reklama
 

Říkáme to po svém: Znaky, kterým nikdo jiný nerozumí

Manželé Martin s Hankou se narodili jako neslyšící a znakování mají doslova v krvi. Společně vymysleli vlastní znaky, kterým nikdo jiný nerozumí.

Foto: www.reknitoposvem.cz/pribehy-lasky

Manželé Martin s Hankou se narodili jako neslyšící a znakování mají doslova v krvi. Při porovnání se světem slyšících se zde sice najde celá řada rozdílů, oni však chtějí všude kolem sebe ukazovat hlavně to, že neslyšící rozhodně nejsou o nic chudší než většina z nás, kteří jsme slyšící.

Ticho s sebou nese také zcela speciální vyznání lásky. Hanka s Martinem si například společně vymysleli vlastní znaky, kterým nikdo jiný nerozumí.

Žijete ve světě bez zvuku, myslíte si, že jej proto vnímáte úplně jinak než slyšící lidé?

M: Ten nejmarkantnější rozdíl je asi v odlišném kulturním prostředí. Neslyšící se pohybují mezi "svými". Vnímají samozřejmě daleko více vjemů zrakem v porovnání se slyšícími, ale to neznamená, že by náš svět byl úplně jiný.

Jaké jsou rozdíly ve vztazích slyšících a neslyšících?

H: Vztah dvou neslyšících je srovnatelný se vztahem dvou slyšících. Komplikovanější může být vztah neslyšícího se slyšícím. I přesto, že slyšící umí perfektně znakovat, není to pro něj mateřský jazyk. Ti dva mohou také často narážet na kulturní rozdíly.

Jaké možnosti mají neslyšící v oblasti navazování nových vztahů? Je to složitější v porovnání se slyšícími?

H: Myslím si, že v dnešní době je to ještě horší než dřív. Existovaly tu třeba kluby jenom pro neslyšící, kde se mohli lidé snadno s někým potkat a seznámit. Dnes už tohle není tak běžné.

M: Na druhou stranu jsou tu nové možnosti, třeba seznámení přes internet.

Jak jste se seznámili vy? Byla to láska na první pohled? Kdo udělal první krok?

M: Seznámili jsme se v práci. Oba jsme pracovali jako lektoři v Pevnosti – českém centru znakového jazyka. Já jsem se zamiloval hned a jako chlap jsem samozřejmě udělal první krok já. Poprvé jsem Hance vyznal lásku, když jsem ji doprovázel z práce domů. Nastal čas se rozloučit, tak jsem sebral odvahu a řekl jí, že ji miluju.

Jak si vyznáváte lásku v běžném všedním dni?

M: Náš celý svět se točí kolem znakování, kterým se domlouváme. I vyznání lásky tedy "říkáme" ve znakovém jazyce. Máme mnoho takových svých soukromých vyjádření, kterými si dáváme najevo, že se máme rádi. Většinou jsou to však opravdu soukromé a intimní záležitosti a navíc je nechceme ukazovat kvůli našim dětem (smích). Ukážeme vám jen jeden speciální znak, který vychází z jednoruční prstové abecedy a sami jsme si ho vymysleli. Oficiálně se s ním ve znakovém jazyce nepotkáte. Jde o počáteční písmena věty I Love You – ILY. Pro názornost se podívejte na video.

Máte ještě nějaké jiné vyznání lásky beze slov?

H: Je toho opravdu hodně a jsou to takové zdánlivé drobnosti. Třeba když usínám, Martin mě vždycky obejme kolem ramen a kreslí mi prstem na rameno srdíčko. Slyšící si mohou normálně povídat, i když je tma, ale neslyšící ne, protože na sebe nevidí (úsměv). Takže musíme mít vždycky alespoň pološero, abychom dokázali vnímat, kdo z nás co znakuje.

M: Hanka mi zase s oblibou kreslí srdíčko na hřbet ruky.

Řekněte to po svém i vy a vyhrajte dárkový koš plný dobrot

Vzpomenete si na nějakou vtipnou historku spojenou s vaším světem neslyšících?

M: Hanka je z Moravy, takže když znakovala, tak se tam hodně často objevovaly právě moravské znaky, kterým jsem vůbec nerozuměl. Ve znakovém jazyce jsou totiž také regionální odnože, stejně jako u slyšících v rámci nářečí.

H: Pocházím z Moravy a chvíli jsem žila i na Slovensku, takže jsem jednak používala hodně moravských znaků, ale také mnoho slovenských. Všichni, včetně Martina, si mysleli, že jsem Slovenka, když jsem se přestěhovala do Prahy.

Myslíte si, že existuje nějaký recept na úspěšný vztah?

H: Hlavní je, aby se dva lidé měli opravdu upřímně rádi a důvěřovali si. A je jedno, jestli jsou slyšící, nebo neslyšící. Být k sobě otevření a společně čelit všem problémům, jinak to asi nejde.

M: Souhlasím s Hankou, že důvěra je opravdu základem, a k tomu je potřeba ještě úplná otevřenost ve vzájemné komunikaci.

Proč jste se rozhodli zapojit do projektu Milky - Řekni to po svém? Co vás na něm zaujalo?

M: Oslovila mě jedna moje studentka. Řekl jsem si, že je to skvělá příležitost nechat slyšící nahlédnout do světa neslyšících. Chceme hlavně ukázat, že si život užíváme úplně stejně jako ostatní a že láska existuje i ve světě neslyšících.

H: Jsme rádi, že můžeme ukázat, že láska je všelidská, a je úplně jedno, jestli při tom slyšíte, nebo ne.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Celebrity a jejich tetování: Věděli jste o tom?

Řekl jsem jí to po svém: Tetováním!

Řekl jsem jí to po svém: Expedicí do džungle!

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama