reklama

Nevěru je lepší ututlat, říká krásná dcera M. Vašáryové

Třiatřicetiletá Hana Lasicová je dcerou Milana Lasicy a Magdy Vašáryové. Než nastoupila na mateřskou, pracovala jako personální manažerka, která po večerech píše knihy. Minulý týden v Praze představila svůj druhý román O dcerách a milenkách.

Foto: Žena

Třiatřicetiletá Hana Lasicová je dcerou Milana Lasicy a Magdy Vašáryové. Než nastoupila na mateřskou, pracovala jako personální manažerka, která po večerech píše knihy. Vyzpovídali jsme ji, když v Praze představovala svůj druhý román O dcerách a milenkách.

Jaký je vztah Hany k jejím rodičům, jaký má názor na lásku na celý život, o čem bude její další kniha, i jak v životě spolehlivě dosáhnout úspěchu, se dozvíte v našem rozhovoru.

Pomohlo vám slavné příjmení k tomu, abyste se jako spisovatelka prosadila?

Polovinu života jsem žila v zahraničí, kde bylo východní příjmení spíš na obtíž. Koukali se na mě stylem: "Tyhle ženy z východu nám zase přišly sebrat naši práci a naše muže." Přesto jsem se v oboru, jakému jsem se věnovala, dokázala prosadit. Myslím, že ani knížku si čtenář nekoupí jen kvůli jménu. Když už za ni dávají své peníze, musí je něčím zaujmout, nebo jim ji někdo doporučí.

Ale pro nakladatelství může být výhodnější vydat knihu autorky se slavným jménem, než vydat někoho úplně neznámého...

Ani to si nemyslím. Když se rozhodovali v českém nakladatelství Motto, zda mě vydají, při prvním čtení vůbec nevěděli, kdo knihu napsal.

Pro koho píšete? Jak vypadá vaše ideální čtenářka?

Vždycky píšu především pro sebe a pokaždé jsem překvapená, že se najde ještě někdo druhý, kdo si to chce číst.

Studovala jste komparatistiku literatury. Styl jakého autora je vám nejbližší?

Jsem odchovanec ruských satiriků, jako je například Bulgakov. Ale k nim má můj styl comedy románu daleko. Když píšu, mám vlastně hrůzu, aby se můj styl někomu nepodobal. Snažím se najít svůj vlastní, originální.

Nyní jste na mateřské, předtím jste byla zaměstnaná na plný úvazek. Kdy stíháte psát?

Předtím jsem psala hlavně po večerech a o víkendech, teď mám čas ještě odpoledne, když dcera spí.

Odpočinete si při psaní?

Ne, naopak, při psaní se vždycky velmi trápím, ale na druhou stranu když to dokážu, je to velká satisfakce. Odpočívám spíš při čtení, na to si čas vždycky najdu a některé knihy čtu klidně několikrát.

Chtěla jste se odmalička stát spisovatelkou, nebo kde se zrodil nápad začít psát knihy?

Vůbec to nebyl můj sen. Spíš jsem si představovala, že budu úspěšná evropská manažerka, což je ale velmi složité, když chcete mít rodinu. Nicméně jsem si vždycky něco psala, jen tak pro sebe a na nápad napsat román jsme přišly společně s maminkou, přemýšlely jsme, jestli by moje zápisky neměly dostat nějaký konkrétnější ráz, a že by nebylo špatné je uveřejnit a mít nějaký důkaz existence.

V nové knize O dcerách a milenkách píšete mimo jiné o vztahu dcery a otce. Jaký je ten váš?

V knize je vztah dcery k otci velmi blízký a ona mu dlouho nahrazuje celou rodinu, protože se s její matkou rozvedl. U nás je ten vztah trochu jiný. Geograficky jsme byli málo spolu, ale o to víc se dnes vždycky těšíme, že budeme trávit čas společně.

Hlavním motivem knihy je to, že si stárnoucí muži nacházejí mladé milenky. Myslíte, že může existovat vztah a věrnost na celý život?

V knize si muž najde milenku, protože se dostane do věku, kdy si připadá starý a myslí si, že s mladou milenkou se bude cítit lépe. Určitě je ale lepší, když jste s jedním člověkem celý život, a když se náhodou něco přihodí, je lepší to nějakým způsobem ututlat, než hned opouštět rodinu a stavět všechno nanovo, protože za pár let zase skončíte tam, kde jste byli.

Jak vám práce personální manažerky pomáhá při psaní? Je inspirativní?

Ano, je to vlastně taková psychologie. Při práci se dostanu ke spoustě historek, které napsal život, a kterým se potom často při psaní inspiruju.

Co byste poradila ženám, které chtějí v životě něčeho dosáhnout a prosadit se stejně jako vy?

Mám jeden recept, který sama často praktikuju. Spočívá to v tom, že musíte svoje přání vizualizovat. Stačí si to někam napsat a vystavit někam, kde to budete mít stále na očích. Zvyknete si na to, že právě tohle chcete. Je důležité vyslat impuls do vesmíru, protože dokud to neuděláte, tak neví, co vlastně chcete. Nemusíte na to nějak usilovně myslet, ale uvidíte, že to k vám časem a pomalu přijde.

Co tam máte nyní napsané vy?

Každý rok si píšu něco nového. Teď je tam kromě další knihy i psaní scénářů.

O čem bude další kniha?

Bude první inspirovaná skutečným příběhem jedné služky, která ještě za doby monarchie odešla ze Slovenska sloužit do Vídně do aristokratické rodiny. Musí se vyrovnat s ponižujícím postavením, ale také s tím, že je v cizí zemi, zatímco ta její se rozpadá.

Příprava na takový román musela být náročná...

Musela jsem studovat reálie a třeba i očité výpovědi lidí z té doby, včetně tehdejších služek. Většinou to bývaly nemanželské dcery, kterých se rodiče chtěli zbavit. Nikdy nepoznaly příliš lásky, ale nikdy si nestěžovaly, ani když je pánové obtěžovali, když žily v maličkých pokojíčcích, všechny žily s tím, že to tak má být.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Havlova milenka Irena Obermannová: Co si o ní myslíte?

Světovým hvězdám vládnou ženy. Které jsou nejmocnější?

Víte, kde se natáčely nejkrásnější české pohádky?

Jak na skládkách mizí peníze: Stát selhal, říká starosta, který bojuje o stamiliony | Video: Michael Rozsypal
reklama
reklama
reklama