S holým zadkem do měkkého? Nikdy!
Kdo se těšil na horory s tchýní, dnes si přijde na své. Klasický příběh o tom, že se nemůžete zavděčit někomu, kdo je prostě nastaven vás nikdy nepřijmout, je tu!
Kdo se těšil na horory s tchýní, dnes si přijde na své. Klasický příběh o tom, že se nemůžete zavděčit někomu, kdo je prostě nastaven vás nikdy nepřijmout, je tu!
Když si mě můj princ na bílém koni za ženu bral, sliboval hory doly, také štastnou budoucnost v království jeho milované matinky... a výsledek? Do rozpadlého domečku jsem se ihned po svatbě nastěhovala a od začátku soužití s jeho milovanou matinku poslouchala, a když jsem občas ucukla a naši královnu neposlechla, byl z toho poprask veliký. Jsem prý nevděčnice nevděčná a v jejím království nebudu rozkazovat!
Z rozpadlé barabizny jsme s manželem díky úvěrům a půjčkám opravdu zámek udělali, ale bohužel, štastní jsme nebyli. Časem jsme do našeho království chtěli nějaké to princátko, ale souzeno nám nebylo. Zkoušeli jsme i umělé oplodnění, marně. Místo, aby mě tchýně v této situaci podržela, ještě manžela naváděla, aby se se mnou, neplodnou chuděrou, rozvedl. Denně mi vyčítala, že jsem jí syna ukradla a s holým zadkem se k nim vedrala! Situace se vyhrotila tak, že manželovi dala na vybranou - buď ona, milovaná matinka, nebo já, ta chudá děvečka, se kterou nebude nikdy štastný.
Vybral si mě, ale skončili jsme, dá se říci, na ulici, bez peněz, bez střechy na hlavou. Ale jedno nám zůstalo - láska! Časem jsme si vybudovali svoje hnízdečko lásky, sice to dalo mnoho práce, úsilí a nervů (ze začátku jsme pouze spláceli dluhy i na dům jeho matky, protože u ní jsme na sebe neměli nic přepsané, takže jsme přišli o všechno), ale postupem času se nám to povedlo, a co víc, v tom našem království je hodně veselo. Narodily se nám dvě princezny a aby tatínkovi nebylo líto, že má v domě samé ženské, tak loni v létě jsme si z porodnice přivezli ještě malého prince! A abych nezapoměla, tchýně nás deptala tak, že jsme si díky ní nechali změnit i příjmení, sice nás to stálo velké peníze, ale nelitujeme!
Bydlíme sice v jednom městečku, občas ji i potkáme, ale vůbec se k sobě neznáme. Je sice škoda, že naše děti nemají milující babičku, ale život je někdy boj. Občas se mi donesou nějaké klepy, co o nás roznáší, ale dnes už to neřeším, možná to ode mě zní tvrdě, ale pro mě je odepsaná, je to již čtrnáct let, co mě začala týrat, a ještě dnes slyším ten její falešný hlas: "S tou neplodnou chuděrou nebudeš nikdy šťastný!"
P.S. Jaký si to uděláme, takový to máme.
Blanka
Napište nám!
Napište nám váš příběh a podělte se o své zkušenosti! Příspěvky o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu [email protected].
Nejzajímavější z nich uveřejníme a odměníme krásnou cenou. Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo! Zaslané příspěvky se stávají vlastnictvím magazínu www.zena.cz a jejich posláním dáváte souhlas k neomezenému užití. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
