Máte pocit, že se vám nedaří, že se celý svět proti vám spiknul, vaši partneři jsou buď nemožní, nebo žádní, o dobrou práci nezavadíte, příležitosti se vám nehrnou, složenky hromadí, děti zlobí, okolí nic nechápe a ještě ty všudypřítomné prognózy o krizích a konci světa?

Zdá se vám, že nemáte šanci být šťastní? Omyl. Přinášíme několik rad od profesionálního kouče, Marka Dzirasy, jak vzít život pevně do otěží, rozmetat zástupy strašáků a otevřít se štěstí, lásce a úspěchu.

Marku, ze všech stran slyšíme o zdražování, krizi ekonomiky, zadlužení. Bude to skutečně tak zlé? A jak to má člověk ustát?

Politicko-ekonomická situace současného světa je bezprecedentní, dopady si v tuto chvíli nedokážeme představit. Jen nevíme, odkud přijde první rána. Jestli se položí euro a padne měnová unie, nebo jestli se to položí na současné americké krizi, kde už nikdo nevěří nikomu.  Ale že tento systém byl odsouzený ke kolapsu, je nad slunce jasné. Důležité je, že to nemusíme vnímat negativně.

Potřebujeme totiž zjistit, že peníze se nedají jíst. Na to jsme zapomněli už před tisíci lety. Tam, kde vznikly civilizace a národnostní uspořádání. Kdy jsme začali bydlet v domech, používat písmo a peníze. Tedy, když jsme začali šetřit na zítřek. Až jednou přijde chvíle, že někde na světě bude mít někdo žízeň, bude mít plný šuplík peněz a nebude si za ně moct koupit vodu, tak přijde finální prozření.

Duchovní vůdci lidi vždycky vyzývali, aby žili přítomným okamžikem, aby se neobávali o budoucnost. V Bibli se praví: „Nebuďte jako pes, co zahrabává kost do písku na cestě ke svatému městu." Havajské Ho oponopono, mexičtí Toltékové, Nový zákon, buddhismus, vše nás vyzývá, abychom žili teď a tady. A my jsme se naučili obávat o zítřek. Tato potřeba je řízená pouze strachem. Máme mentalitu nedostatku a tak vytváříme nadhodnoty.

Jak tedy úspěšně přežít?

Vrátit se zpátky k úplně jednoduchým hodnotám. Soucit, vědomí jednoty, pomoc, spolupráce, uvědomování si toho, že jsme propojeni. Kdo máš dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné. Dříve nebo později zjistíme, že to je jediný udržitelný model myšlení.

Potřebujeme se naučit znovu důvěřovat. Pár tisíc let zpátky bychom se ani neohřáli nebo nenajedli, kdyby nebyli ti druzí. Najednou jsme dostali pocit, že to zmákneme všechno sami, že můžeme hrabat na svém písečku, že ostatní nepotřebujeme.

Ve světě se rozvíjí komunitní vychovávání dětí. Prastaré kultury tak fungovaly. Žilo třicet lidí pohromadě a děti nevnímaly tak silně pouze své rodiče, zvlášť pokud některý z rodičů chybí. Důležité je, abychom pocit jednoty třeba u výchovy dětí aplikovali úplně všude. Soused by měl trochu cítit zodpovědnost i za děti svého souseda.

To si v paneláku neumím představit.

My jsme vystavěli zdi, separovali jsme se. Separace nastala, když se rozdělovaly velké rodiny, rušily se výminky. Děti se stěhovaly do měst. Prarodiče žijí zvlášť. To je průmyslová revoluce. Cítím na sobě obrovský tlak, mám spořit na důchod, synovi stavebko, na vzdělání, všechno bude dražší, plat stejný, musím vydělávat víc, hledat více pracovních příležitostí, ale já už nemůžu.

Co radíš konkrétně ženám v takové situaci?

Jedna úroveň je celkové řešení, o které se musíme postarat všichni. Druhá úroveň je pro každou jednotlivou ženu, aby si uvědomila, co ona může dělat sama se sebou.

Přestat nesmyslně hromadit. K životu potřebujeme mnohem méně, než se zdá. Abychom byli šťastní, nemusíme mít každé dva roky nový model mobilního telefonu, nepotřebujeme, aby nás agenda showbyznysu nutila neustále měnit šatník. Štěstí pro mámu je v tom, že má dítě, pro manželku je v partnerském vztahu, pro děti, že je mají rodiče rádi, pro občana, že žije v zemi, kde se lidé na sebe usmívají.

I ekonomická situace v České republice je úplně zlatá. Ve světě jsou lidé, kteří nemají co jíst. My tady občas válčíme s nějakou složenkou a jsme z toho na zhroucení. Uvědomění, že nemusíme mít a dělat, co ostatní, je velice osvobozující. Opustit toto šílenství doby, přestat baštit masírování médii. Celý svět je řízený zájmy finančních skupin. Množí peníze tím, že na světě jsou stamilióny otroků, kteří běhají každý den do práce z práce, aby si kupovali věci, které nepotřebují.

Ale když oni mají nové…

Lidé se pořád porovnávají s ostatními. Oni mají tohle, tamti tamto. Soutěžení je řízené strachem, a to, co vytváří, je vždycky jen strach. V tomto prostředí se budeme vždycky jen obávat.

Ale nějak se živit musíš, navíc přibývá samoživitelek, které u nás moc pravomocí nemají. Co jim poradíš?

Nepodlehnout strachu a hledat způsoby, jak se odlišit. Vymyslet nějakou službu, kterou mohu nabídnout. Dnešní doba tomu nahrává, díky informační revoluci je možné dělat spoustu věcí z domova. Žena, která odejde z účtárny na mateřskou, může začít účtovat doma s dítětem na klíně.

Nabízí se plno možností založit home byznys. Něco vyrábět a prodávat to po internetu. Prakticky bez marketingu. Existují sociální sítě, které nám dávají marketing zadarmo. Denně tam vidím ženy, které začaly z ničeho budovat něco. Ženy musí přestat být obětí strachu a nastavení, že nejsou možnosti.  Přestat číst dokola Annonci a jobs.cz a propadat depresi, že nejsou pracovní místa. Otevřít mysl a hledat další příležitosti.

Celý svět se odklání od zaměstnání zpátky k živnostničení. Najít si něco, kde budu schopná si přivydělat, nemusí být zas tak těžké. Minimálně existuje loajalita nejbližší komunity. Když budu mít jednoduchý výrobek za dobrou cenu, vždycky se najde okolí přátel, kteří ho ode mne koupí.

Jen dostat ten nápad…

Všichni máme vnitřní vedení. I ženy, které budou hledat cestu, jak se postarat o dítě v této nelehké době. Společnost vytváří nastavení, že přežijí jen ti silní. Všem bych doporučil opustit toto nastavení. To není pravda. Nejsme na nepřátelském místě, kde musíme mít ostré lokty a pořád se probíjet někam dál. Jsme na velmi přátelském místě. To je největší problém, který se vyvinul z toho, že jsme opustili duchovní perspektivu.

Nevěříme, že svět je přátelský, že jsme kytička zasazená do správné hlíny. Ale všechno je tady pro nás připravené. Máme k dispozici intuitivní vnitřní vedení. Jsme schopni uvnitř najít odpovědi, pokud jsme dostatečně uvolnění. Pokud se nestrachujeme a neobáváme následovat vnitřní povel, vždycky nás povede správně.

Někdy mám pocit, že se bojím úplně všeho…

Když se obáváme, nejsme schopni slyšet vnitřní hlas, ani udržet zdravý organismus. Víme, že příčinou většiny nemocí je špatná psychická kondice. Stres, napětí, vysoké vlny v mozku, netvoří se ty správné endorfiny, nemůže fungovat metabolismus, obnovování, vztahy, kreativita, nemůže fungovat nic. Dokud se bojíme, věci nebudou fungovat. První věc, kterou potřebujeme, je přestat se bát.

Jak se strachu máme zbavit?

Zašpuntovat přívody negativity a otevřít přívody pozitivity. Zašpuntovat negativní lidi kolem sebe, negativní sousedku, kolegyni nebo švagrovou. Abych nemusel poslouchat špatné věci, moje uši nejsou odpadkový koš. Snažit se najít přátele, kteří mě budou povzbuzovat a ne se mnou soutěžit. Najít lidi, kteří budou mít radost, když se mi něco podaří. Což je někdy v naší společnosti sci-fi.

Lidé mají pocit, že když se něco podaří mně, je to pro ně zrcadlo toho, že se to nepodařilo jim. To je ta oddělenost. Jakmile vnímáme jednotu, tak chápeme, že cizí úspěch je i náš úspěch. A můžeme se tedy úplně ekvivalentně radovat. To je štěstí, to je radost. Je to jednoduché, když se člověk pro to rozhodne.

Odkud začít?

Začít pomalu. Začít číst pozitivní knihy, které budou do paměťové banky deponovat pozitivní informace. Začít se učit s dětmi říkat hezká slova. Komentovat svůj život pozitivně. Přestat říkat, že se mám špatně. Ale že se mám dobře. Přestat říkat, že nestíhám. Začít říkat, že stíhám a mám dost času. Jestli se někde dá chytit život za pačesy a někde ten uzel rozetnout, tak je to začít hlídat, co říkám. Každé zklidnění mysli, ukládání pozitivních informací, přemýšlení v širším kontextu.

U většiny problémů si zkusme uvědomit, co ten problém bude znamenat ode dneška za pět let. Tak bychom si zhluboka oddechli a byli bychom v pohodě. Málo věcí je fatálních. Někdo je na nervy, když si zlomí nehet. Někde dál je, když vás vyhazují z bytu a dál jsou ještě větší tragédie. Je důležité nastavit práh - co ještě ustojím, aby mě to rozhodilo. Většinou stačí uvědomit si kontext.

A co když má člověk tu nejhorší depku a pocit, že je totálně k ničemu?

Zkusit třeba říkat pozitivní afirmace. Nelze se jinak cítit a jinak mluvit. Nebo jinak se cítit a jinak chovat. Představte si, že se cítíte špatně a máte vzpřímeně kráčet. Nebo se cítíte bezvadně a máte se ploužit. To dlouho nejde. Výsledky nepřijdou hned. Přestavení nervových spojení, která vytvářejí naše návyky, trvá 21 až 90 dní. A to v případě, když jsme schopni dokonale kontrolovat, aby z nás nevyšla jedna negativní hláska. Je to boj.

To je ta vnitřní válka, kterou popisují všechna náboženství. Tu musíme vybojovat na cestě za štěstím. Jinak zbudou ze života jen okamžiky štěstí, jak to má většina lidí. Když slavíme narozeniny, jsme šťastní, když máme dovolenou, jsme šťastní, když je pátek odpoledne, jsme chviličku šťastní, to jsou střípky štěstí v životě. Ale pokud se podaří se ráno probudit a být šťastný, že je zase nový den, máme vyhráno. To musí přijít s kompletním přeladěním frekvence mysli.

Další, příjemná a nesmírně důležitá rada, zvlášť pro ženy zní: Začít se rozmazlovat. Dát si koupel se svíčkami a bylinnou esencí, zajít si na masáž, koupit si něco jen tak. Tento krok na cestě každé ženy může udělat dramatickou změnu. V našem světě mají ženy tendenci samy sebe odsunovat na druhou kolej. Ale je s námi zacházeno pouze tak, jak dovolíme, aby s námi bylo zacházeno. Potřebujeme získat svoji vnitřní sílu a nedovolit špatné zacházení. Spoustu žen má tendenci cítit se provinile, když udělají něco samy pro sebe, to je chyba.

Jednoduše se máme mít rády.

Na první pohled si ženy řeknou, jakou souvislost má to, že se budu víc hýčkat s tím, že bych měla vydělat víc peněz? Úplnou. Jak já zacházím se sebou, je signál pro všechny lidi, jak se ke mně mají chovat. To ovlivní zaměstnavatele, jestli mi dá práci, jestli mi dovolí půl týdne pracovat z domova, jestli moji zákazníci budou ode mne nakupovat zboží. Jak já se cítím sama o sobě, sama se sebou, ovlivňuje úplně všechno.

Druzí mě vidí jenom tak, jak vidím sám sebe. Dokud já vidím sama sebe jako někoho na vedlejší koleji, jako outsidera, který nedodělal školu, kvůli dětem, jak můžu chtít, aby mi někdo dal nějakou příležitost? Nebo proč by od někoho takového ostatní něco kupovali? Nejsou šílenci, lidé to cítí.

Každou chvíli někdo říká: „Já ti z něj nemám dobrý pocit." „Mně se v tom domě nelíbí, nechci tady bydlet." Bez racionálních argumentů to cítíme. Cítíme vibrace míst, měst, potencionálních šéfů, manželů, kupců, prodejců. Dokud sami se sebou nejsme v pohodě, v lásce, nemůžou druzí chtít s námi navazovat vztahy. Přece si neuvážou na krk dalšího zakomplexovaného chudáka...

Ve spoustě nauk se doporučuje také odpuštění…

Kompletní odpuštění, včetně odpuštění sobě je velice důležité. Hrajeme hru na viníky a oběti. Zejména ženy si nesou roli oběti. Civilizace je nastavená pro mužsky, vládne jí racionální svět a emocionální ženská perspektiva byla vždy potlačovaná a ženy to cítí. Cítily to v rodině, v zaměstnání, od manžela, všude. Ale pro vnitřní klid je důležité přestat být obětí a kompletně všem odpustit.

Někdo potřebuje odpustit otci, někdo bývalému manželovi. Nepřemýšlet nad tím, že zahodila svůj život, protože se v devatenácti vdala a otěhotněla. Kompletní odpuštění je jediná možnost, jak se dostat dál. Ne kvůli druhým, oni mají svůj svět a ten záleží na nich. Tam si budou pykat za všechno, co si nadrobili, tak jako my. Jediný důvod je odpustit kvůli nám samotným. Mezi ženami často koluje názor, že muži degradují a pro život nejsou moc použitelní.

Může za to opravdu emancipace?

Emancipace je posílení vlivu. Posílení vlivu žen, jako takových přesně nesplnilo ten účel, který mělo. Dnes to vypadá, že bychom měli jít zase proti a posílit vliv mužů. Ale tam není řešení. My potřebujeme zapadnout do skládanky na správné místo. Začít chápat odlišnosti, přestat vytvářet unisex kulturu, která nereflektuje naše rozdíly, to je šílené. Jediná možnost je doplnění - jin a jang. Společně vytváří celistvost a v úplnosti je štěstí.

Dá se jít štěstí naproti?

My nevíme, odkud štěstí přijde. Možná v podobě toho úžasného muže, který nám přinese tu lásku a ty finance a tu zábavu, možná to bude v podobě nového zaměstnání, nebo nového nastavení, že začnete být šťastná tam, kde jste. Určitě jsme všichni zažili, že jsme šli štěstí naproti jednou cestou a ono přišlo z druhé strany.

Další věc je, že štěstí, blahobyt, zdraví, láskyplné vztahy nepřitahujeme tolik tím, co děláme, ale tím, jací jsme a kým jsme. Proto je možné dřít a nic nemít. A někdo pomalu nehne prstem a má všechno. Musíme věřit v úspěch. Když Tomáše Baťu Gottwald vyhodil z Československa, přistál v Kanadě se dvěma kufry a za pár let byl znova milionářem. Je jedno, co má a jaké jsou okolnosti. Podstatné je, kým je. On je milionářem, proto bude vždycky milionářem.

Dejte deset miliónů bezdomovci, který vybírá kontejnery a za tři roky ho najdete zase u popelnic. Žijeme v představě, že změna okolností nám zařídí změnu života. Že vyhrajeme ve Sportce, že chytneme bohatého chlapa nebo dostaneme práci snů a bude všechno v pořádku. Nemůžeme změnit svůj osud, dokud nezměníme to, kým jsme.

Ale to se změnit dá…

Každopádně. Každý stav mysli se dá změnit. Není pochyb, naprosto, úplně, zcela. V tzv. literatuře úspěchu najdeme spoustu různých technik. Afirmace, vizualizace, hlídání si toho, co říkám, stýkání se s určitými lidmi, čtení knih, meditace, zklidnění, kartička, kterou mám na volantu nebo v diáři, něco, co nahmatám vždycky v kapse a má mi to připomenout, že mám být vděčný za všechno, co mám, cokoli.

Každá berlička, která nám pomáhá naše vědomí neustále vracet zpátky k těm správným programům. Že je dost peněz, že je všechno v pořádku, že se cítím dobře, že mě lidé mají rádi, že já mám rád druhé, že dobře komunikuji s dětmi, že přitahuji partnera svých snů, atd. Neustále se upamatovávat a vracet do toho vědomí, které chceme v životě prožívat, je klíč k tomu, jak změnit nastavení mysli.

Vstoupit do galerie | 21 Nehubněte: Baculky jsou letos IN!

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková