Martin nikdy nechtěl stát vojákem, plnil vojenské úkoly spolehlivě, oddaně, ale i s notnou dávkou odvahy. I proto byl nakonec povýšen na důstojníka a převelen k císařským gardistům. Následně vojensky působil ve Francii, kde strávil největší část svého života v uniformě.

Legenda o plášti

Martin byl spravedlivým a čestným vojákem a svou víru ctil i v armádě. Podle legendy žil ve skromnosti a úctě ke všem lidem, ke svému otroku se údajně choval stejně jako ke svému bratrovi. 

Od ostatních vojáků se výrazně lišil a o jeho dobrém srdci hovoří i (asi nejznámější) "martinská" legenda.

V roce 335, za mrazivé zimní noci, potkal Martin u bran města Amiens na severu Francie žebráka. Ten byl jen skromně oblečen, zjevně hladový a promrzlý. Starý muž požádal Martina o pomoc.

Martin však u sebe neměl nic, a tak se s žebrákem podělil alespoň o svůj teplý plášť. Rozťal ho mečem a oddělenou část věnoval chudákovi, aby se mohl alespoň trochu zahřát. 

Legenda dále vypráví, že se Martinovi následující noc zjevil Ježíš zahalený právě do darované poloviny pláště. Scéna dělení pláště následně patřila po celá staletí k nejznámějším, a také nejoblíbenějším motivům církevních umělců.

Martin jako biskup a poustevník

Nejspíš pod vlivem předchozích událostí přijal nakonec Martin roku 339 křest a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu.

Roku 372 se stal biskupem, ovšem i tak žil Martin stále velice skromně v chatrném domku poblíž řeky Loiry. Tam nakonec vzniklo i opatství Marmoutier.

Martinova smrt

Svatý Martin zemřel v 81 letech v Candes u Tours.

Stal se patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů a nejčastěji bývá zobrazován na koni s půlkou pláště a stojícím žebrákem.

Martin a bílý kůň

Skutečný Martin z Tours vůbec nejezdil na bílém koni, jedl a žil skromně. Proto je na pováženou, proč je právě s jeho jménem spojováno jídlo a pití. 

Legenda o bílém koni, na kterém Martin přijíždí a veze s sebou první sníh, vznikla docela prozaicky. Lidé si během let jednoduše všimli, že vždy kolem svátku svatého Martina první sníh skutečně přichází; propojili tak jeho jméno s bílým koněm, symbolizujícím první sněhové vločky.

Martin a husy

K huse, resp. husám, se pojí hned dvě legendy. Jedna vypráví o tom, že husy tehdy Martina tak moc rušily při kázání, až je nechal za trest upéct.

Druhý příběh hovoří o tom, že se Martin krátký čas ukrýval mezi husami, protože ze skromnosti nechtěl být jmenován biskupem.

Ať tak nebo jinak, se svátkem svatého Martina je zkrátka spojena i svatomartinská husa a ochutnávka prvního vína.

Svatomartinské pečivo

Co už se tolik netraduje, avšak se svatým Martinem se tradičně spojovalo a spojuje, je svatomartinské pečivo. Jde o tzv. svatomartinské rohy, podkovy nebo rohlíky; těmi údajně obdarovávala děvčata své milé. 

Velkým plněným rohlíkem bývala pak obdarovávána i čeleď, která opouštěla službu. 

Užijte si tedy svátek svatého Martina přesně podle svých představ. Jen pozor na žaludeční nevolnost a bolavou hlavu.

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama